Praha – Nové zimní bundy pro vojáky? Regulérní veřejná soutěž je pro armádu problém. Výrobu totiž musí svěřit do rukou podnikatele, který si v minulosti nechal vzor bundy patentovat. Uniformy za desítky milionů si tak armáda musí objednávat stále u něho, aniž by mohla soutěží získat výhodnější nabídku. Za třináct let na tom nebyla schopná nebo ochotná nic změnit, než se o případ začali zajímat Reportéři ČT. Reportáž natočila Jana Sotonová.
Ministerstvo obrany vypsalo na začátku letošního roku tendr na nákup zimních bund pro vojáky za 17 milionů korun. Oficiálně to vypadalo jako skutečná veřejná soutěž o nejvýhodnější dodávku. Firmy, které se ale o zakázku chtěly ucházet, narazily na vážnou překážku. „Je vypsaná jakási pseudosoutěž, ale je předem jasné, kdo se té soutěže může účastnit. A kdo bude velmi pravděpodobně vítězem soutěže,“ řekl Luboš Jakubčo, jehož firma Lantea se chtěla soutěže zúčastnit také. „Po obdržení zadávací dokumentace jsme zjistili, že je na tu bundu uplatněn chráněný patentový vzor,“ uvedl.
Průmyslový vzor vojenské zimní bundy si zaregistroval v roce 2001 vsetínský podnikatel Radim Dobeš. Na oblečení, které armáda používá jako zimní uniformu, si tak vytvořil monopol. „Tuším, že jsme to vyvíjeli v roce 97, 98, 99. Vojskové zkoušky, a tak dále. Bylo toho hodně,“ komentoval Dobeš, držitel průmyslového vzoru a majitel společnosti Pangea CZ.
Od té doby nemůže vojenskou zimní bundu vyrábět nikdo jiný, než komu pan Dobeš poskytne licenci. Tu od něj výhradně získala zatím jen firma Humi Outdoor. „Levné to nebylo. Prostě bylo to zaplacené,“ přiznal Petr Rychlý z Humi Outdoor. Za kolik licenci pan Rychlý koupil, ČT sdělit nechtěl.
O jak velké peníze jde, napoví pohled do historie dřívějších zakázek. První získal v roce 2008 pan Dobeš a jeho firma Pangea, napřímo a bez soutěže vyrobil bundy za 5,5 milionu korun. Rok nato vznikla jeho spolupráce s firmou Humi Outdoor, které prodal licenci. Od ní si armáda objednala bundy za 21,5 milionu korun. Jedna kompletní bunda tehdy vyšla přibližně na 2 500 korun. Podle Jakubča se ale dají vyrobit mnohem levněji. „Troufnu si říct, že 99 procent firem, které se zabývají outdoorovým vybavením, jsou schopny tu bundu vyrobit. A troufnu si být přesvědčen, že jsou schopny to vyrobit za výrazně jiných cenových podmínek,“ uvedl.
Ministerstvo: Bundu může vyrábět jen ten, kdo se dohodne s panem Dobešem
Armáda si je vědoma, že designová práva k její zimní uniformě drží soukromá osoba. A zájemce o tendr dopředu upozorňuje, že soutěžit může jen ten, kdo se dohodne s panem Dobešem. To znamená, že ve skutečnosti se o žádnou soutěž nejedná.
Citace z pokynů Ministerstva obrany k veřejné zakázce:
„Uchazeč, který hodlá podat nabídku, musí mít vyřešena práva vztahující se k průmyslovému vzoru č. 30193.“
„Bylo nám sděleno, že pan Dobeš pronajmul výlučně nebo propůjčil výlučně ten patentový vzor firmě Humi outdoor. Je se spoluprací s touto firmou výsostně spokojen a v podstatě nepřipustil jakoukoliv debatu o nějakém propůjčení nebo o nějakém využití toho patentového vzoru,“ dodal Jakubčo. Jinými slovy, jestli nějaká soutěž probíhá, organizuje si ji sám držitel průmyslového vzoru pan Dobeš a licenci udělí tomu, kdo nabídne nejvíc.
