V osmdesáti osmi letech zemřel sociolog Jaroslav Sýkora. Byl členem Mezinárodní astronautické akademie a zabýval se dlouhodobou izolací posádky při pobytu ve vesmíru. V osmdesátých letech tuto problematiku zkoumal v rámci projektu Štola 88. Spolupracoval i na mezinárodním projektu Mars 500, který plně simuloval let na rudou planetu.
O létání snil od mala, do letadla usedl Jaroslav Sýkora hned po válce. „Byl to kluzák, na kterém jsem začal létat v roce 1949, tím začala moje letecká kariéra,“ vzpomínal v roce 2015 pro Reportéry ČT.
Dvacet let byl aktivním vojenským pilotem. S odmítnutím stranické knížky ale přišly těžké časy. Komunisté mu nedovolili pracovat ani jako řidič pohřební služby. Nakonec se přes práci s extrémně zatěžovanými lidmi dostal až ke kosmickému výzkumu.
„Mám knížku Normana Mailera Oheň na Měsíci. Popisuje celou pouť posádky Apolla 11. Je to ohromná knížka. Na jejím základě jsem prožil snad dvacet let v představách o tom, že se mi podaří zahrát si na tuto misi tím, že se pokusím přetransponovat to, co v ní je, na cestu na Mars,“ vysvětloval Sýkora svou inspiraci.
Simulace letu na Mars
Podařilo se mu to v projektu Štola 88. Dvanáct dobrovolníků se na tři týdny izolovalo od okolního světa v imitaci kosmické lodi. Sýkora při tom zkoumal, jak se chovají v krizových situacích.
„Vstoupili do místnosti, kde se konala první vstupní prohlídka. Tam se všem odebraly absolutně všechny potřeby, všechny věci, které měli u sebe. Od hodinek až k tkaničkám od bot,“ popsal.
O dvacet let později se zapojil do první plné simulace Mars 500, tentokrát v režii Rusů. Komunikaci a stresovou odolnost šestičlenné skupiny pozoroval rok a půl. Prosazoval, aby posádku tvořilo šest lidí, zhruba polovina z toho měly být ženy, ideálně mateřského typu. „Člověk je tak složitý organismus, že vykoumat, aby neselhal během dlouhých meziplanetárních cest, je nekonečná práce,“ řekl v roce 2018.
Přímo ke hvězdám se Jaroslav Sýkora sám nikdy nepodíval. Do vesmíru se ale dnes létá podle jeho pravidel.
