Praha - Drobný investor často řeší otázku, kam vložit dočasně volné peněžní prostředky za účelem zhodnocení. Jednou z možností je investice do cenných papírů. Cenných papírů je celá řada, prim ale hrají akcie a podílové listy. A právě investice do podílových fondů bývají považovány za nejvhodnější variantu pro začínajícího investora. Investovat do podílových fondů, je poměrně jednoduché. O poznání těžší ale může být zdanění výnosů z této investice.
V případě investic do podílových fondů „drží v ruce“ podílový list o určité hodnotě, kterou je podíl na majetku podílového fondu. Existují dva typy podílových fondů – růstové a výnosové.
Výnosové fondy vyplácejí výnos pravidelně ve formě dividendy. Dividenda podléhá zdanění patnáctiprocentní srážkovou daní, kterou srazí a odvede přímo investiční společnost, která spravuje podílový fond. Při investicích do růstových podílových fondů investor počítá s tím, že nakoupí podílové listy a po určité době je prodá za vyšší cenu. Případný příjem z prodeje, pak musí zdanit – jenže to neplatí vždy.
Držení podílových listů delší než šest měsíců
Uvažujme v podobě drobného investora, který nakoupené podílové listy nezahrnul do obchodního majetku (do svého podnikaní). Příjem z prodeje je v takovém případě osvobozen od daně z příjmů podle § 4 zákona o dani z příjmu, pokud doba mezi nákupem a prodejem podílového listu překročí šest měsíců (časový test). Např. nákup 15. 1. 2011, prodej 16. 7. 2011.Takový příjem se do daňového přiznání vůbec neuvádí. Je ovšem nutné, aby poplatník byl schopen doložit okamžik nákupu i prodeje podílového listu pro posouzení časového testu.
Doba investice kratší než šest měsíců
Pokud není splněn časový test, zdaní poplatník příjem podle § 10 zákona o dani z příjmu jako „ostatní příjem“ a ve svém daňovém přiznání použije přílohu číslo 2. Kód je D. (roční zúčtování zaměstnavatel v tomto případě neprovede). Jako výdaj se uplatní pořizovací cena zvýšená o případné výdaje spojené s pořízením nebo prodejem (poplatky při nákupu, prodeji, obchodníkovi, poradenství). Celkově nelze vykázat ztrátu z prodeje.
Pokud by výdaje byly větší než příjmy, dílčí základ je roven nule. Lze ovšem vykompenzovat ztrátu z prodeje jednoho cenného papíru se ziskem z prodeje druhého. Naopak není možné kompenzovat ztrátu z investic se ziskem z jiného druhu příjmů podle § 10 (např. prodej movitých věcí, příležitostný pronájem atd.). Veškeré zdanitelné transakce s cennými papíry (včetně podílových fondů), které poplatník uskuteční během roku, uvádí ve svém daňovém přiznání k 31. březnu. Je proto nutné vést evidenci jednotlivých cenných papírů, kdy byly nakoupeny, prodány a za jakou cenu. K tomu se hodí např. tabulkový procesor Excel.
Ocenění cenných papírů
Otázkou je, jakým způsobem ocenit úbytek konkrétního prodaného cenného papíru. První metoda se nazývá FIFO. Při jejím použití pomyslně prodáváme cenné papíry od nejstarších k novějším, tedy v tom pořadí, v jakém jsme je nakoupili. Pro ocenění prodaného cenného papíru použijeme pořizovací cenu toho nejstaršího.
Druhou metodou je metoda průměrných cen (vážený aritmetický průměr). Výhodnost jedné nebo druhé varianty lze posoudit až na konkrétním obchodu. Metoda FIFO je pravděpodobně pro poplatníka jednodušší.
Obchod s cennými papíry není příležitostný příjem
Při zdaňování cenných papírů nemůžeme uplatnit osvobození příležitostných příjmů do 20 tisíc korun. Daňové přiznání je povinen podat každý, jehož roční zdanitelné příjmy přesáhnou 15 tisíc Kč (příjmy, ne zisk! ), pokud se nejedná o příjmy od daně osvobozené nebo o příjmy, z nichž je daň vybírána srážkou (např. dohoda o provedení práce – v obvyklých případech). U zaměstnanců je limit 6 tisíc Kč. Výhodou investic do cenných papírů je to, že příjem z prodeje nevstupuje do základu pro výpočet sociálního a zdravotního pojištění.
