Praha – Papež Jan Pavel II. jmenoval Miloslava Vlka před patnácti lety kardinálem. Ten ale letos slaví sedmasedmdesáté narozeniny a chce ve své funkci skončit. Chtěl odstoupit už před dvěma lety, ve věku, kdy odchází většina katolických biskupů. Papež Benedikt XVI. ale jeho rezignaci nepřijal a mandát mu o dva roky prodloužil. Miloslav Vlk neměl v katolické církvi příliš jednoduchou pozici. Zabýval se spory s Vatikánem a bojoval také za navrácení majetku církvím. Ve svých činech ale nebyl příliš úspěšný.
Dle slov historika Jaroslava Šebka nedovedl kardinál Vlk spoustu svých plánů ke zdárnému konci. Odůvodňuje to tím, že situace před rokem 1989 byla úplně jiná. Jeho předchůdci, kardinálové Beran a Tomášek, byli ikonami protikomunistického odporu. V současné době musí církev řešit nejen vymezování se proti nějakému společnému nepříteli, ale musí řešit i řadu praktických otázek. „Proto se mu asi nepovedlo být ve všem úspěšný,“ dodal Šebek.
Po volbě nového papeže Benedikta XVI. se začalo mluvit o tom, že ho kardinál Vlk nemá příliš v oblibě. Po jeho zvolení do funkce pronesl pár výroků, ze kterých bylo zřejmé, že nebyl jeho favoritem. Benediktovy kroky v církvi ale nakonec vedly k tomu, že se vztah mezi nimi vylepšil. Jeho zářijová návštěva v České republice to jen potvrdila. „Dá se brát jako jeden z vrcholů polistopadového katolicismu u nás,“ podotkl historik Šebek.
„Kardinálu Vlkovi se povedlo vtáhnout církev opět do společenského života. Kdo ho v jeho funkci nahradí, zatím není známo,“ pronesl bývalý tajemník kardinála Daniel Herman.
Kardinál Miloslav Vlk
Kardinál Miloslav Vlk se narodil 17. května roku 1932 v Líšnici u Milevska. Je českým katolickým duchovním a teologem. Od roku 1991 zastává funkci pražského arcibiskupa a českého primase. V letech 1990 až 1991 byl krátce českobudějovickým biskupem. Jeho biskupské heslo zní: „Aby všichni byli jedno“. Je považován za vůdčí osobnost liberálního křídla české římskokatolické církve. V dobách pronásledování katolické církve v Československu komunistickým režimem působil částečně v oficiální, státem kontrolované části církve, a částečně v neoficiální „skryté církvi“.
