Praha – Prezident Miloš Zeman jmenoval Kateřinu Valachovou ministryní školství, mládeže a tělovýchovy. Nominantka ČSSD musí dokončit přípravy úřadu na zavedení služebního zákona, čeká ji schvalování vysokoškolského zákona či boj o peníze s ministrem financí.
Po pěti letech od chvíle, kdy ministerskou kancelář v Karmelitské ulici vyklidila Miroslava Kopicová, nadobro končí vláda mužů nad českým školstvím, mládeží a tělovýchovou. Výkonem úřadu sice již byla v posledních týdnech pověřena Michaela Marksová z pozice ministryně práce a sociálních věcí, nyní se ale funkce ujímá nová ministryně a má před sebou řadu úkolů.
Když Kateřina Valachová hovořila minulý čtvrtek s Milošem Zemanem o prioritách školství, přišla řeč především na vzdělávání učňů, mistrovské zkoušky a technické vzdělávání všeobecně. K němu se Miloš Zeman vrátil i při slavnostním jmenování ministryně a označil je za „základní úkol“ školského resortu. „Ke mně přicházejí zaměstnavatelé a říkají: My bychom přijali 300 nových pracovníků, ale my je nemáme, protože máme absolventy jiných než technických oborů,“ řekl prezident republiky. Kateřina Valachová přitom již ozřejmila své cíle, chce zavést mistrovské zkoušky, které by nahradily maturity a umožnily by absolventům studovat technické obory vysokých škol.
Třetí česká ministryně školství
Od vzniku samostatné České republiky je Kateřina Valachová patnáctou osobou jmenovanou do úřadu ministra resp. ministryně školství. První ministrem byl Petr Piťha v Klausově vládě, první ze tří ministryň potom byla Petra Buzková, která resort vedla ve vládách Vladimíra Špidly, Stanislava Grosse a Jiřího Paroubka. Jedinou ženou, která školství řídila v období mezi Petrou Buzkovou a Kateřinou Valachovou, byla Miroslava Kopicová, která byla ministryní krátkodobé první Topolánkovy vlády a poté znovu ve Fischerově vládě. Petra Buzková ovšem nebyla pouze první ministryní, ale také jedním z pouhých dvou lidí, kteří v úřadu vydrželi po celé volební období. Druhým takto úspěšným ministrem byl její předchůdce, ministr Zemanovy vlády Eduard Zeman.
Ministři školství, mládeže a tělovýchovy samostatné ČR:
- 1993–1994: Petr Piťha (KDS)
- 1994–1997: Ivan Pilip (ODS)
- 1997–1998: Jiří Gruša
- 1998: Jan Sokol
- 1998–2002: Eduard Zeman (ČSSD)
- 2002–2006: Petra Buzková (ČSSD)
- 2006–2007: Miroslava Kopicová
- 2007: Dana Kuchtová (SZ)
- 2007–2009: Ondřej Liška (SZ)
- 2009–2010: Miroslava Kopicová
- 2010–2012: Josef Dobeš (VV)
- 2012–2013: Petr Fiala
- 2013–2014: Dalibor Štys
- 2014–2015: Marcel Chládek (ČSSD)
- 2015–?: Kateřina Valachová
Peníze až na prvním místě
Když tehdejší kandidátka na ministryni představovala prezidentovi své cíle, hovořila také o penězích pro školství. S ministem financí Andrejem Babišem (ANO) zřejmě bude jednat již první den ve funkci. „Ministr financí mě už od rána uhání, že věc hoří,“ poznamenala poté, co ji premiér uvedl do funkce. Odmítla však, že by odmítla ustoupit z požadavku svého předchůdce Marcela Chládka (ČSSD) na dodatečných pět miliard ze státního rozpočtu. „První krok, který mě čeká, není lehký, ale neobávám se ho,“ podotkla.
