Praha - Česko dnes slaví svůj nejmladší státní svátek, Den české státnosti. Ten v sobě spojuje dvě významné události raně středověkých českých dějin a shodou okolností jsou obě spojeny se smrtí. Právě 28. září 935 byl bratrem Boleslavem zavražděn přemyslovský kníže Václav, český světec a patron českého státu. Ve stejný den roku 995 Boleslavův syn Boleslav II. Pobožný nechal vyvraždit konkurenční rod Slavníkovců, čímž se zasadil o zachování celistvosti a politické sjednocení českého státu. Jako státní svátek se 28. září slaví od roku 2000.
Česko slaví státní svátek: smrt sv. Václava a vyvraždění Slavníkovců
Bratrovražda Česku přinesla národního patrona
Svatý Václav, třetí přemyslovský kníže, panoval pravděpodobně v letech 925 - 935. Byl vnukem prvního doloženého Přemyslovce Bořivoje a světice Ludmily, která jej vychovávala. Vedle Cyrila a Metoděje a svatého Prokopa patří mezi nejvýznamnější šiřitele křesťanství v českých zemích. Podle pověsti to byl právě on, kdo v zemi také zavedl tradici pěstování vína. Často ohrožovaná území chránil tak, že císaři Svaté říše římské Jindřichu Ptáčníkovi platil tribut pacis, daň za mír, která se rovnala pěti stům hřiven stříbra a sto dvaceti volům. Za to si vysloužil kritiku svého mladšího bratra Boleslava.
Rozhovor s Vladimírem Opělou a Jaroslavem Šebkem (zdroj: ČT24)
Václav byl pozván na křtiny Boleslavova syna do Staré Boleslavi a zde byl 28. září ráno při cestě na mši bratrem Boleslavem a jeho pochopy Čestou, Hněvnou, Tirou a Tužou napaden a ubodán před dveřmi kostela sv. Kosmy a Damiána. Historické prameny se rozcházejí v otázce, kdy k bratrovraždě došlo, podle starších historiků zemřel kníže Václav v roce 929, jako konsensus byl stanoven pravděpodobnější rok 935.
Zásluhy Otce vlasti
Kult Václavovy mučednické smrti byl v Čechách velmi silný a vedl k jeho svatořečení začátkem 11. století, pravděpodobně druhým pražským biskupem, svatým Vojtěchem. Velký význam svatováclavskému kultu přikládal i sám Karel IV., vlastním jménem Václav a po matce Elišce poslední Přemyslovec. Nechal vytvořit české korunovační klenoty a se svatováclavskou korunou a po českém patronovi nechal vysvětit také kapli v chrámu svatého Víta na Pražském hradě, v níž jsou dodnes klenoty uloženy.
Velký zájem o svatováclavský kult projevovalo i 19. století, Václavovi však historici vytýkali, že německé Svaté říši platil zmíněný tribut pacis. V roce 1913 byla v horní části dnešního Václavského náměstí umístěna jezdecká socha svatého Václava od sochaře J. V. Myslbeka. Její zobrazení zdobí i dvacetikorunové mince.
Vražda v zájmu státu
Krev nechal prolít i Václavův synovec Boleslav II. Pobožný (972 - 999). Rozsáhlé území ve východních Čechách totiž obýval rod Slavníkovců, který přemyslovským knížatům mocensky konkuroval, Vojtěch Slavníkovec (později svatořečen) byl dokonce pražským biskupem. 28. září 995 proto přemyslovská vojska dobyla slavníkovské centrum v Libici nad Cidlinou a celý rod včetně žen a dětí na příkaz knížete Boleslava vyvraždila. Došlo tím k definitivnímu politickému sjednocení českého státu. Přemyslovský útok přežili jen tři Slavníkovci: hlava rodu Soběslav, Radim a zmíněný sv. Vojtěch.
Podle novějších historických zjištění však nemohl být útok Přemyslovců motivován obavami ze ztráty vlivu. Slavníkovci totiž měli být jejich příbuznou rodovou větví a střežit Trstenickou stezku spojující Čechy s východní Evropou. Navíc neměli ani dostatek sil na to Přemyslovcům mocensky konkurovat.
Při studiu sochy svatého Václava ve Svatováclavské kapli od Karlova dvorního stavitele Petra Parléře bylo zjištěno, že tvar Václavovy lebky odpovídá podobě, kterou dal Parléř soše, a předpokládá se, že měl při práci světcovy ostatky k dispozici.
V anglosaských zemích velmi populární vánoční koleda Good King Wenceslas vypráví právě o českém knížeti.
K postavě sv. Václava se vztahuje mnoho pověstí, podle jedné z nich spí ve středočeské hoře Blaník se svými rytíři a české zemi vyjede na pomoc, až jí bude nejhůř.