„Myslím si, že opravdu není přehnané říct, že dnes máme ve světě prestiž. A je to i díky tomu, jaké zastáváme hodnotové postoje a co děláme, o co se snažíme,“ řekl v exkluzivním rozhovoru pro ČT po setkání s americkým prezidentem Joem Bidenem premiér Petr Fiala (ODS). Upozornil také na nutnost pomoci Ukrajině, která je prý i v českém zájmu. V rozhovoru s Martinem Řezníčkem řešil také téma spolupráce českých a amerických zpravodajských služeb.
Bez aktivních USA svět bezpečný nebude, řekl Fiala ČT po setkání s Bidenem
Exkluzivní rozhovor s premiérem Petrem Fialou (OSD) po jednání v Bílém domě (zdroj: ČT24)
Pokud bychom si vyměnili role, nikoliv já tu vaši, ale vy tu moji, a psal jste novinový titulek do zítřejších novin: Návštěva Petra Fialy v Americe, co by v tom titulku bylo?
Tak já vám nebudu zasahovat do vaší práce, to samozřejmě není moje role. A s titulky v současných médiích to není tak jednoduché, někdy úplně neodpovídají tomu, co je obsahem. Ale kdybych se snažil vyjádřit obsah toho článku, tak bych asi napsal, že česko-americké vztahy jsou nejlepší v historii a že Amerika si velmi váží role České republiky v současném světě. Myslím si, že to by to vyjadřovalo, to je titulek asi a podtitul také. Ale vyjadřovalo by to to, co se tady teď odehrává.
Pokud byste měl zhodnotit to právě skončené setkání v Oválné pracovně, zaznělo tam něco, co jste nepředpokládal, bylo tam nějaké překvapení?
To bych neřekl, ale překvapila mě skutečně srdečnost pana prezidenta Bidena, to, jak oceňoval, co děláme ve světě, jak se vyznával ze svého vztahu k České republice. Myslím si, že opravdu není přehnané říct, že dnes máme ve světě prestiž. A je to i díky tomu, jaké zastáváme hodnotové postoje a co děláme, o co se snažíme.
Toto bych vůbec nepodceňoval, protože to není nic samozřejmého a má to potom vliv i na spoustu dalších věcí. Je to určitě výhodné – já jsem byl vážně až překvapen, jak pan prezident Biden vzpomínal na Českou republiku, na svoje setkání a to, jak třeba prožíval vstup České republiky do Severoatlantické aliance. Říká, že je náš velký přítel, několikrát ocenil naši muniční iniciativu a vůbec roli, kterou hrajeme dnes v Evropě a ve světě. Takže po této stránce musím říct, že to bylo pro mě až překvapivě srdečné.
Nevzpomínal jenom prezident Spojených států, vzpomínal jste v podobném aranžmá v Oválné pracovně vedle krbu i vy, a sice na své dětství, když jste řekl, že jste viděl – byly vám čtyři roky – ruské tanky v ulicích a že už to nechcete zažít znovu. Pokud by v tuto chvíli tolik diskutovaná pomoc Ukrajině, která je zablokovaná v Kongresu, a dostaneme se k tomu, co hodláte udělat pro to, aby byla odblokována, pokud by zůstala a Ukrajina nedostala tu vojenskou pomoc, kterou podle vás nutně potřebuje, máte strach, že by ruské tanky skutečně byly vidět v ulicích středoevropských měst?
Mám. A to jediné, co tomu může zabránit, je naše odhodlání, naše pomoc. Samozřejmě, my jsme dnes chráněni Severoatlantickou aliancí a to, že Severoatlantická aliance ukazuje – její evropská část – větší odpovědnost než v minulosti, že jsme všichni připraveni dávat větší peníze do obrany, a příkladem jde určitě naše vláda a Česká republika. NATO se rozšířilo o Švédsko a Finsko, to odhodlání bránit východní křídlo je silnější. To nás všechno chrání, ale kdyby tohoto nebylo, tak to, že tak si nedělejme iluze, ruská politika je dlouhodobě agresivní.
