Zásluhu československých vojáků při obléhání přístavu Dunkerque během druhé světové války připomíná nová pamětní deska. Na místě bývalého velitelství, kde v květnu 1945 kapitulovala německá posádka do rukou generála Aloise Lišky, ji v doprovodu válečných veteránů odhalil náčelník českého generálního štábu. Během obléhání zahynulo 200 československých vojáků.
Nová pamětní deska připomíná, jak českoslovenští vojáci obklíčili Němce u přístavu Dunkerque
Nová pamětní deska připomíná zásluhy československých vojáků u přístavu Dunkerque (zdroj: ČT24)
Pamětní deska na zdi malé budovy, která zbyla ze zámku, kde v roce 1944 sídlilo spojenecké velitelství, vznikla na návrh českého Vojenského historického ústavu. Text vyrytý do černého kamene v češtině i francouzštině shrnuje okolnosti kapitulace německých vojsk z Dunkerque do rukou generála Lišky.
Jeden z trojice přítomných účastníků obléhání Dunkerque Viktor Wellemín popsal na místě novinářům okolnosti prvního útoku na pevnost, který se pod velením generála Lišky odehrál 28. října 1944. „Generál Liška organizoval takový dobrovolný útok na opevněný přístav, bohužel tam zůstalo pár mých kamarádů,“ zavzpomínal Wellemín.
Sám byl v bitvě zraněn. „Generál Liška připomněl na státní svátek, že skutečně Československá republika i v téhle krizi existovala a měli jsme určitou zásluhu i na tom vítězství, kterého jsme nakonec dosáhli,“ dodal veterán.
Aby Američané mohli na Berlín
Další z pamětníků bitvy Josef Švarc připomněl další útok na Dunkerque, při němž Liškova jednotka utrpěla citelnější ztráty. „Ale my jsme tam nebyli bojovat. Byli jsme tam proto, abychom čelili těm 12 tisícům Němců a aby to Američané mohli obejít a jít na Berlín,“ poznamenal.
Pod velením generála Lišky se obléhání Dunkerque účastnil také tehdy osmnáctiletý tankista Adolf Röher. „Bylo to velice těžké, ale když jsme se vraceli, tak to byla veliká sláva. Jsou to věci, které se nemohou opakovat, mohl bych o tom mluvit dlouho, ale někdy málo je hodně,“ podotknul válečný hrdina.
Nová deska nahradila starší plaketu, kterou starosta Wormhoutu na místě předal řediteli Vojenského historického ústavu Aleši Knížkovi. Slavnostního ceremoniálu s vojenskými poctami se zúčastnili čeští vojáci v dobových uniformách legionářů první světové války i čestná jednotka francouzské armády.
V projevech čeští i francouzští představitelé ocenili statečnost československých vojáků, kteří v posledních měsících války obléhali přístav Dunkerque proti přesile. Velvyslanec Petr Drulák podotkl, že českoslovenští vojáci působili ve Francii i před rokem 1944. „Bojovali po boku francouzských vojáků proti postupující německé armádě na řece Marně i Loiře,“ řekl Drulák.
Sedmiměsíční obléhání
Přístav Dunkerque se po vylodění spojenců v Normandii stal jednou z německých bašt na francouzském pobřeží. Českoslovenští vojáci se do jeho obléhání zapojili na začátku října 1944. Velitel československé brigády Liška byl jmenován operačním velitelem Dunkirk Forces, k nimž krom Čechoslováků patřily také britské, kanadské a francouzské jednotky.
Během sedmiměsíčního obléhání se s výjimkou několika výpadů kolem přístavu odehrával vleklý poziční boj, v němž padly téměř dvě stovky československých vojáků. Velitel přibližně 12 tisíc německých vojáků Friedrich Frisius až do konce války odmítal kapitulaci. Podepsal ji až 9. května 1945 na zámku ve Wormhoutu.