Praha – Stoupající zájem o takzvané mobilní domy, které si mohou lidé kdykoliv převézt na jiné místo, odhalil nedostatky v českých zákonech. Neumožňují totiž, aby kupec na takový příbytek čerpal úvěr ze stavebního spoření, a to ani za předpokladu, že si ho trvale umístí na svém pozemku a bude v něm žít. Rozdíl mezi lépe vybaveným mobilním příbytkem a klasickým domem je přitom na první pohled takřka k nepoznání a pro řadu lidí je tento způsob bydlení často jedinou dosažitelnou alternativou klasického bydlení.
Zatímco stavba rodinného domu stojí několik milionů korun, nový mobilní dům se dá pořídit i za 650 tisíc. Cena starších mobilních domů přitom může být ještě výrazně nižší. Právě z toho vycházel i Martin Machálek. Chtěl si koupit dům z druhé ruky za 400 tisíc. Ačkoli má svůj pozemek a na něm sítě, ve stavební spořitelně úvěr nedostal. „Bylo nám řečeno, že možné to v současné době není,“ vysvětluje.
„Bohužel, klient v současné době nemá možnost, aby si z prostředků, respektive z úvěru ze stavebního spoření pořídil mobilní dům,“ připouští předseda Asociace českých pojišťoven Vojtěch Lukáš. Zdánlivě neřešitelná situace, české zákony se ale i v tomto případě dají při troše štěstí obejít. Zájemce o koupi mobilního domu si může zažádat o stavební povolení a doložit, že dům skutečně napevno nechá na jednom pozemku. Jenže pak záleží na libovůli konkrétního stavebního úřadu i spořitelny, zda úvěr dostane.
Například v sousedním Německu si lidé mobilní bydlení za použití hypoúvěru pořizují běžně. Zákony tam totiž pamatují i na domy, které se nemusejí stavět, ale jednoduše je přivezou celé.
