Krabičky (palubní jednotky) - nákladní automobily a autobusy je potřebují, aby mohly projet mýtnými branami. Díky nim vybere stát prostřednictvím firmy Kapsch, která je dodává, ročně téměř devět miliard korun. Jenže právě tyto krabičky se staly kamenem úrazu pro to, aby stát mohl vybrat za mýto více peněz. Dají se totiž prý pořídit až o polovinu levněji. Jenže přechod na jiného dodavatele by znamenal, že nové jednotky by musely být nejprve otestovány, aby se zjistilo, zda se současnými mýtnými branami bezchybně komunikují. A na to už není čas, upozornil David Halík v pořadu Reportéři ČT.
Příští rok skončí desetiletý kontrakt s firmou Kapsch a není jasné, co bude dál. Ministerstvo dopravy nevypsalo včas výběrové řízení na nového provozovatele mýtného systému a nemá otestované krabičky jiných dodavatelů. A tak nezbývá než prodloužit současnou smlouvu s rakouskou firmou Kapsch.
Krabičky jsou malá zařízení na palubní desku ve vozidle a slouží ke komunikaci se zařízením mýtné stanice. Zaznamenávají prostřednicvím mýtných bran ujeté vzdálenosti a tím i placení mýtného. Některé, tzv. kontrolní brány, jsou navíc vybaveny kamerovým systémem s infrablesky, laserovými snímači a skenery. „Kamery jsou tam, aby nás sledovaly. Pokud budu chtít ošidit, nastavím si tam dvě nápravy, ale kamera vidí, že nemám dvě nápravy, ale třeba čtyři nápravy,“ vysvětluje jeden z řidičů kamionů Josef Burnold. Mýtná brána totiž umí rozpoznat registrační značku, vypočítat hmotnost vozidla a tyto údaje porovnat s údaji uloženými v palubní jednotce.
Kapsch prodal státu už 6000 palubních jednotek za téměř miliardu korun. Všechno přitom byly zakázky ve zvláštním režimu takzvaného jednacího řízení bez uveřejnění. Tedy bez soutěže. Existuje pro to jediný důvod. „Dodávku může zajistit pouze stávající dodavatel Kapsch,“ stojí v materiálu z vlády.
Chybí testy
„Já si myslím, že argument, že to nemůže dodávat kdokoliv jiný, je lichý. To prostě není pravda. Pokud někdo tvrdí, že to dodávat nemůže, to je totéž, jako kdyby tvrdil, že v nějaké mobilní síti mohou fungovat pouze telefony jediného výrobce. Jde o to, aby se další palubní jednotky řádně otestovaly,“ říká šéfreportér Týdeníku Dotyk Jiří Pšenička.
A to je právě problém. Palubní jednotky jiných dodavatelů nikdy v českém mýtu otestovány nebyly. Zmiňovaný test je přitom klíčový. Nejenom kvůli ověření, zda v systému může fungovat i krabička jiného dodavatele. Podstatný je také kvůli snížení nákladů celého projektu. Ty by neměly spolknout víc než třetinu vybraného mýta. Zatím jsou ale výsledky horší. A promítají se do nich i vysoké výdaje právě za palubky. „Tak jak já mám zprávy z trhu, tak ty samé palubní jednotky, které teď stát nakupuje za zhruba patnáct set korun s daní za kus, by se daly pořídit za poloviční cenu, padesát procent by se dalo ušetřit,“ dodává Pšenička.
Náměstek ministra dopravy Kamil Rudolecký souhlasí, že existují i jednotky jiných výrobců, třetích stran než jenom Kapsche. „Po technické stránce zřejmě mají velmi podobnou specifikaci, ne-li stejnou. Ovšem není garantována ta funkčnost v systému, který máme v České republice. V podstatě stát si objednal systém na míru. Takže je velmi specifický a já si nemůžu dovolit do toho systému, aniž bych měl jistotu, že funkčnost bude zajištěna, integrovat jinou cizí jednotku,“ vysvětluje.
