Brno - Taneční festival pohybového divadla a výrazového tance rozhýbal tento víkend brněnské divadlo Barka. Bezbariérová scéna nabídla zázemí třetímu ročníku akce, která představuje tanec lidí se zdravotním postižením. Pětice tanečních souborů z České republiky za doprovodu umělců z Bratislavy předvedla, že i lidé upoutaní na invalidní vozík mohou být tanečníky.
Festival Tanec a hadicap odstartoval v pátek programem bratislavského tanečního souboru. Dnes jej zakončil workshop v lužáneckém volnočasovém centru. Po boku zdravých tanečníků vystupovali i lidé s těžkým tělesným postižením. „Kdo má rád pohyb, tak je jedno, jestli je chodící nebo na vozíku,“ prohlásil tanečník Michal Drlík, který se už pět let učí, jak se co nejlépe vyjádřit pohybem.
Pódium sdílel s dalšími šestnácti tanečníky, společnou choreografii studovali pět měsíců. „Začínáme tak, že nejdřív vymyslím choreografii pro vozíky, zvlášť pro chodící tanečníky, a pak na zkouškách dáváme dohromady celek,“ popsala způsob své práce choreografka Jana Malivánková. Společným tématem jejich tance byla geometrie, skrze niž se snažili poodhalit tajemství vesmíru.
„Soubory udělaly od prvního ročníku strašně velký posun: jak zvolením tématu, zpracováním pohybu, choreografie i práce se světlem a hudbou,“ ohodnotila stále se zlepšující výkony organizátorka festivalu Jitka Semotamová. Tanec a hadicap se konal také v letech 2010 a 2012. Heslem letošního třetího ročníku bienále byl citát Rudolfa Nurejeva: „Netančím, abych byl šťastný. Jsem šťastný, protože mohu tančit.“
