Bubenské nádraží v Praze si připomíná 75 let od prvního židovského transportu neobvyklou výstavou. Cesty ticha jsou rámcem pro fotografickou reflexi míst přímo spojených s židovskými deportacemi po Evropě. Čtveřice fotografů zkoumá nejen současnou atmosféru bývalých koncentračních táborů a to jakým způsobem se odráží ve společnosti i v jednotlivci, ale mapuje i sociálně historickou paměť lokalit, které transporty smrti nesmazatelně poznamenaly. Více v následující galerii.
Cesty ticha na bubenském nádraží mapují místa židovských deportací
GALERIE
Velkoformátové fotografie bývalých koncentračních táborů v kolejišti bubenského nádraží jsou jen částí aktuální výstavy Cesty ticha
Výstavu je možné navštívit do neděle 16. října, kdy v rámci tradiční akce Bubnování pro Bubny proběhla od 16 hod. na místě také komentovaná prohlídka s autory fotografií.
V rámci akce bylo pro příchozí k dispozici 500 bicích nástrojů, o stovku více než loni. Rytmus udávali hudebníci David Koller, Alan Vitouš, Miloš Vacík a Jaroslav Kořán. Prostor v místech, kde plánuje společnost Památník Šoa vybudovat místo připomínání tragické historie Památník ticha, zaplnili Tam Tam Batucada a Barrel Battery.
„Za války odsud odjíždělo v transportech na padesát tisíc lidí a město tomu jen přihlíželo. Tato událost nás přiměla k tomu, abychom se také vyjádřili k mlčení,“ řekl ředitel Památníku ticha Bubny Pavel Šingl. „Proto rušíme ticho mlčící většiny a symbolicky bubnujeme pro Bubny.“
Akce se zúčastnila řada významných osobností a politiků. Mimo jiné například ministr financí Andrej Babiš, ministr kultury Daniel Herman nebo americký psycholog Philip Zimbardo. „Bubnování pro Bubny nám říká, že každý je zodpovědný za život kohokoli jiného ve společnosti. A musí se ozvat, když se mu děje zlo,“ řekl Zimbardo.
Účastníci akce chtěli bubnováním narušit ticho mlčící většiny (zdroj: ČT24)
Příběhy těch, kteří nemlčeli
„Rádi přivítáme každého, kdo cítí potřebu vyjádřit nesouhlas s pasivitou a lhostejností. Nechceme mlčet ke stále se opakujícím společenským jevům se strašlivými následky. Nechceme pasivně přihlížet paralelám dějin. A také nechceme, aby v tichu minulosti zmizely příběhy těch, kteří nemlčeli,“ uvedl Pavel Štingl.
Během Bubnování pro Bubny přednesli herci pražských divadel úvahy studentů o povaze hrdinství, které byly shromážděny během podzimu v rámci vzdělávacího programu Strážci paměti. Fragmenty úvah o povaze hrdinství v minulosti i současnosti přednesli Eva Holubová, Barbora Hrzánová, Jan Kraus a Petr Vacek.
K bubnování se připojil i americký psycholog Philip Zimbardo (zdroj: ČT24)
- První transport z pražského nádraží Bubny do Lodže odjel 16. října 1941, bylo v něm tisíc židovských mužů, žen a dětí. Přežilo z něj 24 lidí. Celkem bylo deportováno 50 000 obyvatel.
- Na jaře 2017, dva roky od položení základního kamene, by měla začít přestavba nádraží Bubny na centrum diskuse o holocaustu a jeho odkazu. Na podzim roku 2018, který bude rokem Evropského kulturního dědictví, by se měl Památník ticha otevřít.
- Památník ticha vzniká především proto, že podle jeho iniciátorů je Praha jedním z mála evropských hlavních měst, jež ve veřejném prostoru nepřipomíná památku obětí holocaustu. „Máme důstojný památník zesnulým, kteří se nevrátili z transportů, což jsou jména na zdi v Pinkasově synagoze. Ale Praze chybí centrum, kde se dají tyto věci diskutovat,“ řekl Štingl.