Potvrzuje to i soudní znalec Jiří Berger: „Jednotky jiných výrobců nebyly nikdy testovány z pohledu kompatibility s českým mýtným systémem. Proto nelze podle mého odborného názoru připustit takovéto neotestované jednotky do ostrého provozu.“
Léta se na riziko chybějícího testu upozorňovalo, marně…
Jenže stejný soudní znalec na tento problém upozorňoval již před zhruba sedmi lety, ve svém prvním posudku. „Pokud vím, s tím posudkem se operuje zhruba od roku 2008. A ten znalecký posudek je o tom, že je možné použít i jiné palubní jednotky jiných výrobců, ale existuje riziko, že to prostě nebude fungovat. A to riziko je vždycky nějaké. A tím se neustále zdůvodňuje, že se musí používat palubní jednotky od firmy Kapsch,“ vysvětluje Pšenička.
Reportéři ČT se však ani od tehdejšího ministra dopravy Aleše Řebíčka ani nikoho z jeho nástupců: Pavla Dobeše, Antonína Prachaře nebo Zbyňka Stanjury nedozvěděli, proč se s testováním cizích jednotek v českém mýtu otálelo. Podle Prachaře (ANO) sice určité testování proběhlo ještě před jeho příchodem na ministerstvo, a to pod taktovkou ČVUT. Nicméně, jak uvedl mluvčí Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) Jan Rýdl: „… nedošlo k němu v té míře, jak to bylo stanoveno v záměru celého projektu, protože to bylo zastaveno dříve, než palubní jednotky, které měly být testovány, vyjely na dálnice.“
Na celé riziko už dokonce před třemi lety upozornil i sám Nejvyšší kontrolní úřad. „Už tehdy jsme upozorňovali, že vznikla závislost na dodavateli a tato závislost na dodavateli byla v rozporu se zadávacími podmínkami původní soutěže. V ní se pravilo, že jednotlivé prvky, subsystémy, mají být konstruovány tak, aby je mohli plnit různí dodavatelé, aby tato závislost se pokud možno snižovala,“ uvedl prezident Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ) Miloslav Kala.
Podle informací náměstka ministra dopravy Rudoleckého se sice k testu opravdu schylovalo, ale pak ministerstvo testovací proces zastavilo. „Bylo to, tuším, před rokem 2010, za pana ministra Bárty,“ konstatoval. Bývalý ministr dopravy Vít Bárta (Věci veřejné) se však hájil slovy, že na ministerstvu dopravy byl od srpna do dubna. „Za tu dobu nevím, co v této věci se mohlo více stihnout, krom toho, že jsem zastavil další výdaje, než k celé věci bude jasná koncepce,“ řekl.
Ministerstvo dopravy: Testovat už nemá význam
A co na to samotný Kapsch? Ten potvrzuje, že fungování jejich systému s krabičkami jiných dodavatelů je opravdu možné. „Český mýtný systém je koncipován jako otevřený, proto tady samozřejmě lze používat palubní jednotky jiných dodavatelů při splnění základních evropských nebo českých standardů. V podstatě neexistuje žádná smluvní nebo technická překážka pro takovou věc. Vyjma jakési nezbytnosti otestovat takovou palubní jednotku třetí strany, vnějšího dodavatele z pohledu její funkčnosti a spolehlivosti v reálném provozu, především proto, aby nebyla ohrožena ta vysoká míra účinnosti výběru mýta v České republice, za kterou Kapsch nese odpovědnost a ručí státu pod vysokými sankcemi,“ vysvětluje mediální poradce firmy Kapsch David Šimoník. Jenže zároveň dodává, že testování by zabralo týdny a měsíce a přišlo stát asi na „jednotky milionů korun, možná statisíce.“
V současné době tak už podle Rudoleckého nemá testování ekonomický význam. Systém současného výběru mýtného končí na konci roku 2016. „Pokud si spočítáme dobu, než by proběhl test, než by proběhla vůbec veřejná zakázka na dodavatele, tak jsme opravdu časově úplně někde jinde, nestíháme v daném okamžiku soutěžit,“ vysvětluje.
Testování palubek jiných dodavatelů než Kapsche je přitom klíčové z hlediska ověření funkčnosti celého systému do budoucna. Čím dříve bude vláda vědět, jestli stávající systém bude funkční i s jednotkami jiného provozovatele, kterého chce vybrat v soutěži, tím lépe a naopak. Zatím tak ale dále platí, že české mýto může spolehlivě fungovat pouze s palubními jednotkami Kapsche.
