Praha - Studentku Marušku Kudeříkovou – symbol komunistického odboje – popravili nacisté v roce 1943 za velezradu. Roznášela totiž letáky a organizovala sabotáže. V době, kdy čekala na popravu, sepsala své pocity, které později vyšly v knize Zlomky života. O osudu protinacistické bojovnice vypráví film Jaromila Jireše s názvem …A pozdravuji vlaštovky. Před časem vzbudil odmítavé reakce někdejších účastníků odboje dokument České televize Mýtus a pravda o Marušce Kudeříkové, v němž autoři zmiňovali údajnou nepřipravenost některých odbojových akcí skupiny kolem mladé revolucionářky.
Maruška Kudeříková se narodila 24. března 1921 ve slovácké obci Vnorovy na Hodonínsku. Pozdější členka organizace komunistické mládeže pocházela z katolické rodiny. Její otec domkář Josef Kudeřík zastával v obci řadu funkcí za lidovou stranu. Německá okupace dívku zastihla na gymnáziu ve Strážnici na Hodonínsku. Po maturitě v roce 1940 nastoupila na jazykovou školu do Brna a poté byla nasazena do továrny na zdravotnický materiál v blízké Veverské Bítýšce. Již v Brně se zapojila do komunistického odboje proti nacistům - rozšiřovala letáky a spolu s dalšími mladými lidmi organizovala i sabotážní akce.
V prosinci 1941 byla zatčena, při výsleších na gestapu v Praze a v Brně podle dobových svědectví však nikoho ze svých spolupracovníků neprozradila. V listopadu 1942 byla německým soudem v polské Vratislavi, kam ji převezli, odsouzena za velezradu k trestu smrti. Přes čtyři měsíce před jeho vykonáním pak strávila ve vratislavské ženské věznici. Popravena byla 26. března 1943, dva dny po svých dvaadvacetinách. Právě zápisky Marie Kudeříkové z vězení a dopisy, pozoruhodné i svou literární hodnotou, byly později souborně vydány pod názvem Zlomky života (1961). Kniha vyšla v několika vydáních a byla přeložena do řady světových jazyků.
Po únoru 1948 se kolem mladé komunistické mučednice rozvinul takřka oslavný kult. Totalitní režim ji zařadil mezi symboly domácího komunistického odboje proti nacismu vedle novináře a spisovatele Julia Fučíka či antifašistické bojovnice a novinářky Jožky Jabůrkové. Jménem Marušky Kudeříkové byla pojmenována řada ulic, základní školy v Havířově a ve Strážnici, v jejích rodných Vnorovech postavili dokonce i pomník. Ve Strážnici, kde dívka studovala, se každoročně vyhlašovala celostátní literární soutěž pro mladé autory s názvem Strážnice Marušky Kudeříkové.
O osudu dívky, zejména o jejím pobytu v cele smrti, natočil v roce 1972 režisér Jaromil Jireš jímavý snímek s názvem …A pozdravuji vlaštovky. Ač šlo o dílo z doby počátku normalizace, jeho umělecký ani etický význam nebyl nikdy zpochybněn. Režisér připravoval tento projekt ještě v šedesátých letech a do hlavní role obsadil již tehdy známou herečku Magdu Vášáryovou, pozdější slovenskou političku a diplomatku.
