Praha – Valná většina ze zhruba dvaceti tisíců dětí žijících v kojeneckých, diagnostických a dětských domovech stráví vánoční svátky v ústavní péči. Pozornost sponzorů vůči domovům ve velkých městech tradičně mnohonásobně převyšuje štědrost vůči domovům menším, která navíc obvykle klesá se zvětšující se vzdáleností od města. Ústavy přivítají po domluvě především praktické dary, jako jsou čisticí prostředky nebo domácí potřeby.
„Spíš bych řekla, že jsou to drobnější dárky, žádné mobily, mp3 přehrávače nebo tak nějak. Z těch darů je to asi tak pět set na dítě,“ popsala pro ČT situaci v dětském domově v Kašperských horách Marie Kučerová. Nejjednoduším a nejpraktičtějším způsobem pomoci bývá dohoda dárce s vedením dětského domova na tom, co opravdu potřebuje. „Ten kraj tady je poměrně chudý, nejsou tu žádní velcí boháči. Tady je ta podpora spíš věcná, například pan pekař ze Sušice každý rok pošle bez říkání vánočky,“ dodává Kučerová.
Oproti tomu v metropoli čekají na některé děti z domovů dárky i za několik tisíc, část domovů musí sponzory a dárce dokonce odmítat. Ředitel počernického domova Martin Lněnička musí přesvědčovat sponzory, že má k dispozici nějaké stálé dárky pro děti, aby byly spokojené a zároveň aby to „nebylo nevýchovné“. Simona Bagarová z o.p.s. Rozmarýna pro ČT uvedla, že zahrnovat děti spoustou darů jen tak může být kontraproduktivní. „Když budeme děti zásobovat spoustou dárků, volných vstupů pořádat pro ně spoustu aktivit, tak v nich vypěstujeme pocit, že vždycky všechno dostanou zadarmo jen proto, že jsou z dětského domova. Je to rochu nebezpečné,“ říká Bagarová.
Alternativním způsobem vůči finančním darům, jak lidé mohou přispět svou troškou do mlýna pomoci, je v dnešní době také dobrovolnictví a přes dobročinné organizace osobní pomoc dětem. Stát poskytuje dostatečnou materiální péči a sponzoři pomáhají. Nebýt ale dobrovolníků, děti by nepoznaly, co je rodinný kruh, nezačlenily by se a nebyly by připravené na skutečný život.
