Praha - Situace u občanských demokratů až příliš nápadně připomíná období krize ve straně po tzv. sarajevském atentátu v listopadu 1997, kdy vlivní členové ODS Jan Ruml a Ivan Pilip vyzvali tehdejšího premiéra Václava Klause, který byl pracovně v Sarajevu, k odstoupení z čela ODS. Klaus sice tehdy přišel o premiérské křeslo, avšak souboj o šéfa strany na prosincovém kongresu vyhrál na celé čáře - Jan Ruml získal pouze 72 hlasů z možných 312. A dnes mohou mít někteří pocit, že místo Rumla s Pilipem zaujalo duo místopředsedů Bém-Bendl. Pavel Bém společně s Petrem Bendlem sice přímo nechtěli Topolánkovu rezignaci, nicméně těsně po volebním debaklu vyzvali k hluboké sebereflexi a k uspíšení volebního kongresu strany. Pavel Bém se pak postavil proti Topolánkovi podobně jako před 11 lety se Jan Ruml pokusil svrhnout Václava Klause. Podruhé v historii ODS tak má stávající předseda strany při obhajobě své funkce soupeře.
Existuje možnost, že by se v ODS opakovala situace po tzv. sarajevském atentátu
Zatím se zdá, že podobně jako v roce 1997 zvítězí dosavadní šéf strany Topolánek, nicméně samozřejmě nelze vyloučit kuloární dohody, které by mohly znamenat i překvapivý nástup Pavla Béma. Na druhé straně Topolánkovu pozici nejvíc drží strach z pádu vlády, který si asi většina členů koalice a především ODS z pochopitelných důvodů nyní nepřeje.
Jan Ruml, 28. listopadu 1997
Václav Klaus dnes jakoby zapomněl, jak mu bylo v listopadu 1997, když se proti němu postavili jeho spolustraníci, využívá každou příležitost, aby dal najevo, jak mu Mirek Topolánek není po chuti. Klaus měl s Topolánkem problém již v době Topolánkova zvolení. Na prosincovém kongresu v roce 2002 se Klaus rozhodl již neobhajovat funkci předsedy strany, prioritou pro něj byla kandidatura prezidentská. Nicméně jako stále vlivný člen ODS jako své možné nástupce jmenoval poslance Vlastimila Tlustého, Martina Římana či Petra Nečase. Na kongresu ale bylo vše jinak - novým předsedou se překvapivě stal šestačtyřicetiletý ostravský senátor a místopředseda Senátu Mirek Topolánek, který těsně porazil Petra Nečase. Ve druhém kole získal Topolánek 179 hlasů, Nečas 168. Václav Klaus tehdy neskrýval své zklamání.
Krize ve straně započala již po volbách v roce 2006
Topolánek nakonec uspěl a v červnu 2006 jeho ODS po osmi letech vyhrála parlamentní volby. Dnes, po dvou a půl letech, však strana prochází krizí. Ta se ještě více vyostřila po volebních debaklech v krajských a senátních volbách. Nicméně první náznaky sporů se objevily již krátce po volbách, neboť vítězství nad ČSSD nebylo tak přesvědčivé, jak by si ODS představovala. Povolební situaci navíc zablokoval unikátní patový výsledek - plánovaná koalice ODS, KDU-ČSL a Strany zelených měla pouze 100 poslanců, stejně jako opoziční blok ČSSD a KSČM.
Přesto se Topolánek stal premiérem. Jeho první vláda, tvořená pouze členy ODS a nestraníky, podporu sněmovny nezískala. Na druhý pokus se Topolánkovi nakonec podařilo v lednu 2007 získat důvěru pro svůj trojkoaliční koncept s lidovci a zelenými, ovšem pouze za cenu toho, že pro něj hlasovali dva poslanci zvolení za ČSSD.
Vláda založená na podpoře „přeběhlíků“ sice nemá v řadách ODS jednoznačnou podporu, nicméně stále přežívá. Mluvčím nespokojenců se stal poslanec a ministr financí v první Topolánkově vládě Vlastimil Tlustý, který chystaný návrh reformy veřejných financí označil za zradu programu ODS. Loni v červnu pak Tlustý založil stranickou platformu, která deklarovala návrat k programovým základům a kterou podepsalo osm poslanců ODS.
Topolánek dlouho dokázal všechny vnitrostranické problémy ustát. Podařilo se mu také vyjednat podporu pro Václava Klause v prezidentských volbách. Postupem času se ale rozpory uvnitř koaličních stran začaly prohlubovat, vláda ztrácela podporu svých poslanců a její reformní záměry nabíraly zpoždění. Popularita ODS v průzkumech veřejného mínění navíc prudce klesla a naopak hlasy nespokojených straníků sílily.
Napjatou atmosféru ve straně ještě vygradovala začátkem letošního září kauza poslance ODS Jana Moravy, který podle reportáže TV Nova shromažďoval kompromitující materiály na některé poslance a mimo jiné se snažil šířit intimní fotografie Vlastimila Tlustého. Ten ale snímky záměrně nechal vyrobit jako „návnadu“. Vedení strany odsoudilo oba poslance a vyzvalo je k rezignaci - Morava mandát složil, Tlustý ve sněmovně i v klubu zůstal. Z klubu ale vystoupili poslanci Juraj Raninec a Jan Schwippel.
Klaus bojuje proti Topolánkovi
Prohrané volby strhly v ODS lavinu kritiky na Topolánka, ke které se přidal prezident Klaus, podle něhož byly volby referendem o Topolánkovi. Pavel Bém, který má na prezidenta úzké vazby, ohlásil kandidaturu na předsedu a v ODS se před kongresem rozjel boj o směřování strany a také o další existenci současné vlády.
Prezident dokonce přemýšlel i o tom, že by na kongres vůbec nepřišel. Podle informací Lidových novin nakonec přijede, ale zdrží se jen krátce, aby přednesl projev plný štiplavých poznámek na adresu premiéra Topolánka. Minulý týden po jednání Ústavního soudu o Lisabonské smlouvě se také objevily informace, že Václav Klaus chce ODS opustit. Lidé kolem prezidenta se prý také chystají založit novou euroskeptickou stranu Libertas.cz. A prezident není sám, komu Mirek Topolánek vadí. Právě hádky v ODS, chování premiéra Topolánka či obavy z reforem, jejichž symbolem byly regulační poplatky ve zdravotnictví, patří mimo jiné mezi důvody prohry občanských demokratů v letošních volbách.