Rusko nemá jasně definovanou svoji západní hranici, kdo dobře poslouchá a čte výroky ruských politiků z nedávné minulosti, tak ví, že Rusko považuje za svou sféru vlivu i bývalou sféru vlivu Sovětského svazu, že Rusko se chce vrátit v tom světovém pořádku někam do 90. let, a to prostě minimálně. To prostě jsou nebezpečné věci. Já jsem napsal řadu textů po ruské anexi Krymu, kde jsem varoval, že pokud ta odpověď západních demokracii nebude dostatečně odhodlaná, tak že budou následovat další agresivní kroky. Bohužel jsem měl pravdu a měl bych ji teď.
Naštěstí Evropa je sjednocená, NATO je silnější, podporujeme Ukrajinu a v tom musíme pokračovat. To, co se tady snažím říct americkým přátelům a budu se o to snažit i zítra, je, že bez spolupráce Evropy a Spojených států a bez aktivní role Spojených států svět bezpečný nebude. Evropa určitě ne.
Jaké argumenty hodláte použít v Kongresu, až budete jednat s kongresmany z obou stran politického spektra? Zejména ve světle toho, že Kongres je hluboce rozdělený, je prostě zablokovaný. A přirozeně, že nejste jediný – při všem respektu – státník, který sem přijíždí s tím tenhle ten gordický uzel nějak rozetnout. Tak co jim budete říkat, jak hodláte přesvědčit republikány, kteří váhají, anebo nechtějí schválit tuto pomoc, že ji mají schválit?
Víte, pane redaktore, já jsem velmi realistický politik i v mezinárodních vztazích a netrpím žádnými mesiášskými komplexy ani nějakým přílišným sebepřeceňováním. Já určitě nezměním situaci v Americe, ve Spojených státech, ale to, co mohu udělat, je říct svůj pohled, svoji osobní zkušenost. Zkušenost zemí střední Evropy, to, jak se my na ty věci díváme. Myslím si, že to bude důležité a je to důležitý hlas, byť ne třeba rozhodující.
To, že je Česká republika dnes brána vážně, to ukazuje nejen moje přijetí u pana prezidenta a jeho průběh i to třeba, kdo se ho účastnil, že tam byl ministr zahraničí (Antony) Blinken a národní bezpečnostní poradce (Jake) Sullivan, i to, kdo mě pravděpodobně zítra – nechci předbíhat – přijme v Kongresu. To všechno ukazuje, že naše země má váhu, že ta moje návštěva je brána velice vážně a budu se snažit toho využít a vysvětlit to, jak se na ty věci dívám.
Já jsem totiž ještě přesvědčen o jedné věci, kterou také veřejně říkám, a to je, že řada dalších zemí pozorně sleduje, jaký bude osud ruské agrese na Ukrajině. A pokud by Rusko uspělo, tak to bude signál pro další velmoci, agresivní státy.
Máte na mysli Čínu?
Třeba. Aby postupovaly podobně. A to si musí všichni uvědomit. Proto je ta podpora Ukrajiny i v globálním kontextu tak důležitá.
Vy budete zítra jednat se šéfem sněmovny Mikem Johnsonem, ale máte tam řadu dalších setkání, která ještě nebyla potvrzena. S kým se setkáte dál?
Já bych počkal, až to zítra proběhne, protože opravdu do poslední chvíle ladíme ta setkání. Měl bych se setkat i třeba s bývalou dlouholetou předsedkyní Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosi. Těch setkání bude víc, určitě rád potkám i některé kongresmany, kteří se dlouhodobě profilují jako přátelé České republiky. Ale počkejme na zítřek, ono je to velmi živé, toho času tam není moc. Pokusíme se do něj dostat co nejvíce setkání, protože chci té návštěvy využít. Určitě setkání se speakerem – s předsedou Sněmovny reprezentantů Johnsonem – je důležité i právě proto, o čem se teď tady bavíme.
Ostatně je naprosto klíčovou osobou a osobností. Tento týden, kdy hodlá nechat hlasovat po dlouhé době o jisté části minimálně toho velkého balíku vojenského, který sestává z pomoci Ukrajině, Tchaj-wanu i Izraeli. Uvidíme, co z toho nakonec dopadne, nebo ne. Ale pojďme se podívat na další témata, která jste rozebíral v Oválné pracovně – jadernou energetiku. Vy jste zmínil několik různých možností, projektů – Westinghouse, modulární menší reaktory, podíl českých firem ve spolupráci s těmi americkými na rekonstrukci a výstavbě jaderných elektráren na Ukrajině. Zmínil jste zároveň jadernou dohodu, která by měla být uzavřena. Co konkrétně bude obsahovat nad rámec toho, co jsem teď zmínil?
