Po přepadení Sovětského svazu v červnu 1941 zahájili nacisté holocaust, nejhrůznější genocidu 20. století. Po letech vytěsňování Židů ze společenského života bylo 16. října 1941 zahájeno i v Protektorátu Čechy a Morava takzvané „konečné řešení židovské otázky“. První transport, který nacisté před 80 lety vypravili z Prahy do Lodže, v sobotu připomíná happening na nádraží v pražských Bubnech. Uskuteční se již posedmé. Organizátoři akce s názvem Bubnování pro Bubny chtějí jejím prostřednictvím narušit nepatřičné ticho pasivního přihlížení událostem, které se stát neměly.
V říjnu 1941 začaly masové deportace Židů z českých zemí. Výročí připomíná happening v Bubnech
„Můžeme společně vyjádřit svůj postoj k mlčení, které bylo spolupachatelem masové vraždy. Bylo a může být zas. Věříme, že nás přijdete podpořit a že společným úsilím opět potlačíme ticho obecné nevšímavosti i vlastní nemohoucnosti,“ uvedli organizátoři.
Bubnování obstará orchestr Tam Tam Batucada pod píšťalkou Miloše Vacíka. Na něj naváže slavnostní koncert, na němž vystoupí studenti Gymnázia Přírodní škola se zhudebněnými básněmi, které chlapci internovaní v Terezíně vydali ve svém časopisu Vedem. Druhý koncertní blok bude patřit vzpomínce na Prahu třicátých let, kterou ztvární flétnista Jiří Stivín a pianista Robert Hugo. Závěr bude věnován skladbě Different Trains od amerického skladatele Steva Reicha, která je inspirována židovskými deportacemi.
Důležité je o tématu mluvit s mladou generací
První transport pražských Židů z nádraží Bubny do Lodže odjel 16. října 1941. Bylo v něm tisíc mužů, žen a dětí a přežilo z něj 24 lidí. Celkem přes peron stanice Praha-Bubny opustilo Prahu na 50 tisíc občanů, kteří byli svým původem odsouzeni k takzvanému konečnému řešení. V roce 1945 odtud při odsunu odjížděli pražští Němci.
„Ghetta byly takové zvláštní čekárny. V Lodži to bylo zvláště neúprosné. Před těmi, kteří přijížděli z Prahy, tam už bylo velké množství polských Židů. Ti žili v obrovské bídě, vyhladovělí a s nemocemi. Čeští Židé tam přijížděli nepřipravení a ten náraz byl veliký. První zimu nepřežila polovina z těch pěti tisíc, co se tam dostala,“ řekl ředitel Památníku ticha Pavel Štingl.
Vrátilo se na deset procent lidí. „Nejenom že zahynulo velké množství lidí, ale také byla zdecimována česko-neměcko-židovská komunita,“ doplnil Štingl. Změna pražského kulturního prostředí byla podle něj obrovská.
Historické události mohou podle Štingla sloužit jako paralely k současnému dění. „Neříkám, že by najednou někdo přišel s volebním programem holocaustu, ale samozřejmě různé antisemitské projevy jsou a jejich statistiky dál narůstají. Bude se to horšit. Vždy, když začne být svět nepřehledný, tak se objeví spousta takových, kteří hledají, kdo za to může. To už známe z historie.“ Dodává, že zejména důležité je hledat cesty, jak o tématu mluvit s mladou generací.
„Funguje to, co je mladým lidem vlastní, třeba sociální sítě. Nedá se pustit jen nějaký příběh ze záznamu, protože samotný archiv je až tak nezaujme. Musí se hledat silné výrazy,“ říká ke strategii práce s mládeží ředitel Památníku ticha.
Jako příklad dobré praxe uvádí film Zpráva režiséra Petera Bebjaka o útěku dvou vězňů z Osvětimi, který je právě v kinech. „Zúčastnili jsme se předpremiéry v osmi městech, kde byly i školy. Doufáme, že se film stane studijním materiálem. Máme k němu i řadu podkladů, které nabídneme učitelům. Zároveň byla k projekcím řada otázek. Ty ukazují, že nemáme jasnou koncepci ministerstva školství, jak téma holocaustu vyučovat.“ Podle Štingla je to stále spíše na osvícených učitelích.
„Téma se musí neustále zakládat a hledat výraz, se kterým se studenti konfrontují a který si prožijí. Určitě má smysl točit další filmy, ale musí být dobré,“ doplnil.
Deportováno bylo přes 81 tisíc Židů
Loni se tradiční akce na bubenském nádraží, kde vznikl z iniciativy filmového dokumentaristy a ředitele obecně prospěšné společnosti Památník Šoa Praha Pavla Štingla Památník ticha, uskutečnila kvůli pandemii koronaviru online. Symbolicky prvním krokem přestavby železniční stanice bylo v roce 2015 odhalení sochy Aleše Veselého, která nahrazuje obvyklý význam základního kamene. Má podobu koleje směřující k nebi. Letos bude slavnostnímu koncertu předcházet vernisáž výstavního prologu k expozici s názvem Pavel Dias: Torzo – vzpomínky pro budoucnost, která je v Domě U Černé Matky Boží.
O osudu protektorátních Židů rozhodl říšský protektor Reinhard Heydrich již dva týdny po svém nástupu do funkce na poradě v Praze 10. října 1941. Tehdy bylo rozhodnuto o deportaci části českých Židů do Lodže. Další transporty pak mířily do Minska a jiných táborů na východě, později převážně do Terezína a odsud do vyhlazovacích táborů v Osvětimi, Treblince a jim podobných.
Celkem bylo z českých zemí v letech 1941 až 1945 deportováno přes 81 tisíc Židů, z nichž se osvobození dočkalo na deset a půl tisíce. Genocidní politika nacistů tak i na území Protektorátu začala naplňovat Hitlerova slova z ledna 1939 o „zničení židovské rasy v Evropě“.