Česká iniciativa nákupu munice pro Ukrajinu ve třetích zemích včetně ruských spojenců je vrcholem umění dezinformace, hodnotí Andrij Popov z ukrajinské agentury Unian. Vypíchl především dávkování zpráv o tom, odkud munice může pocházet. To vedlo k utajení skutečných prodejců i k nervozitě Rusů a jejich spojenců včetně zvýšení rizika odhalení špionážních sítí Moskvy.
Popov v textu na webu Unianu hodnotí informační šum kolem nákupu munice jako velmi povedenou psychologickou operaci, tedy vojenskou akci s aspekty psychologické kampaně. „Jaký je její cíl? V prvním plánu rozšířit dezinformace o dodávkách, aby nikdo nespadl do ‚banánové pasti‘, jak se to nedávno stalo Ekvádoru,“ píše.
Když Ekvádor nedávno oznámil, že hodlá Ukrajině prodat staré sovětské náboje, Rusko vyvinulo masivní tlak včetně embarga na dovoz banánů, což by Ekvádoru přineslo velké ztráty. Jihoamerická země nakonec z obchodu vycouvala.
Česko se proto tentokrát postaralo o informační chaos ohledně původu munice. Nejdříve předalo skrze anonymní zdroje západním médiím informace, že prodejcem je Jihoafrická republika, velmi brzy poté jiné zdroje hovořily o Turecku a ještě poté se povedlo rozšířit informaci, že prodává Jižní Korea, připomíná Popov. Následovaly neověřené, ale v seriózních médiích šířené zprávy o tom, že prodává Maroko a Indonésie.
„To nutí Kreml být nervózním a provokuje čistě psychologickou potřebu ‚prověřit si své‘,“ vysvětluje autor textu s tím, že to vede ke zvýšenému riziku odhalení ruských špionů v daných zemích. Skutečný zdroj munice se přitom povedlo utajit. „Nezná ho nikdo kromě Čechů.“
Druhá fáze
Následovala druhá fáze dezinformační kampaně. Z Česka přišla informace, že munici Ukrajině neprodává jen tak někdo, ale skutečný spojenec Ruska. Poradce premiéra Tomáš Pojar jen upřesnil, že to není Severní Korea.
Ruská média a uživatelé sociálních sítí začali rychle spekulovat, který ze spojenců je příslovečným hadem na prsou, píše Popov. Zmiňovaly se přitom Kazachstán, Ázerbájdžán či Arménie, která po nedávné neschopnosti Ruska ochránit ji před Ázerbájdžánem tak, jak se zavázalo, pozastavila své členství v Moskvou vedené vojenské alianci Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti (ODKB).
Mluvilo se i o Turkmenistánu, který nedávno podepsal protokol o spolupráci s EU i obecněji o zemích „globálního Jihu“, konkrétně třeba Egypta.
„Až Ukrajina dostane náboje a pokud operace zůstane tajnou, tato česká psychologická operace se může zapsat do učebnic. A z nich by se měli učit nejen naši příliš ‚průhlední‘ západní partneři, ale i někteří ukrajinští úředníci,“ hodnotí Popov.