O tom se právě teď jedná. Samozřejmě, ta jaderná dohoda má význam, protože prakticky, ale hlavně symbolicky dává jakýsi směr, směřování naší spolupráci právě v jaderné oblasti. Dohoda bude dojednávána v dalších měsících, ale i tady jsme si potvrdily obě strany, že máme zájem na tom ji uzavřít. Já sem už jmenoval konkrétní možnosti naší spolupráce.
To, co bych řekl, že je také důležité, je, že my jsme součástí jaderné aliance, ve které hrají klíčovou roli Spojené státy, a já si myslím, že to, že dáváme najevo, že taková aliance existuje, že jsme si dali za cíl ztrojnásobit podíl elektřiny vyrobené z jádra do roku 2050, ale hlavně, že jsme také řekli, a takto všichni chápeme, že je to nejenom cesta k tomu, jak zajistit dostatek cenově přijatelné energie do budoucna, ale že to je také cesta k tomu, jak naplnit klimatické cíle.
Protože jaderná energie je čistá a z tohoto hlediska přijatelná, tak to si myslím, že bylo hodně důležité třeba i pro změnu nálady v Evropské unii ve vztahu k jádru, kterou vidím vlastně pozitivnější každý měsíc. Tak to všechno hraje dohromady a já jsem rád, že Česká republika i v této oblasti, v oblasti rozvoje jaderné energetiky, hraje svoji roli. Moje ambice je, abychom zachytili nástup nových technologií, aby to nebylo jenom tak, že se díváme na to, jak se někde rozvíjí malé modulární reaktory, a pak si je třeba koupíme. Ale mojí ambicí je, abychom se pokusili podílet se už na tom vývoji. A to nám přinese i nové byznysové možnosti do budoucna. Máme na to něco, co řada zemí nemá, to je skoro padesátiletá zkušenost, vzdělaní lidé, kapacity. Prostě to, co bychom teď měli dobře využít.
Což je ostatně věc, kterou byste rád využil, předpokládám, i na Ukrajině, při rekonstrukci a výstavbě dalších elektráren. Chápu to správně?
Ukrajina má a bude mít problémy s energií. Bude potřebovat obnovovat svoje jaderné kapacity, renovovat, obnovovat. Myslím, že tady dává velkou logiku, aby Česká republika patřila k zemím, které se na tom budou aktivně podílet. A protože Ukrajina v tomto hodně spolupracuje se Spojenými státy, tak tady právě ta spolupráce dává velký smysl. Proto to bylo i jedno z témat našeho rozhovoru s panem prezidentem Bidenem dnes.
Před Oválnou pracovnou jste navštívil ústředí CIA. Možná to je už „tradice“, váš předchůdce Andrej Babiš byl v CIA také před pěti lety. Nicméně poprvé se stalo to, že jste tam byl i s řediteli třech českých zpravodajských služeb. V čem se zpravodajská spolupráce mezi Českem a Amerikou posune po dnešku dál, kde bude konkrétní dopad této návštěvy?
To samozřejmě nemohu říct, protože to je zpravodajská spolupráce.
Řekněte, co říct můžete.
Návštěva je určitě výrazem několika věcí jednak velké důvěry v Českou republiku, ale i něčeho, co jde nad rámec třeba nějakého politického rozměru, a to je velmi kvalitní spolupráce našich služeb s americkými zpravodajskými službami. Což si myslím, že pro bezpečnost světa, Evropy je opravdu mimořádně důležité. Ukazuje to taky profesionalitu našich služeb. A i v tom rozhovoru s ředitelem Burnsem – s ředitelem CIA – opakovaně zaznělo, že si velice váží jak role České republiky, tak v té bezpečnostní architektuře, tak spolupráce právě s českými službami. Já jsem byl rád, že páni ředitelé, páni generálové (Vladimír) Posolda, (Jan) Beroun, (Michal) Koudelka, byli se mnou spolu s národním bezpečnostním poradcem právě v sídle CIA.
