Praha - Pražský městský soud ve sporu o vlastnictví katedrály sv. Víta rozhodl, že chrám definitivně patří státu. Církev s verdiktem nesouhlasí a chce se dovolat k Nejvyššímu soudu. Na stůl městského soudu se případ chrámu vrátil poté, co se církev odvolala proti zářijovému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1, který vlastníkem katedrály a přilehlých nemovitostí určil český stát. Kapli sv. Anny a baziliku sv. Jiří, o níž se obě strany během patnáct let trvajícího sporu také přely, přiklepl Nejvyšší soud v roce 2000 definitivně státu.
Dnešní rozhodnutí o katedrále se opírá o vládní nařízení z roku 1954 o chráněné oblasti Pražského hradu. Podle něho chrám náleží všemu československému lidu. Nejvyšší soud počátkem loňského roku rozhodl, že vlastnictví všeho lidu je vlastnictví státu.
Kardinál Miloslav Vlk, který sledoval jednání jako vedlejší účastník, ale pokusy získat katedrálu do majetku církve vzdát nechce. Uvažuje o dovolání k Nejvyššímu soudu. „Rval jsem se za komunismu, budu se rvát i za demokracie,“ prohlásil.
Podle právničky Milady Šípkové z Úřadu zastupování státu ve věcech majetkových je vleklý spor o vlastnictví katedrály důkazem, že případ před soud nepatří, ale měl by ho vyřešit zákon. „Stát u majetku, který vlastnil, řešil nápravu křivd předchozího režimu restitučním zákonodárstvím,“ argumentuje.
Předmětem diskuse se chrám v Poslanecké sněmovně už stal, v rámci projednávání návrhu zákona o majetkovém vypořádání státu s církví. Někteří poslanci se domnívají, že norma v současné podobě by mohla napomoci předání chrámu církvi. Chtějí tedy objekt ze zákona výslovně vyjmout.
Klíč od katedrály
Spor o chrám sv. Víta mezi státem, respektive Kanceláří prezidenta republiky a Správou Pražského hradu, a církví se netýká jen samotné katedrály, ale i přilehlých nemovitostí - domů ve Vikářské uličce -, a také kaple sv. Anny a baziliky sv. Jiří. Žalobu na určení vlastnictví podala v prosinci 1992 Náboženská matice společně s dalšími církevními subjekty. O dva roky později soud objekty v areálu Hradu přiřkl církvi.
Odvolací senát, na který se stát obrátil, verdikt nepotvrdil a případ vrátil znovu k projednání. Soud rozdělil spor na dva - zvlášť rozhodoval o vlastnictví katedrály a přilehlých nemovitostech a zvlášť o vlastnictví kaple a baziliky, za jejichž vlastníky označil církev. Následovalo zrušení rozhodnutí odvolacím senátem, který dal za pravdu státu, a poté dovolání církve k Nejvyššímu soudu, který v roce 2000 definitivně potvrdil, že církvi nepatří ani kaple, ani bazilika.
Spory o samotnou katedrály ale dále pokračovaly. V letech 2005 a 2006 ji soudy dvakrát přiřkly církvi, následovalo vždy odvolání státu. Nejvyšší soud v lednu 2007 rozsudky, které určovaly za vlastníka církev, zrušil a stát od ní Víta loni v dubnu převzal. Katedrálu státu přiřkl i poslední verdikt ze září 2007, proti kterému se ale církev opět odvolala. Případ se tak dostal na stůl opět pražskému městskému soudu.
Sv. Vít v roce 2008: dohoda a exekuce
V lednu 2008 zástupci katolické církve a Pražského hradu podepsali dohodu o společném užívání katedrály sv. Víta. Vyplývá z ní, že hlídání, provozní náklady a údržbu zaplatí stát, církev uhradí jen symbolický paušál pět set korun měsíčně. Nebude smět ale na katedrále vydělávat.
Svatého Víta se dotkla i exekuce Pražského hradu, kterou soud nařídil v dubnu letošního roku. Omezení možnosti nakládat s některými objekty na Hradčanech byla výsledkem sporu z roku 2001 se společností Gema Art. Ta se na Hradě podílela na pořádání výstavy Opus Italicum. Správa Pražského hradu jí odmítla část slíbeného honoráře zaplatit.
Diametrálně odlišné verze obou stran nakonec skončily úhradou částky ve výši přibližně jednoho milionu korun. Správu Hradu k tomu popohnal chystaný krok pražského arcibiskupství, které chtělo pohledávku od společnosti Gema Art Group odkoupit a zažehnat tak hrozbu exekuce.
