Praha - Úřad vlády v únoru předá barokní zámek v Kolodějích restituentovi Vítězslavu Kumperovi, kterému nemovitost spolu s přilehlými budovami a zámeckou oborou přiřkl loni v říjnu odvolací pražský městský soud. Oznámil to dnes mluvčí vlády Jakub Stadler. Vládní úřad se vzdal práva na dovolání proti verdiktu k Nejvyššímu soudu.
„Rozhodli jsme se tak na základě stanoviska Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových a názoru naší právní kanceláře,“ oznámil Stadler. Nový majitel nabídl vládě možnost dalšího pronájmu zámku. „Máme dostatek jiných objektů pro zasedání,“ zdůvodnil mluvčí odmítavé stanovisko.
Kumperův právník Tomáš Chlost možnost dohodnout se s vládou na dalším využívání budovy nevyloučil. Zároveň ale uvedl, že jeho klient uvažuje i o dalších variantách, jak s památkou naložit. V úvahu prý připadá prodej, pronájem nebo zřízení muzea.
Stát se začal o barokní zámek soudit poté, co pražský pozemkový úřad v roce 2007 vrátil budovu původnímu majiteli. Stát zpochybnil výnos úřadu tím, že Kumpera požádal o navrácení nemovitosti po uplynutí lhůty. Soudy ale následně rozhodly, že při zabavování památky byly zneužity takzvané Benešovy dekrety, a proto mohl restituent postupovat podle jiného zákona, který měl lhůtu delší. „Dekret byl použit za situace, kdy Kumperovi prokázali, že v době okupace nepostupovali nepřátelsky vůči Československu,“ znělo soudní odůvodnění.
Nástrojem křivdy opět Benešovy dekrety
Stát totiž zabavil zámek a další budovy v roce 1948 Antonínu Kumperovi podle dekretů prezidenta republiky, které měly sloužit k potrestání lidí, kteří kolaborovali s nacistickým režimem. Kumpera ale již v roce 1945 dostal osvědčení o národní spolehlivosti.
Poslední majitel zámku ležícího při východním okraji Prahy Antonín Kumpera působil za první republiky jako ředitel firmy Waltrovka. Koloděje koupil před válkou. V roce 1947 objekt převzalo ministerstvo vnitra a zřídilo tu školu Sboru národní bezpečnosti. Od roku 1955 využívala zámek vláda ke slavnostním účelům či jednáním.
Průmyslník opustil Československo a až do své smrti žil v Brazílii. Po listopadu 1989 nárok na budovy vznesl jeho vnuk, který podle svého advokáta žije nyní v Praze.
