Voliči budou po čtyřech letech znovu rozhodovat o rozložení politických sil v Poslanecké sněmovně. Volební místnosti se uzavřou v sobotu 4. října ve 14 hodin. Následovat bude fáze sčítání hlasů, jejich přepočítávání na mandáty a povolební vyjednávání o složení vlády. Kdy může být jasno o její nové podobě?
V Poslanecké sněmovně zasednou strany nebo hnutí, které ve volbách dostaly pět a více procent hlasů, potom dvojkoalice s minimálně osmi procenty hlasů a troj- a vícekoalice s alespoň jedenácti procenty hlasů.
Vítězná uskupení si mezi sebou dělí celkem dvě stě poslaneckých křesel. To, kolik jich kdo získá, se vypočítává na dvou úrovních. Tou první je úroveň kraje, na níž jsou hlasy rozděleny takzvanou Imperialiho kvótou. Hlasy stran, které v krajích nestačí k zisku mandátu, se přesunou na celorepublikovou úroveň, kde jsou přerozděleny takzvanou Hagenbach-Bischoffovou kvótou.
- Počet hlasů je vydělen počtem mandátů zvýšeným o dva.
- Počet hlasů je vydělen počtem mandátů zvýšeným o jeden.
Mandáty se pak rozdělují podle pořadí na kandidátce (volebním lístku). Poslancem se ale může stát i kandidát s vyšším číslem, pokud dostal z celkového počtu hlasů pro zvolené uskupení alespoň pět procent preferenčních hlasů.
Ustavující schůze
První schůze nově zvolené Poslanecké sněmovny se musí uskutečnit nejpozději třicet dnů od voleb. Na ustavující schůzi volí poslanci svého předsedu a místopředsedy a skládají se jednotlivé sněmovní výbory. Schůze může trvat i několik dní.
„Po konci ustavující schůze podává stávající vláda demisi, kterou následně přijme prezident,“ popisuje další kroky ústavní právník Marek Antoš.
Vyjednávání o vládě
Zatímco ustavující schůze se musí uskutečnit v zákonem stanovené lhůtě, pro sestavení vlády žádná taková lhůta neexistuje. „To podstatné se bude odvíjet od schopnosti dohody nebo nedohody politických stran,“ vysvětluje politolog Lukáš Jelínek.
„To bude souviset s tím, kdo se dostane do sněmovny, kolik to bude stran, jak se bude utvářet nějaká většina (ve sněmovně), jestli to bude pouze většina, která sice bude mít nějaký názorový průnik, jako třeba současná opozice, ale zároveň, jestli dokáže tato většina sestavit vládu, jestli se dokáže na nějaké vládě dohodnout,“ vypočítává politolog.
Zmiňovaná většina je při vyjednávání důležitá z toho důvodu, že vláda musí následně získat důvěru sněmovny, i kvůli tomu, aby byla schopná získávat během následujících čtyř let dostatečnou podporu pro své návrhy. Historicky nejdéle čekala samostatná Česká republika na novou vládu 83 dní po volbách v roce 2014.
Sestavení a jmenování vlády
Jak upozorňuje ústavní právník Antoš, i když to nestanovuje ústava ani zákon, pověření k jednání o sestavení vlády uděluje prezident. U stávající i minulé vlády dostal toto pověření pokaždé budoucí premiér, konkrétně Petr Fiala (ODS), respektive Andrej Babiš (ANO). Není to však pravidlem. „Po pádu druhé vlády Václava Klause v roce 1998 byl pověřen sestavením vlády Josef Lux a výsledkem byla vláda Josefa Tošovského,“ uvádí pro příklad Antoš.
Stát by se to mohlo i po letošních sněmovních volbách. „Prezident Petr Pavel naznačil, že ten, kdo bude pověřen sestavením vlády, nemusí být za všech okolností příštím premiérem. Může to být třeba i člověk, který vládu vyjedná, ale premiérství potom někomu svěří,“ říká politolog Jelínek.
Následně, přičemž délka vyjednávání o složení vlády opět není nijak legislativně vymezena, jmenuje prezident premiéra.
Kdo jím bude, nemusí být dopředu vůbec jasné. „Politickým stranám vůbec nic nepředepisuje, koho můžou navrhnout na předsedu vlády. Může to být vlastně úplně kdokoliv. Nemusí to být ani poslanec. Může to být jakákoliv osoba, která bude schopná vládu dát dohromady,“ vysvětluje Jelínek. „Každopádně si myslím, že tlak na to, aby to byl zkušený politik, je poměrně dost velký,“ dodává.
Jmenovaný premiér potom navrhuje prezidentovi jména lidí, kteří ve vládě zasednou. Vládu kromě jejího předsedy tvoří místopředsedové a ministři jednotlivých resortů. „Prezident je povinen jmenovat předsedu vlády,“ uvádí Antoš. „V některých specifických příkladech ale může nejmenovat člena vlády. Třeba když má pochybnosti o jeho bezúhonnosti,“ dodává ústavní právník.
Do třiceti dnů od svého jmenování pak musí vláda získat důvěru sněmovny. Pro musí hlasovat alespoň nadpoloviční většina poslanců z minimálně 67 přítomných.
Co když vláda nezíská důvěru?
Pokud na první pokus nezíská vláda důvěru, musí podat demisi a následuje druhý pokus. Prezident znovu jmenuje premiéra a na jeho návrh další členy vlády. Jmenovaná vláda pak opět zamíří do sněmovny s žádostí o důvěru.
Případný třetí pokus se už od prvních dvou liší. Nového premiéra tentokrát navrhuje předseda dolní komory. K tomu ale ještě nedošlo. „Historicky byly nejvíc dva pokusy,“ říká Antoš s tím, že teoreticky je možný i případný čtvrtý pokus.