Chládek přitom označoval spor o peníze na školství s ministrem financí Andrejem Babišem (ANO) za skutečný důvod svého konce. Ten přišel poté, co deník Mladá fronta Dnes, jehož vydavatelství patří Babišovu Agrofertu, přinesl zprávy o Chládkově údajném nevhodném chování a šikanování podřízených.
Potřebu pěti miliard zpochybnil školský expert ODS Václav Klaus mladší. Bývalý ředitel soukromé střední školy PORG míní, že není nutné dávat do školství více peněz, nýbrž je jinak rozdělovat. „Problém je, že se peníze mezi školy netransparentně rozdělují, ztrácejí se mezi různé lobbisty, školitele a aktivisty. Peněz je v jádru dost a racionální rozdělení by školám pomohlo více,“ řekl. Je přitom přesvědčen, že školství je schopno vstřebat jakoukoli částku.
Ministerstvo se musí připravit na služební zákon
Velmi aktuální je pro Kateřinu Valachovou i další úkol – musí svůj úřad připravit na 1. červenec, kdy vstoupí v účinnost služební zákon. „Mám velký zájem na tom, aby ministerstvo školství bylo personálně stabilizováno,“ poznamenala Kateřina Valachová.
Miroslav Hřebecký z organizace EDUin poukázal již dříve na špatný personální stav ministerstva školství. „V posledních týdnech, možná měsících je to spálená země. Někteří byli odejiti, někteří odešli, protože už to nehodlali snášet, nehodlali souhlasit se stavem, který tam panoval. (…) Odešla i spousta odborných referentů, kteří dělali agendu dobře, odborně a dělali ji mnoho let,“ upozornil. Varoval, že služební zákon případný návrat zkušených a schopných lidí významně zkomplikuje, je proto třeba úřad personálně zabezpečit do konce června. Ministryně dala najevo, že by mezi náměstky chtěla mít nynějšího prorektora Univerzity Karlovy Stanislava Štecha a vytvořit tým poradců.
Že by bylo nutné připravit úřad na zcela nový režim fungování však odmítl Václav Klaus mladší. „To se musí člověk chytat z hlavu, protože hlavní je to, že české děti toho umějí čím dál méně v mezinárodních srovnáních, když si vezmeme třeba maturitu z matematiky. Já bych očekával, že někdy přijde ministr, který řekne, že ve školách se hlavně učí,“ uvedl. Rovněž zapochyboval, že se bude Kateřina Valachová orientovat v resortu, v čemž podle Klause nic nezmění ani angažování Stanislava Štecha. „Pan Štech je zástupce humanitní části vysokých škol, což si myslím, že teď je spíše doba posílit regionální školství a technické vzdělávání,“ poznamenal Václav Klaus.
Kateřina Valachová se vedle peněz, personálních otázek či vysokoškolského zákona chce věnovat i státním maturitám. Již zpochybnila reálnost zavedení povinné zkoušky z maturity do roku 2019 a chce ji odložit.
Kateřina Valachová (38) vystudovala Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně (2001), tamtéž absolvovala i doktorský studijní program se zaměřením na správní právo (2006). Až do loňského roku na fakultě externě vyučovala. Z cizích jazyků ovládá němčinu a angličtinu.
Před angažmá v čele ministerstva působila jako náměstkyně ministra pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu Jiřího Dienstbiera a jako ředitelka Sekce Legislativní rady vlády. Letos byla i členkou komise, která vybírala náměstka pro státní službu. Na přípravě zákona o státní službě se ostatně sama podílela.
Dříve pracovala jako právnička na Magistrátu města Brna (2001 až 2002), vedoucí analytického oddělení Kanceláře veřejného ochránce práv (2003 až 2004), vedoucí právního odboru Kanceláře veřejného ochránce práv (2004 až 2012) a ředitelka legislativního odboru Kanceláře Senátu (2013 až 2014). Deset let (2004 až 2014) byla rovněž členkou Výboru Rady vlády pro lidská práva.
