Volební kampaň, tedy hon na voliče, začal na Ukrajině již více než před měsícem. Experti se domnívali, že největším hitem tohoto předvolebního boje bude zneužívání tzv. adminresursu, tlak na opoziční kandidáty a jejich podnikání a také uplácení voličů. A je tomu přesně tak.
A to vše díky změněnému volebnímu systému. Z poměrného se stal smíšený a 225 poslanců je voleno v jednomandátových obvodech. Znovuzavedení tohoto systému bylo podrobeno zásadní kritice ze strany EU a tzv. Benátské komise kvůli obavám, že si Kyjev vytváří prostor pro snadnější manipulování voleb. Voliči s tím ale nemají větší problém. Nestěžují si. A na co taky? Cynismus zasáhl Ukrajinu opravdu hluboko. Až 73 % Ukrajinců nevěří, že volby budou spravedlivé a většinu z nich tíží ekonomické problémy, tak proč si trochu neužít? Lístky na koncerty a do divadel zdarma, balíčky plné potravin a oblíbených (i alkoholických) nápojů nebo třeba i léky, prohlídky u lékaře, mobilní telefony, ale i peníze.
Celých 6 % voličů dokonce prohlásilo, že je ochotno prodat svůj hlas. Na trhu je tedy zhruba 2,2 milionů voličů. A to jsou jen ti, kteří si to dokážou přiznat. Pro kandidáty jasná výzva. A přestože ukrajinské zákony považují uplácení voličů za trestný čin, riskují všichni. Provládní, ale i opoziční kandidáti, ti samozřejmě s větším rizikem, že je chytí. Když opoziční kandidát David Žvanija rozdával studentům v Oděse školní uniformy, dostal varování od Ústřední volební komise. Ostatně, prvního září se z různých pomůcek radovalo hodně školáků. Obdaroval je například i kandidát a syn premiéra Azarova. V tomto případě si na něj stěžovala opozice, ale neuspěla, nikdo to ostatně ani nečekal.
Nicméně, kdo nepodmaže, nepojede, takže hluboko do kapsy si sáhnou všichni. Na jeden volební obvod připadá asi 160 000 voličů. Při účasti zhruba 60 % tu máme tak devadesát pět tisíc voličů a k vítězství by prý mělo stačit dvacet tisíc hlasů. Pokud kandidát bude cílit přesně a nabídne jen základní a nepříliš nápaditý voličský balíček se sušenkami, kondenzovaným mlékem, pohankou, čajem a vodkou, vyjde ho celá tahle „legrace“ na zhruba pět milionů korun. Pokud je navíc tváří nějakého dobročinného fondu (jejich agitace za kandidáty je mimochodem také protizákonná), musí se činit o to víc. Jeden příklad za všechny. Julije Ljovočkinová, sestra šéfa prezidentské kanceláře a tedy jednoho z nejvlivnějších mužů na Ukrajině Serhije Ljovočkina, ve svém obvodu na Krymu darovala pošťákům 71 kol. Každé z nich nese nápis, že je dárkem od fondu Ljovočkinové. Každý listonoš se tak automaticky stává i nositelem politické propagandy. S dodávkou až do domu. A nutno dodat, že pošťáci nebyli zneužiti jen na Krymu. K podobným případům došlo například i Užhorodu. Není to vtip a ani pošťákovi to taky nejspíš moc vtipné nepřijde.
Ne všichni se ale hodlají zruinovat. Provládní kandidáti prý využívají státní rezervy a rozdávají z nich. Sami to sice popírají, ale kondenzované mléko ze skladů mizí jako nikdy předtím. A pytle s moukou i se značkou ukrajinských státních rezerv se našly v Poltavské oblasti.
Exministryně zahraničí Spojených států Condoleezza Riceová sice doufá, že ukrajinská společnost bude pokračovat v tlaku (jakém?) na vládu, než se opravdu zasadí za nezávislost justice. Vypadá to, že zbytečně. Americká víra v sílu demokratických institucích podlehla v nerovném boji ukrajinské skepsi a cynismu. Na celonárodní soutěži v korupci se totiž nepodílejí jen politici, ale i voliči. A podle všeho (mimo chudáka pošťáka) si ji užívají. I když opozice hrozí dalším „Majdánem“ (symbol oranžové revoluce), lidé se do ulic nechystají a zmobilizují se, až jim vláda sáhne i na ty sušenky.
