Alžběta Chmelařová

Zhruba před týdnem byl svět zasažen kybernetickým útokem Petya (rusky Petřík). Zatím není jasné, kdo za útokem stojí. NATO před pár dny prezentovala průběžné informace a informovala, že útočníkem je stát, případně nestátní aktér, nicméně s podporou státu. Operace byla dostatečně komplexní a drahá a podle expertů NATO se minimálně bez posvěcení státu nemohla obejít.

I po dvaceti letech podnikání v Ukrajině, kdy si již myslíte, že máte celou politickou scénu přečtenou, a dokonce si snad myslíte, že máte nějakým způsobem zajištěnou bezpečnost – minimálně vlastníte jedno z nejkvalitnějších tištěných a on-line médií v zemi – stejně nastane moment, kdy pochopíte, že nemáte vůbec nic.

V ukrajinské politice, zejména v současné situaci, nemůžete neudělat něco špatně. Platí to také o rozhodnutí Ukrajiny pozastavit veškerou nákladní dopravu na území ovládaná proruskými separatisty.

Aktuálně se dají předpokládat tři možné scénáře průběhu nastávajících ukrajinských voleb. Tipněte si, který z nich je ten správný? A který z nich myslíte, že si vybere ukrajinská opozice? Pozor, více než jedna odpověď může být správná.

Podívejme se na situaci na začátku roku 2013. „Ukrajina chce nastolit takový model spolupráce, který nepřekročí rámec mezinárodních závazků Ukrajiny,“ prohlásil prezident Viktor Janukovyč na konto účasti Ukrajiny v projektu Celní unie Ruska, Běloruska a Kazachstánu. Evropská komise ale kontrovala. „Není možné, aby Ukrajina harmonizovala svou legislativu zároveň se zónou volného obchodu nabízenou EU a Celní unií vedenou Ruskem. Ukrajina si musí vybrat. Tyto integrační projekty nejsou kompatibilní.“ A Rusko rozhodně nebylo ve vytváření tlaku na Ukrajinu pozadu. „Formát 3+1 je nepřijatelný, takový formát spolupráce Celní unie nepředpokládá. Jen plné členství.“

„Je mi úplně jedno, proč mě propustili, nezajímají mě jejich kalkulace. Já ale přesně vím, co budu dělat. Budu dělat vše proto, aby tahle vláda z Ukrajiny zmizela,“ prohlásil Jurij Lucenko, bývalý člen kabinety Julie Tymošenkové, když mu prezident Janukovyč udělil milost.

Ukrajinci mají oproti mnoha národům jednu velkou výhodu, přežijí a adaptují se téměř na všechno. Je to ale zároveň i jejich velký problém – někdy je potřeba, aby už ta poslední kapka přetekla. Opozice se sice snaží probudit národ k jakémusi politickému jaru, organizuje celostátní akci „Povstaň Ukrajino!“ a naposledy svolala z čistě kyjevských důvodů Kyjevany k demonstraci před budovu parlamentu a žádala vypsání voleb kyjevského primátora.

Castro, Putin, Lukašenko, Janukovyč … každý z nich se méně nebo častěji obrací ke svému národu a každý jinak. Ukrajinský prezident Janukovyč nemá na rozdíl od svých kolegů veřejné rozmluvy v lásce, možná proto, že mu to nejde, a proto se je snaží omezovat na minimum. Každý správný otec národa ale musí se svými poddanými občas pohovořit, a tak i Janukovyč se někdy obětuje a rozdá přes televizní obrazovku trochu lásky.

Přestože si s ním původně nikdo nechtěl potřást rukou, prezident Janukovyč se stal hvězdou letošního davoského ekonomického fóra. Z izolace ho vysvobodilo uzavření dohody mezi společnostmi Shell a ukrajinskou Nadra Juzivska o těžbě břidlicového plynu v Charkovské a Doněcké oblasti. Jedná se totiž o zatím největší kontrakt na těžbu břidlicového plynu v Evropě a zároveň i o historicky největší zahraniční investici na Ukrajině. Smlouva vyvolala ve švýcarském Davosu nadšení a Ukrajina se těší na energetickou revoluci. Ne všichni se ale s prezidentem radují.

