Chtěla jsem být pozitivní a napsat konečně nějaký blog dobrých zpráv. Moc mi to nešlo, ale hledala jsem, až jsem našla. Chtěla jsem psát o tom, že na rozdíl od Putina ukrajinský prezident Janukovyč navrhuje zjednodušit proceduru adopce ukrajinských dětí a chtěla jsem kritizovat opoziční nacionalistickou Svobodu, která se postavila výrazně proti, za její falešný nacionalismus. A chtěla jsem mluvit i o zbytku opozice a o její neschopnosti se od takového jednání distancovat. Ale bohužel opozice se dokonce podílí na některých šílených návrzích jako například na testování úředníků z ukrajinštiny. Opozice křičela, když Strana regionů tlačila parlamentem zákon o regionálních jazycích, ale teď dělá totéž. Zbytečně rozeštvávají Ukrajince.
A rozhodně jsem se nechtěla věnovat Tymošenkové. Ta totiž opravdu poslední dobou ukrajinskou politikou nehýbe. Toho se Janukovyčovi a spol. podařilo dosáhnout cílevědomou prací. Na Tymošenkovou mohlo být už úspěšně zapomenuto i na Západě, který jí byl jednu dobu úplně posedlý. V poslední době totiž už ani tam její protestní akce nenacházely kýžený ohlas. Prohlášení o obavách z otrávené kosmetiky stály za řeč jen málokomu, její „akce nepokory“ z minulého týdne byla dokonce i na Západě prezentována jako obava ze soudního přelíčení. Dojemnou a uslzenou tiskovou konferenci jejího advokáta a tří spolubojovnic, opozičních poslankyň, o Tymošenkové zdravotním stavu jsem považovala za součást legitimní strategie bývalé premiérky, která situaci ovlivňuje už jen pomocí informací o svém zdravotním stavu (které se ale samozřejmě rozcházejí s pozicí vězeňské služby a ukrajinských lékařů). Vítejte v Absurdistánu!
ALE! Pak přišlo to, na co jsme dlouho čekali. JulijaTymošenková byla oficiálně obviněna z podílu na vraždě Jevhena Ščerbana z roku 1996. Měla ji organizovat společně s tehdejším premiérem Pavlem Lazarenkem a teď jí hrozí doživotí. Absurdní? Ano, ale ukrajinské státní zastupitelství prý sebralo dostatek důkazů, hlavním motivem měly být spory v podnikání. A o tom je třeba znovu mluvit. Přestože je Tymošenková takovým divným politickým vězněm, je politickým vězněm.
Motivem zahájení trestního stíhání po skoro 17 letech je blížící se rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva v případu Tymošenková, které nebude pro Kyjev lehké ignorovat. Proto má připraveny další případy, kterými se chce pojistit, aby Tymošenková zůstala tam, kde je. Kyjev tak může eventuálně vykonat rozhodnutí Evropského soudu, aniž by se situace Tymošenkové nějak změnila. Případ Ščerbaň není samostatným případem, je součástí širšího plánu. Druhým motivem je udělat z bývalé premiérky blázna, psychicky ji zlomit.
Indicie o tom, že by Tymošenková mohla mít na zmíněné vraždě podíl, se objevily již v roce 2009, tedy před prezidentskými volbami, které vyhrál Viktor Janukovyč. Jeden z kandidátů, Michailo Brodský, Tymošenkovou s případem spojil pravděpodobně s cílem diskreditovat ji právě před volbami. V roce 2011 analogické obvinění vyšlo už od státního zastupitelství, zejména díky kreativitě a angažovanosti Rinata Kuzmina, který staré kauzy šikovně resuscituje. V dokumentaci k případu Lazarenko ve Spojených státech se prý důkazy o Tymošenkové účasti na organizaci objevují - Tymošenková měla údajně platit. Spojené státy ale odmítly Ukrajince ke spisům pustit a bude velmi zajímavé, na jakých důkazech prokuratura obvinění postavila.
No a to nejlepší nakonec. Duben 2012 a slavná a velmi nečekaná tisková konference syna zavražděného poslance Ruslana Ščerbaně, který si po 16 letech vzpomněl, že vlastně všechno zorganizovala Tymošenková s Lazarenkem. Představte si, že vám zabijí otce a vy 16 let víte, že s tím má něco společného Lazarenko, Tymošenková. A mlčíte! Mlčíte, i když Lazarenko utíká do Spojených států a je zadržen (1999), mlčíte, i když je Tymošenková vzata do vazby (2001). Tehdejší prezident Kučma by jistě v té době Ščerbanovu výpověď ocenil. Mlčíte dokonce, i když náměstek státního zástupce Rinat Kuzmin oznámí, že Tymošenková má s případem něco společného (2011). A promluvíte, a to asi jen úplnou náhodou, v době, kdy jste sám obviněn ze zabití (na lovu měl opilý Ruslan zabít svého přítele). A jen náhodou vás pak prokuratura zbaví obvinění… Naproti tomu Vadim Bolotskych, usvědčený vrah Ščerbaně, odmítl svou výpověď změnit a odmítá ukázat prstem na Tymošenkovou a Lazarenka.
A nakonec nelze nezmínit dojemnou péči, s jakou se o Ruslana Ščerbaně stará sponzor Strany regionů Rinat Achmetov. Ten pravděpodobně nemá s vraždou nic společného, ale evidentně má obavy. Třeba z odkrývání novodobé historie Doněcka. Na odhalení mnohých tajemství z divokých let devadesátých nemají ti, kdo přežili (finančně, ale i fyzicky) velký zájem.
Pořád myslím na ty dobré zprávy. Tak snad příště.
