„Trochu nám trvalo, když jsme o tom slyšeli poprvé, zjistit, zda je to pravda, nebo ne. A byla to pravda,“ vzpomíná na prvotní informace o české muniční iniciativě pro Ukrajinu zpravodaj serveru Politico Paul McLeary. Byl prvním, který ve Washingtonu o českém podnětu informoval. V rozhovoru pro ČT také zdůraznil, že tuzemská vláda vláda a další menší země musí doplnit zásoby za to, co poslaly Ukrajině.
Jak bude Fialova návštěva vnímaná v hlavním městě USA?
To je tady ve Washingtonu pro většinu lidí spojených s obranou velké téma, i pokud jde o politiku. Česká vláda se v tomto skutečně ujala vůdčí úlohy v tom, že se pustila do zjišťování zdrojů v zemích mimo Evropskou unii a mimo NATO a shání munici, která na trhu existuje. Ostatní země se ale do této iniciativy nepouštěly. To je pro českou vládu skutečně veliké plus.
To, že to udělala a pak šla za vládami zemí v západní Evropě a žádala je o financování, aby se mohlo nakoupit těch 800 tisíc až milion střel a nábojů ráže 155 mm a 152 mm – Ukrajina je zoufale potřebuje. To vše se děje v době, kdy je financování ve Spojených státech zablokované.
Už se zdržuje šest měsíců. Myslím, že ten rozdíl je deset ku jedné, rozdíl v množství střel, které Rusové pálí na Ukrajince a Ukrajinci mohou pálit zpět. To je strašný nepoměr. Takže cokoliv může Západ udělat na pomoc Ukrajincům tady, bude velikou pomocí. A umožní jim to přežít rok, protože americké financování nepřijde ještě týdny až měsíce.
Jakožto zpravodaje pro obranu serveru Politico, překvapila vás česká iniciativa? Očekával jste to od země střední velikosti v centru Evropy?
Ne, myslím, že to nikdo nečekal. A bylo hodně překvapivé, že sice víme, že existuje množství munice vyrobené v USA nebo Francii a dalších zemích, a také staré sovětské munice, ale nikdo si nedal tu práci, aby ji hledal, aby klepal na dveře na Blízkém východě, v jihovýchodní Asii, a v nečlenských zemích EU a NATO, aby zjistil, kde všude je a zda by ty země byly ochotné rozloučit se s ní. A podle všeho ochotné jsou. A česká vláda to udělala. A to většinu lidí překvapilo. Trochu nám trvalo, když jsme o tom slyšeli poprvé, zjistit, zda je to pravda nebo ne. A byla to pravda. A pak o tom česká vláda začala mluvit veřejně.
Nepletu se – vy jste byli první, kdo o tom informoval tady ve Washingtonu?
Ano, tady ve Washingtonu jsme o tom slyšeli jako první. Mluvil jsem s kolegy v Evropě a pak jsme se sdružili a zjišťovali to u každého, kdo nás napadl, a potvrdili jsme, že to česká vláda iniciovala.
Byla z toho blesková zpráva, jak tomu jako novináři říkáme. Teď, když český premiér přijíždí do Bílého domu, na co se nejvíc zaměříte jako téma? Bude to pouze Ukrajina?
To ne, souvisí s tím širší otázky. Česká vláda a další menší země musí doplnit zásoby za to, co poslali Ukrajině. Tedy Česká republika dostane tanky. Jde o vrtulníky, munici, děla, takové vybavení. To je velký zájem NATO. Myslím, že to bude v centru pozornosti i na zdejší schůzce, to, že země potřebují pomoc od USA a Francie a Německa a větších zemí, aby doplnily své vlastní zásoby, protože je znepokojuje ruský postup v budoucích letech snad i mimo Ukrajinu.
S ohledem na vlastní bezpečnost, i mimo otázku Ruska, Evropa skutečně vyprázdnila své muniční sklady a ty země je jen s obtížemi plní a hledají nové továrny a novou výrobu. To bude velké téma: ekonomika obnovy evropských ozbrojených sil po dvou letech ukrajinské války.
Vy vidíte jako reportér zabývající se obranou za kulisy. Co je tím pravým důvodem, že Kongres pořád neschválil pomoc Ukrajině? To je obří politický souboj ve Washingtonu.
Je pro to několik důvodů. Prvním je, že republikáni chtějí tento návrh zákona pro Ukrajinu a peníze pro Tchaj-wan a Izrael svázat s ochranou jihozápadní hranice. Chtějí víc pohraničníků, víc vojáků na jihozápadní hranici mezi Spojenými státy a Mexikem. Takže dokud nedostanou, co tam chtějí mít, návrh zákona neschválí.
Za druhé, Donald Trump kandiduje na prezidenta, je nominovaný za republikánskou stranu, a nepřeje si, aby tento zákon prošel, protože tím vrhne špatné světlo na Bidenovu vládu. V Kongresu je mnoho republikánů, kteří by pro to hned zítra hlasovali, kdyby na hlasování došlo, ale předseda sněmovny Mike Johnson to k hlasování nepředloží.
Je zde jistá šance, že v příštích dnech to udělá, i když já si myslím, podle toho, co se dozvídáme, že chce ten návrh zákona rozdrobit do několika částí. Jedna část hlasování o Ukrajině, další hlasování o Tchaj-wanu, což by bylo téměř nemožné protlačit Kongresem. To by znamenalo týdny rozprav a doplňování. Dělali by to do léta.