Chtěla jsem být pozitivní a napsat konečně nějaký blog dobrých zpráv. Moc mi to nešlo, ale hledala jsem, až jsem našla. Chtěla jsem psát o tom, že na rozdíl od Putina ukrajinský prezident Janukovyč navrhuje zjednodušit proceduru adopce ukrajinských dětí a chtěla jsem kritizovat opoziční nacionalistickou Svobodu, která se postavila výrazně proti, za její falešný nacionalismus. A chtěla jsem mluvit i o zbytku opozice a o její neschopnosti se od takového jednání distancovat. Ale bohužel opozice se dokonce podílí na některých šílených návrzích jako například na testování úředníků z ukrajinštiny. Opozice křičela, když Strana regionů tlačila parlamentem zákon o regionálních jazycích, ale teď dělá totéž. Zbytečně rozeštvávají Ukrajince.

Gérard Depardieu emigroval. Prý kvůli zlým francouzským médiím a ponížení ze strany premiéra Jeana Marca Ayraulta, který označil Depardieua za ubožáka. A podle většiny prostě proto, že nechce platit vysoké daně. Neadekvátní reakce na ještě neadekvátnější politiku francouzského prezidenta Francoise Hollanda. Bohužel kombinovaná s tradiční francouzskou naivní rusofilií a romantickým vnímáním Ruska.

„Vám nosí dárky Ježíšek? Jako fakt? A jak? Vždyť ani neumí chodit!“ Zírám a nevím co na to říct. Popravdě mě nikdy nenapadlo o tomhle přemýšlet a navíc anglické „Baby Jesus“ je asi taky trochu zavádějící. „Ježíšek prostě nosí dárky a pomáhají mu s tím andělé…,“ odpovídám. Asi ne dost přesvědčivě. „Jo, a proč se teda ještě tahají s tím Ježíškem? Navíc mu pošleš dopis a on si ho ani nebude umět přečíst.“

Podepsat dohodu o dodávkách plynu s bývalým lyžařským instruktorem? I to se může na Ukrajině stát. Demonstrativní akce, která měla Rusku ukázat, že i Ukrajina má své neruské zdroje energie, a že opravdu začíná diverzifikovat, jak zní to magické slovo a klíč k ukrajinské, nejen energetické, nezávislosti, se opravdu nevydařila. Kyjev v poslední době hodně mluvil o tom, že už je rozhodně načase snížit závislost na ruských dodávkách energetických surovin, ale reálně nikdo nic nepodnikal. Až do konce listopadu…

Ve středu se poprvé sešla nově zvolená ukrajinská Nejvyšší rada a nikdo nevěděl, co od toho čekat, nicméně všichni něco čekali a dočkali se. Na to, že se jednalo o první den, má Ukrajina celkem slušnou bilanci. Minimálně dvě „tušky“ (tzv. mrtvolky, které bez přemýšlení hlasují tak, jak píská ten, kdo platí), několik porušení ústavy, zablokovaný parlament, vylámané dveře a zničený plot, několik (samozřejmě, že ne studem) zarudlých tváří.  Show to byla totiž lepší než obvykle. Bohužel u ní chybět prezident Janukovyč, který jakoby něco podobného čekal. A tak poslal radši jen zdravici z Indie a uchránil se tak od potupy. Tentokrát by se na něj totiž nemusel snést jen obvyklý pískot.

Co Ukrajinec, to ekonom, dalo by se říci. Téměř každý chápe zákony inflace, orientuje se na trhu s valutami, přesně ví, kdy ji nakoupit nebo kdy prodat. Není divu, Ukrajinci žijí v permanentní krizi a jakákoli informace o možném oslabení hřivny spustí podmíněný reflex a Ukrajinec běží do směnárny koupit dolary. Jen se některého z nich zeptejte a hned vám dá přednášku. Ukrajinci jsou také pověstní svou nedůvěrou v bankovní sektor a vlastně v celou ukrajinskou ekonomiku.