Nemožnost otevřeně soutěžit s monopolním dodavatelem dokládá i reakce dalších dvou firem, které se chtěly o zakázku ucházet. Když na prohlídce vystaveného vzorku v sídle armády zjistili, že vojáci znovu chtějí bundu chráněnou průmyslovým vzorem pana Dobeše, na výběrové řízení rezignovali. „Je tam nějaký monopol, který je prostě svým způsobem vždycky dělaný někomu na míru, ale to už je ve výsledku jedno. A já jsem se kousnul a řekl jsem, že armádu dělat nebudeme a nechceme, takže se o ni nezajímám,“ komentoval Vlastislav Římský z Xena Praha.
Pan Dobeš je ale jiného mínění. „Někteří uchazeči, kteří byli v Brně na ukázkový den, mi přišli naprosto amatérští. Ani nevěděli, že nějaká taková věc je už hodně, hodně dlouho registrovaná. Bohužel je to takový nešvar v Česku, že se kradou věci vesele zprava zleva,“ komentoval situaci držitel průmyslového vzoru.
Citace ÚHOS:
Obecně platí, že zadavatel nesmí požadovat výrobky žádné konkrétní značky nebo nastavit zadávací podmínky tak, aby jim odpovídal pouze jeden konkrétní výrobek.
Chráněná bunda přitom není žádný speciální vojenský výrobek a víc než o cokoli jiného jde o obyčejnou pracovní bundu. „Veškerá specifikace k chráněnému vzoru jsou čtyři ručně malované obrázky, kde je schématicky znázorněna bunda s odepínacím rukávem, s kapucou a s nějakým stahováním dolu. Takže ta bunda nemá žádné specifické charakteristiky. Není neprůstřelná nebo není nějakým způsobem ani krycí ve smyslu, že by měla nějaký vzor,“ popsal Jakubčo.
Právník: Na vojenské stejnokroje nelze udělit průmyslový vzor
Podle právníka Ivo Telce z Právnické fakulty Univerzity Palackého není v pořádku, že si Dobeš vojenskou bundu průmyslovým vzorem vůbec chrání. „Jsou situace, kde nelze udělit průmyslový vzor na některé výtvory, a to zrovna může být případ vojenských stejnokrojů nebo něčeho podobného. Ty vojenské stejnokroje by měly být v moci státu tak, aby to mohl stát kdykoliv zadávat nebo sám si třeba vyrábět apod.,“ uvedl Telec.
Jak si armáda vysvětluje, že nemá práva na výrobu vlastní uniformy? Podle šéfky logistického odboru Jitky Nalevajkové ji na patentovém úřadu prostě kdosi předběhl.
Armáda by mohla podle právníka svůj stav bez problémů vyřešit. „Průmyslový vzor je možné vymazat z důvodu, že v době podání tomu bránila překážka právě veřejného pořádku. Jinými slovy se jedná o uniformu, kde není možné připustit nějakou obchodní monopolizaci na českém trhu, protože tomu brání velmi vážný veřejný zájem, armádní zájem na takovéto monopolizaci,“ dodal Telec.
Armáda ovšem proti podnikání na její úkor roky nic neudělala. Až v průběhu natáčení ČT se věci daly do pohybu. A zdá se, že k vyhlášení výsledků tendru, který měl končit 9. dubna, ani nedojde. „Na základě námitky jsem jako zadavatel navrhla ministru obrany tuto veřejnou zakázku zrušit,“ uvedla Jitka Nalevajková z Národního úřadu pro vyzbrojování.
Armáda ale nedokáže říct, jak chce kontrolu nad svou vlastní uniformou získat zpátky. „Armáda České republiky bude muset rozhodnout, zda-li je taková výstrojní součástka například zastaralá a už ji nebudeme nakupovat, nebo zda-li je dobré a potřebné tu součástku znova vyvzorovat. Poslední varianta je jednat o odkupu toho průmyslového vzoru nebo licence,“ vysvětlila Nalevajková.
