Pacienti trpící těžce léčitelnými nebo nevyléčitelnými chorobami se někdy uchylují k tzv. alternativní medicíně. Ivana Lokajová se vydala do jedné z takových klinik nazvané Aktip a půl roku v ní natáčela se skrytou kamerou. Předepisovali jí kapky bez účinných látek nebo milence. Tedy nefunkční metody, za které vyinkasovali celkem asi 30 tisíc korun. S režisérkou Šárkou Maixnerovou z natočeného materiálu vytvořily dokument z cyklu Infiltrace nazvaný Obchod se zdravím.
„Reakce jsou bouřlivé. Chodí nám ze všech stran a z 95 % jsou pozitivní. Lidé si dokument doporučují a komunikují o tom, co sami zažili. A přesně to jsme chtěly nastartovat,“ říká Maixnerová o prvních ohlasech po odvysílání pořadu. „Udělal mi radost jeden pacient Aktipu, který mi napsal, že tam dnes nepůjde,“ doplňuje Lokajová.
Impulzem ke vzniku dokumentu byly zkušenosti onkologických pacientů s alternativní léčbou Aktipu. „Měla jsem dojem, že pacienti, kteří si stěžují, trochu přehání. Ale když Ivana začala nosit ten videomateriál, tak jsem tomu zpočátku vůbec nechtěla věřit,“ říká Maixnerová.
Strašení rakovinou
Léčitelka Aktipu Lenka Krutilová, která má magisterský titul z psychologie, totiž například tvrdila: „Paní s rakovinou dělohy a metastázou jsme donutili, ať si najde milence, který ji bude mít rád jako ženu. Ta paní je bez metastáz.“ Onkoložka Renata Koževnikovová byla z takového přístupu šokovaná a rozhodně odmítla, že by vztahy mohly mít vliv na rakovinu. „To je poškození pacienta,“ komentoval to dokonce psychiatr Radkin Honzák.
Rozhovory o rakovině se celou procedurou táhly jako červená nit. A to přesto, že Lokajová přišla s tím, že ji trápí únava a o rakovině neřekla ani slovo. Vypadalo to, že cílem léčitelů je pacienta vyděsit hrozbou strašné nemoci a bolestivostí konvenční léčby a následně nabídnout zdánlivě bezbolestné a jednoduché řešení.
Jedním z nich bylo třeba dát si do záchodové mísy síto. „Můj manžel, přísahám, vykadil rakovinu. Vykadil nádor, který jsme poslali na rozbor. Byl rakovinový. Vypadalo to jak brambora,“ popisovala své údajné zkušenosti léčitelka Krutilová a pokračovala: „Kdyby vám tohle prasklo v těle, tak to může vést třeba k leukémii.“ Údajný nádor prý poslala na rozbor na hygienickou stanici, kde prý její doměnku potvrdili. Hygienické stanice však žádné takové rozbory nedělají.
Rakovinou strašil i Jan Svoboda, který v Aktipu pracuje jako kineziolog: „Přicházejí klienti, kteří mají diagnostikované zhoubné nádory, ale zhoubnými jsou jen asi v jedné třetině. V ostatních případech se jedná pouze o záněty. Ti pacienti by museli naprosto zbytečně podstoupit ty drastické léčby. Zjistí se, že když se s tou rakovinou pracuje jako se zánětem, tak se uzdraví během půl roku nebo roku a nic jim není.“ Takový postup je podle onkologů úplně nesmyslný. „Jenom uvědoměním se nedá nádoru zbavit. Stejně jako nerozchodím zlomenou nohu,“ komentuje to onkoložka Koževnikovová.
Nekonečné kolečko drahých vyšetření
Léčitelé v Aktipu si Lokajovou posílali z jedné kanceláře do druhé. Prošla „vyšetřením“ kineziologa Svobody, který tvrdil, že si musí sundat všechno s baterkami. Prý to jeho metody ruší a on všechny baterie v elektrických zařízeních pozná. Šest baterek ve skrytých kamerách však neodhalil.
Byla u Michala Kučery, který čaroval s přístrojem kardivar. Ten zjistil, že její výkonnost je nad normou, přestože Lokajová přišla s únavou. Vysvětlil to tak, že únavou už trpí příliš dlouho, a přístroj byl proto zmaten. Předepsal běžně dostupné potravinové doplňky a pilulky s vlastní recepturou a doporučil další vyšetření. Vše za drahé peníze.
Byla u konzultantky Kamily Pufrové, která jí předepsala kapičky Joalis. Při rozboru na Vysoké škole chemicko-technologické (VŠChT) v nich nenašli žádnou účinnou látku. „Podávání podobných preparátů je nutno považovat za obchod s nadějí. Ti lidé jsou nemocní, hledají pomoc a klasická medicína jim je v určité fázi nucena sdělit, že už není schopná v současné době pro ně řádně nic udělat. A pak se tonoucí stébla chytá. Pacienti jsou schopní prodat dům, vzít si půjčku, protože chtějí věřit tomu, že se stane nějaký zázrak,“ říká profesorka Věra Adámková z pražského Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM).
Zarážející bylo, že žádný z léčitelů neznal výsledky práce svých kolegů. Už to by pacientovi mělo být podle Koževnikovové podezřelé.
Mezi léčiteli jsou i vystudovaní lékaři
Lokajová se také dozvěděla, že člověk si prý může změnit DNA. Léčitelka Krutilová tvrdila, že se to prý dělá ve Spojených státech v programu ochrany svědků při změně jejich identity. „Tohle mi připadá jako sci-fi,“ komentoval to Honzák.
Po půl roce zvláštních „vyšetření“ a utracených třiceti tisících korunách se Lokajová rozhodla s návštěvami Aktipu skončit. Mohla by tam totiž docházet donekonečna. S jejím problémem v podobě únavy jí přitom nikdo nepomohl. A právě to je hlavním rizikem alternativní medicíny, zanedbání opravdové léčby. Pokud tedy sama nezhorší stav pacienta.
Maixnerová s Lokajovou byly překvapené tím, že někteří z léčitelů měli vystudovanou medicínu. „Titul před nemravností nikoho nechrání,“ komentuje to Maixnerová. A Lokajová dodává: „U některých těch léčitelů jsem měla pocit, že jsou velmi dobře zmanipulovaní a že částečně věří tomu, že vědí něco víc. U někoho je to ale naprostý kalkul.“
„Veřejnoprávní televize má povinnost chránit oběti. A toto bylo natočeno ve veřejném zájmu a po mnoha stížnostech onkologických pacientů,“ říká Maixnerová. Odezvu od Aktipu tvůrci dokumentu zatím nemají.