Vypadá to, že předseda Sněmovny Johnson se setká s premiérem Fialou. Víme, že se nechtěl potkat s britským ministrem zahraničí Davidem Cameronem, což bylo překvapující. Myslíte, že má český premiér nějakou šanci ho přesvědčit? Ve stylu – předsedo Johnsone, je čas hlasovat.
Jistě se o to pokusí. Ale pochybuji, že ho přesvědčí. I když Johnson se nesešel s mnoha zahraničními lídry, kteří Washington navštívili v posledních měsících. Vlastně je pozoruhodné, že se s vaším premiérem sejde. Nevím ale, jestli kvůli němu změní názor. Potřebuje mít podporu své vlastní strany, aby ho nevyhodili z funkce, kdyby ten návrh zákona protlačil. Protože hlasy na to jsou. Demokraté pro něj budou hlasovat a i dost republikánů pro něj bude hlasovat, tak by to schválili.
Pokud by Donald Trump prohrál podzimní volby – což samozřejmě záleží na amerických voličích – čekáte, že Republikánská strana změní svoji zahraniční politiku? Vypadá to, že nyní je nejednoznačná vůči ruské hrozbě. Čekal byste, že se vrátí do své pozice z dob Reagana a Bushovy éry. Nebo to tak zůstane?
Nemyslím si, že kdyby Trump v listopadu prohrál, že by se republikánská strana významně změnila. Samozřejmě by potřebovala nového lídra. Myslím, že on by na vedení na nějaké úrovni lpěl, ale bylo by jasné, v takové situaci, že strana musí pozměnit směřování.
Izolacionistický proud v republikánské straně je příliš silný a všudypřítomný. Takže bych neočekával velké změny v postoji Amerika především, nebo hnutí MAGA. To Republikánskou stranou skutečně prostoupilo a taková teď Republikánská strana prostě je.
A pokud vyhraje Trump volby, co to bude znamenat pro zahraniční politiku ve střední a východní Evropě? Nijak se netají tím, že téměř obdivuje Viktora Orbána, premiéra Maďarska, který je značně proruským politikem.
U Trumpa je velmi těžké předvídat, něco věštit. Ale jistě víte, že za své vlády říkal, že chce stáhnout americké vojáky z Německa. A to se nestalo. Dokonce jsme vyslali více amerických vojáků do regionu Pobaltí. Vzniklo financování Evropské obranné iniciativy na pomoc evropským zemím. Takže rétorika a činy si v Trumpově vládě zcela neodpovídají. I když změna by tu byla, protože v jeho poslední vládě byla většina lidí z řad tradičních republikánů, Reaganovských republikánů.
Ti pro něj nyní pracovat nebudou. Budou to jiní lidé s více izolacionistickými názory. Takže je ještě těžší cokoliv předvídat. Ta pomyslná střídačka, ze které si vybírá spolupracovníky, bude kratší, protože jsou lidé, kteří pro něj pracovat nechtějí. Ti, kteří u toho byli posledně, do vlády nepůjdou, nebudou chtít nechat se na každém kroku podrývat.
Samozřejmě tu mluvíme u příležitosti návštěvy českého premiéra v Bílém domě. V červenci tu bude summit NATO. To bude příležitost pro českého prezidenta Petra Pavla se možná na summitu setkat s prezidentem Bidenem. Ale co se týče očekávání od tohoto summitu NATO před americkými prezidentskými volbami, ta jsou docela malá... Co myslíte?
Očekávání jsou dost nízká pro tento summit NATO. Madridský před dvěma roky byl velký. Bylo to první léto války na Ukrajině, a byla to téměř oslava. Aliance držela při sobě, podporovala Ukrajinu. Vloni ve Vilniusu se ukrajinské protiofenzivě příliš nedařilo. Bylo to víc ponuré. A pak na mnichovské bezpečnostní konferenci letos v únoru byla nálada neuvěřitelně temná.
Ukrajina je pod tlakem, pro Ukrajinu nejsou peníze. Není jasné, kdo povede Spojené státy z Bílého domu a jak to bude vypadat v listopadu. Také nad tímto summitem NATO bude viset temná atmosféra, i když to má být oslava 75. výročí. Máme dvě nové členské země, Finsko a Švédsko, ale i tak to podle mě bude velmi ponuré, pokud do té doby Kongresem neprojde to financování, což je možné.
Ale i s ním půjdou věci velmi pomalu. Na Ukrajině nebude letos žádná zásadní protiofenzíva ze strany Ukrajinců ani Rusů. Bude to pomalá úmorná dřina. A členské země se budou muset zamýšlet nad tím, co dál. Jestli je NATO schopná podporovat dlouhou válku na Ukrajině, a vše nasvědčuje tomu, že to bude dlouhá válka.
A poslední otázka: budete pokrývat tiskovou konferenci českého premiéra tady ve Washingtonu? Bude vás to v Politicu zajímat?
Ano, naprosto jistě. To je velká událost. Budu na tiskové konferenci a jsem si jistý, že tam budeme mít i několik dalších lidí. Je to velká návštěva, s tím, jak se Česká republika chopila vůdčí role ve východní Evropě a v NATO. Uchopila ten okamžik krize na Ukrajině a řekla – můžeme udělat víc.
Chceme udělat víc. Chceme to řídit. Vím, že české společnosti spolupracují s ukrajinskými obrannými společnostmi na snahách vyrábět munici a zajistit vyslání opravářů a posílat jim ukrajinská vozidla. Takže Česká republika se chopila skutečné role, která do té doby neexistovala, a vůdčí úlohy v Alianci, a to je podle mě pro Alianci i Evropu nové.
Děkuji vám za rozhovor.
Děkuji.
