Praha – Jsou záludná, plná výjimek a pro většinu lidí šlo o nejméně oblíbenou část pravopisu. U psaní velkých písmen zkrátka lidé vždy tápali. Své o tom vědí i odborníci z Ústavu pro jazyk český, kteří pravidelně dostávají dotazy veřejnosti. Právě podle nich mohou nejlépe sledovat současné jazykové trendy a reagovat na ně. Výsledek? Už na konci roku by měla vzniknout právě pro tuto oblast pravopisu velká příručka – poprvé po 20 letech.
Jazykovědci už dlouho zvažovali, že změní pravopis velkých písmen. Současná pravidla jsou totiž příliš složitá a někdy i nejasná. Psaní velkých písmen je navíc těžké nejen pro děti, dospělé, ale někdy i pro učitele. Nejednoznačná pravidla se jim totiž špatně vysvětlují. „Za jednu z výjimek lidé považují psaní Chrám svatého Víta s velkým “ch„, když ostatní chrámy se píší s malým,“ uvádí jako příklad Ivana Svobodová z Ústavu pro jazyk český.
Ústav se nechce dopustit předchozích chyb a reformu uspěchat. Češtináři se ale dalších změn spíš bojí. Ani pravidla stará dvě desítky let podle nich nejsou dosud zažitá. „Psaní velkých písmen dělá problémy i studentům na čtyřletém gymnáziu,“ komentoval už při přípravě projektu učitel češtiny Jaromír Tkadleček.
Nejčastěji právě kvůli problémům s velkými písmeny se hlásí do češtinářských kurzů také dospělí. K nesrovnalostem přispívá například stále větší pronikání vlivu angličtiny či tzv. ekonomizace jazyka. „Možná s tou úsporností komunikace, která přichází s novými technologiemi, ztrácíme schopnost se vyjadřovat květnatěji,“ dodává Hana Prokšová.
Na nejčastější dotazy v poradně, tedy na psaní velkých písmen, už na konci roku odpoví i chystaná publikace. O tom, jaký velkým problémem velká písmena jsou, svědčí i její rozsah. Rukopis má přes 300 stran.