Kdo tam byl za americkou stranu kromě ředitele CIA?
Do detailu chodit nemohu, ani nesmím. Ale setkali jsme se s jeho týmem a bavili jsme se o těch klíčových bezpečnostních problémech dnešního světa.
Já to zkusím zas z další strany.
Zkoušejte, ale tady máme nějakou hranici, za kterou opravdu nemohu jít.
Já se podívám, jestli tam není nějaká drobná trhlinka. Bavili jste se například o té věci, která vzbudila zájem v minulých týdnech, a sice ze strany BIS – odhalení vlivové sítě Ruska v Evropě? Je tohle něco, kde jste, kde chcete s Američany hlouběji spolupracovat?
Já opravdu nepůjdu do žádných dalších detailů. Snad jenom řeknu, že toto vyvolalo pozornost, ale především v Evropě, kde moji kolegové hledají různé cesty, jak na tu situaci reagovat, protože se s tím nesmíme smířit. To bylo třeba i jedno z témat mého nedávného rozhovoru s belgickým premiérem, určitě v tom budeme pokračovat i v dalších dnech, protože myšlenka, že tady Rusko tímto způsobem ovlivňuje evropské státy a evropskou politiku, popřípadě je něco, s čím se smířit nemůžeme.
Ale samozřejmě to teď není ani úkol až tak velký pro politiky, tady dobře zafungovalo to, že zpravodajské služby tu věc odhalily. Zpravodajské služby se navzájem informují, což je v tomto případě klíčové, a my jsme reagovali v politické rovině adekvátně, to znamená zařazením dvou osob a jedné právnické osoby na sankční seznam. Což si myslím, že je ta správná reakce.
Jsme ve Spojených státech, tak na závěr dovolte, abych použil jeden americký výraz, sice nemít všechna vajíčka v jednom košíku. Lépe řečeno nesázet na jednoho koně. Vy jste se dnes s Joem Bidenem shodnul na pomoci Ukrajině, na nutnosti pomoci Ukrajině, mimo jiné. Budete jednat s dalšími demokratickými představiteli v Kongresu. Pokud by se v listopadu, lépe řečeno v lednu, protože inaugurace by byla později, stal prezidentem Donald Trump s úplně odlišným postojem, zejména v pomoci Ukrajině, nemáte strach, že by vás tato přílišná spojitost se současnou americkou administrativou, co se těch názorů na Ukrajinu týče, že by vás oslabovala, že by Česko na to nakonec doplatilo?
Ne, nikdy vás neoslabuje v politice a v mezinárodních vztazích silné přesvědčení a hodnoty, které zastáváte. Naopak vám to získává respekt i u těch, kteří mají jiné názory. A právě ti, co se chovají v mezinárodních vztazích jako bláto a nemají žádný názor a hlásají tu jednu, tu druhou věc, tak nemají žádný respekt a ničeho nedosáhnou.
To, co se teď odehrává s Českou republikou, ta obrovská prestiž, které se těšíme, tak ta je opravdu výsledkem té politiky, kterou dělá moje vláda, to je politika hodnotová. Od první chvíle jasné postoje, diskuse, vysvětlování, ale neustupování z našeho přesvědčení. Jsem si jistý, že tato pozice, tato politika nijak neohrožuje budoucí vztahy se Spojenými státy, ať už bude tady vláda jakákoliv. K tomu bych chtěl říct jednu poznámku, která je ještě důležitější. Já jsem velký stoupenec euroatlantické spolupráce.
Pro mě vždycky Spojené státy byly takovým tím majákem naděje, svobody, demokracie. Jsem přesvědčen, že bezpečnost světa, Evropy, je založena na úzké spolupráci mezi Evropou a Spojenými státy. Ale spolupráci prostě musíme dělat my v Evropě víc, my musíme převzít větší díl odpovědnosti za svou bezpečnost. My se musíme o ni víc starat. A to musíme dělat bez ohledu na to, jak bude vypadat příští politika Spojených států.
Pane premiére, děkujeme za rozhovor. Děkujeme, že jste poskytl České televizi rozhovor přímo po návratu z Oválné pracovny. Díky moc.
Rád jsem to udělal. Pěkný den nebo večer do Prahy.