Teplem a láskou zahrnovali ukrajinští kandidáti voliče před volbami. Hned po nich se ale proti některým obrátil jejich hněv. Představte si, že kandidujete do voleb v jednomandátovém volebním obvodu. S vyhlídkou, že se vám všechno několikanásobně vrátí, až se stanete poslancem, nainvestujete do předvolební kampaně hromadu peněz (ti vyvolení se silnou injekcí ze státního rozpočtu). Jako smyslu zbavení nakupujete vybavení do škol, stavíte dětská hřiště nebo cesty, rozdáváte plnými hrstmi. A oni vás nakonec ti… nezvolí!

Když pozorovatelé Společenství nezávislých států označili ukrajinské parlamentní volby za velmi dobré, překvapilo to snad jen ty, kteří nedokázali rozšifrovat zkratku CIS-EOM. Tito pozorovatelé byli totiž velmi spokojeni i s průběhem prezidentských voleb v roce 2004, které ale byly zfalšované takovým způsobem, že se musely opakovat a vedly k Oranžové revoluci.

„Nestoupejte znovu na stejné hrábě!“ varuje Kličko ostatní ukrajinské opoziční síly a moc dobře ví proč. Do parlamentních voleb na Ukrajině sice zbývá už méně než týden, ale Báťkivština (Sjednocená opozice) stále ještě mluví o tom, že je potřeba se spojit. A důvodem je právě neustále unikající Vitalij Kličko a jeho strana UDAR, která Báťkivštinu (15 %) dokonce podle některých průzkumů veřejného mínění předskočila a v závěru kampaně se dostala na druhé místo (16 %), hned za vládní Stranu regionů (23 %). A zatímco jedni se hádají a trumfují v tom, kdo je tu větší opozičník, Strana regionů se směje.

Týden udělování Nobelových cen a týden spekulací o tom, kdo se stane laureátem Nobelovy ceny míru, pomalu spěje ke svému vrcholu. Cena bude udělena v pátek v Oslu a porota má na výběr rovnou z 231 kandidátů. Jejich seznam se snaží komise držet v tajnosti, nicméně se ví, že na něm jsou jména jako Bill Clinton, Helmut Kohl, Bradley Manning (WikiLeaks) nebo „Matka Tereza z Káhiry“ Maggie Gobran, afghánská bojovnice za lidská práva a zejména práva žen Sima Samar nebo televizní kanál Al-Džazíra.

Náš Bůh je žena, naše mise je protest, naší zbraní je holá hruď, jsme sextremistky! Jsme FEMEN.

Volební kampaň, tedy hon na voliče, začal na Ukrajině již více než před měsícem. Experti se domnívali, že největším hitem tohoto předvolebního boje bude zneužívání tzv. adminresursu, tlak na opoziční kandidáty a jejich podnikání a také uplácení voličů. A je tomu přesně tak.

Na Ukrajině, přesněji řečeno na východní Ukrajině, a ještě přesněji v místě s komplikovaným názvem Dniprodžerdžinsk, se nedávno objevily lehce satirické protivládní billboardy, zobrazující babičku s kocourem a sloganem: „Zjistila, že vnuk volil Stranu regionů. Přepsala dům na kocoura.“ Všichni se tomu zasmáli, z babičky se stala superstar. Úsměv na rtech nám ale ztuhne, když se podíváme na to, jak na situaci zareagovala Strana regionů.

Andrij Ševčenko, držitel Zlatého míče 2004 a jeden z nejznámějších Ukrajinců dneška vůbec, se s heslem „Ve zdravém těle, zdravý duch“ vrhl do politiky. Na tom, že po ukončení kariéry se místo Dynamu Kyjev upsal politické straně, není nic zase až tak zvláštního. Jen je ale trochu zvláštní jaké.

Olympiáda teprve začíná a někteří už jsou mimo hry, aniž by vůbec dopovali. Diskvalifikováni z politických důvodů byli: Robert Mugabe, prezident Zimbabwe, generál Antonio Injai (lídr státního převratu v Guinea-Bissau), Bašar al-Assad (všichni dobře víme proč), ale také Voula Papachristou, řecká trojskokanka a Aleksandr Lukašenko, všeobecně známý jako poslední diktátor Evropy. První tři jména nevzbudila téměř žádnou reakci, u těch dvou posledních se na chvíli zastavím.