Evropská komise má říct, jak si představuje kvóty pro rozdělování uprchlíků do zemí Evropské unie. Česko je jednou ze zemí, které s povinností nesouhlasí. Argumentuje se třeba tím, že by rozhodování mělo zůstat v kompetenci jednotlivých států nebo že by mohlo dojít k ohrožení bezpečnosti. Podle Martina Rozumka z Organizace pro pomoc uprchlíkům ale Česko má nástroje, jak zabránit nebezpečným osobám získat azyl. Při prověřování totiž probíhají i pohovory, při kterých by si žadatelé těžko vymysleli dokonalý příběh. Informace se navíc porovnávají třeba se zprávami od organizací jako Amnesty International.
„Komise pracuje s rozdělením zhruba 40 tisíc uprchlíků, český podíl je kolem 2,5 procenta, takže něco nad jedenáct set lidí. Zároveň platí, že proti návrhu kvót je velká skupina zemí, takže je otázkou, jestli nakonec skončíme u povinných kvót, protože odpor je veliký,“ popsal současný přístup ke kvótám státní tajemník pro evropské záležitosti Tomáš Prouza. Komise o návrhu, který má teď představit v konkrétní podobě, se státy samostatně nejednala. Podle Prouzy to bude první, ale ne finální návrh. Musí totiž získat souhlas členských států.
Evropská unie by neměla určovat České republice, kolik migrantů přijmout a odkud. Každý stát má mít vlastní imigrační politiku, prohlásil ministr financí Andrej Babiš (ANO). "My jsme Slované, a pokud je problém na Ukrajině a nenacházíme pracovní sílu u nás, tak bychom měli mít jasnou imigrační politiku i z hlediska asimilace. Slované, proč ne? Možná jsem zase něco řekl blbě, ale celý život používám selský rozum," uvedl Babiš. Stejně tak by mohl český pracovní trh podle něj získat pracovníky i mezi Slováky.
Kontrola uprchlíků, už teď je prý systém dobrý
Případný příliv uprchlíků napříč Evropou vyvolává pochyby i o bezpečnosti. Někteří politici zdůrazňují, že je nutné hlídat, kdo bude moct v zemi žít, aby nešlo o nebezpečné osoby a potenciálně o teroristy. „Je potřeba bezpečnostní sken příchozích a mít dostatečný vliv na to, abychom si do země nepustili někoho, kdo přichází s jednoznačně nepřátelskými úmysly,“ prohlásil ministr vnitra Milan Chovanec (ČSSD).
Právě ministerstvo vnitra spolu se zpravodajskými službami má podle ředitele Organizace pro pomoc uprchlíkům Martina Rozumka nástroje, jak prověřit lidi. Získávají výpovědi lidí a porovnávají se zprávami ze zemí jejich původu, zprávami neziskových organizací nebo informacemi z vlastních zdrojů. „V našem nevládním případě zjišťujeme příběh člověka, okolnosti, všechny detaily, které porovnáváme se zprávami různých organizací typu Amnesty International. Výpovědi lidí jsou velmi detailní a je těžké příběh vylhat tak dokonale, že by se shodoval se všemi zprávami a informacemi, které se podaří nashromáždit,“ doplnil Rozumek. Azylové řízení je prý už teď velmi podrobné a podle jeho názoru funguje dobře. Nesetkali se totiž s tím, že by nebezpečný člověk nakonec azyl získal.
Dosavadní výhodou bylo, že do Česka chodí osoby z regionů, které nejsou tolik rizikové. Zemi si vybírají zejména žadatelé ze států, které s Českem mají nějaké historické nebo jazykové vazby. „Jsou to většinou země bývalého Sovětského svazu. Tam bezpečnostní riziko není tak vysoké jako u osob z Blízkého východu a dalších oblastí, kde je bezpečnostní situace, co se týče množství teroristů, horší,“ řekla vedoucí oddělení mezinárodní ochrany ministerstva vnitra Kateřina Stehlíková.
Zvýšení kapacit je nezbytné
Na českém systému kontroly přitom podle zástupkyně ministerstva vnitra nejde moc měnit. „Z hlediska praxe by ale jistě pomohlo zapojit ještě více bezpečnostní složky,“ dodala. Rozumek se pak obává hlavně kapacitních možností Česka. „Kdysi jsme zvládli 3500 uprchlíků z Bosny, pak tisíc uprchlíků z Kosova, ale je fakt, že od té doby čísla klesla velmi nízko a současná kapacita je malá,“ zmínil. Alternativou by mohl být německý model, který zkracuje dobu, po kterou jsou uprchlíci závislí na zajištěném ubytování. U nás totiž rok nesmí pracovat, v Německu ale mají tuto lhůtu nastavenou jenom na třech měsících.
Podle Stehlíkové se minimálně na kapacitách českého systému pracuje, přinutila je k tomu ukrajinská krize, která zvýšila počet imigrantů z této východní země. „Už v loňském roce jsme vytvořili krizový plán na možnost navýšení kapacit jak ubytovacích zařízení, tak integračních středisek, kde se azylanti po udělení mezinárodní ochrany připravují na svůj budoucí život v Česku,“ uvedla.
V současnosti přijímá Česko azylanty dvojím způsobem. Podle Stehlíkové přitom nemůže osoba žádat o azyl v České republice ze zahraničí. „Řízení o mezinárodní ochraně probíhá až na našem území,“ uvedla Stehlíková, v tomto případě jde o azylanty, kteří spontánně přichází do země. „Nicméně existuje institut přesídlování, do kterého se zapojila nedávno a dobrovolně i Česká republika, v tomto případě pak vyráží mise do dočasných hostitelských států, jako je například Turecko, a tam provádí pohovory,“ dodala.
Evropa k uprchlíkům
Postoj Evropy k uprchlíkům není jednotný. Například v přepočtu na obyvatele asimiluje nejvíc běženců Švédsko. Návrhu na podíl z 20 tisíc lidí navíc se nebrání. V absolutních číslech ale vede Německo. Tam by šlo podle navrženého klíče nejvíc migrantů - celých 18 procent. Čtrnáct procent běženců by pak šlo do Francie, která je také pro kvóty. Dvanáct procent by zůstalo v Itálii. Řím kroky Bruselu vítá. Podle ministra vnitra Angelina Alfana je rozhodnutí EU „znamením solidarity s Itálií“.
