Za loňské ubodání zákaznice v nákupním centru a pokus o uškrcení dívky v kavárně půjde Michelle Sudků na 30 let do vězení, rozhodl pražský městský soud. Rodině zavražděné ženy musí také odsouzená zaplatit 850 tisíc korun jako náhradu nemajetkové újmy a soud určil i ochranné ústavní léčení. Podle předsedy trestního senátu Stanislava Králíka hovořily všechny důkazy proti obžalované, žena se navíc přiznala. Sudků ani žalobkyně se proti rozhodnutí neodvolaly, rozsudek je pravomocný.
Výjimečný trest uložil předseda senátu Stanislav Králík kvůli přitěžujícím okolnostem. „Zejména s ohledem na brutalitu útoků, naprosto bizarní motivaci při tom druhém útoku a zejména pak kvůli rychlému sledu obou skutků, kdy útok v nákupním centru přišel dva týdny po útoku v kavárně,“ řekl. Podle verdiktu se také byla schopná ovládat a konala s rozmyslem.
Senát podle Králíka zvažoval uložení doživotního trestu, od kterého však ustoupil. „Hodnotili jsme pozici obžalované v té inkriminované době, kdy obžalovaná upozorňovala, koho mohla, že je nebezpečná,“ odůvodnil své rozhodnutí Králík.
Žalobkyně původně navrhovala, že by se měla žena léčit ambulantně, po vykonání trestu by jí byla uložena ústavní ochranná léčba. „Podle znalců je možnost resocializace velmi snížená, nicméně není vyloučena v případě, že bude adekvátně léčena,“ řekla v závěrečné řeči státní zástupkyně Jana Murínová. Soudní senát ale dospěl k tomu, že je vězeňská služba schopna zajistit odpovídající opatření.
Podle obhájce Sudků Tomáše Dvořáčka útočila žena poprvé ve stavu „snížené příčetnosti“. U druhého případu nakupující napadla v afektu, řekl. Dvořáček poukázal i na to, že se Sudků k činu doznala. Chtěl, aby soud přihlédnul také k tomu, jak se Sudků chovala po prvním útoku. „Moje klientka se od 5. července snažila udělat hodně pro to, aby na svou deviaci společnost upozornila,“ řekl.
Podle Dvořáčka dlouhý trest odnětí svobody neřeší zdravotní problémy obžalované. „Při rozhodování o trestu nebo ochranném opatření je potřeba klást důraz na to, aby byla klientce stanovena ochranná léčba,“ řekl. Trest, který navrhla státní zástupkyní, označil obhájce za nepřiměřeně přísný.
„Už bych to nikdy neudělala. Nadále vraždit už nebudu,“ řekla Sudků ve svém závěrečném vyjádření. „Já jsem lékařům říkala, co jsem udělala, jaké jsem měla myšlenky, nikdo mě neuposlechl, tak se stalo, co se stalo,“ dodala.
K útoku došlo v červenci, vražedkyně na policii počkala
Útočnice Michelle Sudků ubodala čtyřiapadesátiletou ženu v obchodním centru v Praze na Smíchově v prostorách prodejny Tesco loni 21. července. Vražednou zbraň – nůž – si opatřila přímo v prodejně s domácími potřebami. Žena, které zasadila dvě bodné rány, na místě zemřela. Poté Sudků odhodila nůž a počkala na příjezd policistů, takže ji na místě zadrželi. Teprve ráno toho dne byla propuštěna z psychiatrické nemocnice v Bohnicích.
Tam se léčila opakovaně a měla konflikty s ostatními pacienty. Naposledy na psychiatrii byla dva týdny před vraždou kvůli tomu, že v kavárně na Újezdě napadla jinou zákaznici. Sledovala ji na toaletu, a když žena opustila kabinku, zezadu k ní přistoupila a pokusila se ji uškrtit vlastním, svlečeným tričkem. Napadená se útoku bránila a volala o pomoc, díky čemuž upozornila majitele kavárny.
Policie ji proto převezla do Bohnic, ale tamní lékaře neinformovala o tom, že se žena pokusila o vraždu, a tak byla agresorka za dva týdny propuštěna. Generální inspekce bezpečnostních sborů kvůli tomu dva zasahující policisty nedávno obvinila. Policisté podle inspektorů nesplnili svou povinnost a nepostupovali v souladu s trestním řádem. Hrozí jim tak zákaz činnosti nebo v krajním případě až pět let vězení.
Psychiatrickou nemocnici Bohnice prošetřovala kvůli incidentu expertní komise. Na konci srpna loňského roku oznámila, že lékaři nepochybili. Uvedla, že chyba byla v komunikaci mezi policií, záchranáři a lékaři psychiatrické nemocnice.
Sama útočnice byla obžalována nejen z vraždy v obchodním centru, ale také z pokusu o vraždu dívky v kavárně.
Příčetná, nebo ne? Podle znalců trpí nekrofilním sadismem
Soud začal případ projednávat šestého března. Sudků uvedla, že svou oběť si prý vybrala proto, že jí připomněla adoptivní matku. Poté, co byla propuštěna z léčebny, se jí prý zatmělo v hlavě. Dodala, že činu lituje a omluvila se rodině zabité ženy. „Omlouvám se, že jsem jim vzala manželku a maminku, že s nimi nebyla na Vánoce doma.“
Jak ovšem upozornila státní zástupkyně, podle znaleckých posudků byla Sudků příčetná: „Pokud paní obžalovaná tvrdí, že byla v době činu nepříčetná, jde o její subjektivní hodnocení, tak ona vnímá svoje pocity,“ uvedla žalobkyně Jana Murínová. „Ze znaleckých posudků rozhodně nevyplývá, že by v době obou činů byla nepříčetná,“ dodala.
Soudní znalci z odvětví sexuologie dospěli k závěru, že obžalovaná trpí útočným a nekrofilním sadismem. Její rozpoznávací ani ovládací schopnosti však podle nich tato deviace v době činu neovlivnila. Další pobyt ženy na svobodě označili vzhledem k její agresi za extrémně nebezpečný a doporučili pro ni ústavní léčení, případně i detenci.
Sudků předtím neměla nařízenou ústavní léčbu a na psychiatrii pobývala dobrovolně. Z výpovědi jejího lékaře v trestním spisu vyplývá, že ji nepokládal za deviantku. Žena prý ostatním pacientkám neustále vykládala, že je sadistka, a předčítala jim vlastní básně se sadistickou tematikou.
„Je u ní diagnostikovaná určitá porucha osobnosti, která spočívá mimo jiné v tom, že si dost vymýšlí. Takže možná, že ji nebrali dostatečně vážně,“ uvedl soudní znalec v oboru psychologie Karel Netík.
Sudků před soudem vypověděla, že byla agresivní už od dětství. Řekla, že v mládí zabíjela a znásilňovala psy. Sadistické myšlenky se u ní však prý začaly objevovat až ve chvíli, kdy chtěla podstoupit přeměnu v muže a začala brát hormonální injekce. Poté prý začala myslet na to, že by chtěla uškrtit nějakou ženu. Znalci ale upozorňovali na to, že Sudků v době útoku hormony ovlivňovat nemohly, protože je přestala brát už v roce 2013.
Podle sexuologů na čtyřiapadesátiletou zákaznici zaútočila nikoliv kvůli své poruše, ale kvůli tomu, že na sebe chtěla upozornit lékaře.
Lidem, co opustí psychiatrickou léčebnu, mají pomáhat centra duševního zdraví
Zástupci institucí a organizací, jež pacientům a jejich rodinám pomáhají, v souvislosti s incidentem na Smíchově varovali, že Česko nemá ucelený systém péče o lidi s duševním onemocněním.
Psychiatr a někdejší ministr zdravotnictví Ivan David vidí hlavní problém v tom, že systém ambulantní péče o duševně nemocné se rozpadl. Nemocní jsou podle něj mimo kontrolu, léčba je nedůsledná. Zrušena totiž byla povinnost pro psychiatry postarat se o pacienta ze své spádové oblasti. Možnost vzniku registru a sledování těchto pacientů napadají organizace na ochranu lidských práv.
V republice přitom žije až půl milionu lidí s vážným psychiatrickým onemocněním, třetina obyvatel se někdy v životě s tímto onemocněním léčila a duševní poruchy nebo poruchy chování jsou druhým nejčastějším důvodem pro vyplácení invalidního důchodu.
Podle kritiků mají lékaři na rozpoznání problémů málo času. Psychiatrickou péči zajišťuje v ambulancích 730 psychiatrů, ve všeobecných nemocnicích 140, v psychiatrických nemocnicích 560.
Nicméně v Česku vznikají pracoviště, která poskytují komplexní pomoc lidem s duševními potížemi poté, co opustí psychiatrickou léčebnu. Takzvaná centra duševního zdraví představují jeden z prvních kroků v reformě tuzemské psychiatrie.
Centra duševního zdraví mají vytvořit mezistupeň mezi dlouhodobými léčebnami, akutními lůžky v nemocnicích a ambulantní sférou, a jednou z jejich určujících proměnných má být snadná dostupnost občanům. Cílem je stovka středisek.
