Spory o změny v justici ženou Izrael na hranu společenského kolapsu. Vláda chce omezit pravomoci nejvyššího soudu a zpolitizovat výběr soudců. Kritici se bojí, že to v zemi bez psané ústavy či druhé komory parlamentu ohrozí demokracii. Obhájci upozorňují, že nejvyšší soud se řídí zákonem o lidských právech, který prošel v Knesetu čtvrtinou hlasů bez širší diskuse. Podle ředitelky Herzlova centra izraelských studií Ireny Kalhousové Izrael prožívá největší krizi své historie.
Největší krize v historii Izraele. V zemi bez ústavy a druhé komory míří soudní moc do rukou politiků
Propast mezi levicí a pravicí v Izraeli se prohlubuje, ukázal průzkum Izraelského demokratického institutu z letošního února. Skoro třetina lidí si myslí, že mohou propuknout občanské nepokoje. Jasná většina oslovených Izraelců si přeje, aby vláda usilovala v otázce kontroverzní soudní reformy o kompromis, vyplynulo ze sondáže.
„Populace se rozdělila. Protestující Izraelci považují navrhovanou reformu za naprosto existenční hrozbu pro stát Izrael a mají pocit, že pokud reforma projde, tak Izrael přestane být demokratickým státem a zařadí se po bok států, jako je Turecko a Maďarsko. Mají pocit, že přijdou o svůj stát,“ uvedla analytička Kalhousová.
„Na druhou stranu je tu vládní koalice opřená o hlasy velmi extremistických stran, která tvrdí, že má mandát 64 hlasů v Knesetu a prostě bude s reformou pokračovat, ať se děje, co se děje. Je to obrovská krize izraelské společnosti a bude velmi složité znovu Izraelce sjednotit a zajistit, aby protestující znovu začali věřit ve státní instituce,“ míní analytička.
Protestující Izraelci se obávají nástupu diktatury
Demonstrace v posledních týdnech nabyly masivnějšího charakteru. Jen minulou sobotu vyšlo do ulic Tel Avivu na 160 tisíc lidí, dalších 130 tisíc demonstrovalo v dalších izraelských městech.
Panují obavy, že se protesty zvrhnou v násilné nepokoje. Ve středu zasáhla policie proti demonstrantům zábleskovými granáty a vodními děly. „Ti lidé mají opravdu pocit, že bojují za existenci státu a že nebudou schopni v tom státu žít, pokud se promění tak, jak si přeje současná vláda, to znamená, že bude méně demokratický, mnohem více náboženský, rasistický, méně tolerantní vůči menšinám,“ upozornila Kalhousová.
Přehlasovat, omezit, zpolitizovat
Kontroverzní návrh změn v justici předložil začátkem ledna ministr spravedlnosti Jariv Levin, právník z povolání a spojenec Netanjahua z jeho pravicové strany Likud. Dlouholetý kritik nejvyššího soudu tvrdí, že důvěra veřejnosti v soudní systém klesla na historické minimum. „Jdeme k volbám a volíme, ale čas od času za nás rozhodují lidé, které jsme nevolili (tedy soudci). To není demokracie,“ cituje Levina britský Guardian.
Mezi klíčové body reformy patří možnost vlády přehlasovat každé rozhodnutí nejvyššího soudu většinou 61 hlasů v Knesetu, pokud nebude verdikt soudu jednomyslný.
Funkce předsedy nejvyššího soudu bude nově omezena na sedm let. Předseda rozhoduje o tom, kteří soudci budou projednávat jaké případy, takže způsob jeho jmenování je podstatný, upozorňuje list The Jerusalem Post. V současné době pozici zastává nejvíce seniorní soudce. Reforma počítá s tím, že může být jmenován do funkce i člověk, který dříve v tomto justičním orgánu vůbec nepůsobil.
V izraelském parlamentu prošly v únoru v prvním čtení po bouřlivé diskusi zatím dva body reformy. První schválený návrh zákona má zamezit nejvyššímu soudu blokovat takzvané „základní zákony“. Ty fungují jako ústava, jelikož Izrael formální psanou ústavu nemá. Nejvyšší soud tak přijde o klíčovou pravomoc přezkoumat zákonnost a přiměřenost zákonů.
Druhý návrh zákona odsouhlasený v prvním čtení se týká procesu kolem jmenování soudců nejvyššího soudu, v němž by nově dostala hlavní slovo vláda, a to změnou složení devítičlenného výboru, který vybírá soudce. Ten je v současné době složený z ministra spravedlnosti, dalšího ministra kabinetu, předsedy nejvyššího soudu, dvou dalších soudců, dvou členů Knesetu a dvou zástupců advokátní komory zákonodárců. Se jmenováním soudce musí souhlasit nejméně sedm z devíti členů komise.
Levin chce nově vytvořit jedenáctičlenný výbor, přičemž sedm členů bude spadat buď pod koalici nebo je bude vláda přímo jmenovat. Ke jmenování soudce bude stačit prostá většina, tedy šest hlasů.
Jednou z vůbec nejvýraznějších plánovaných změn je podle izraelských médií odvolání dvou zástupců izraelské advokátní komory z výběrové komise. Právníky mají nahradit předseda výboru pro ústavu, právo a spravedlnost, další ministr a dva zástupci, které vybere ministr spravedlnosti.
„Výbor byl dosud považován za relativně vyvážený. Nyní bude plně politický. Koalice – vláda – bude mít naprostou kontrolu. Šéf výboru bude mít plnou kontrolu nad soudci, kteří budou jmenováni, nad povýšením soudců, kteří jsou již ve funkci, a určitě i nad nejvyšším soudem,“ řekla listu Jerusalem Post právnička a vysloužilá soudkyně Sara Havivová.
Izraelští právníci se obávají o nezávislost justice
Místo ústavy zákon s minimální podporou parlamentu
Současný stav a případné změny je podle ní třeba vnímat v kontextu toho, jak funguje izraelská demokracie. „Máme systém základních brzd a protivah ve vztahu k vládní autoritě,“ upozornila právnička s tím, že Izrael nemá dvoukomorový parlament ani psanou ústavu jako řada západních zemí, a tak je nejvyšší soud jedinou mocí, která se může postavit vládě a zabránit jejím možným přešlapům.
Od vzniku židovského státu v roce 1948 proběhlo několik neúspěšných pokusů o vypracování formální ústavy, přičemž takzvané základní zákony a práva mají pouze kvaziústavní status.
Izraelský systém brzd a protivah je jako takový slabý. Nemáme dvoukomorový parlament. Systém kontroly, který máme vůči centrálnímu režimu, je velmi chabý.
Izraelský nejvyšší soud převzal pravomoc rušit zákony v roce 1992 s tím, že mu tuto pravomoc dal parlament. Zákon o lidské důstojnosti a svobodě byl však tehdy přijat poměrem 32 ku 21 hlasům, vysvětluje dějinné souvislosti profesor a expert na ústavní právo Eugene Kontorovich z Univerzity Antonina Scalii. „Většina ze 120členného Knessetu se nedostavila k hlasování, protože nevěděli, že soud bude později považovat tento zákon za kvaziústavu,“ napsal Kontorovich v komentáři pro Wall Street Journal.
Zákon o lidské důstojnosti a svobodě hovoří o nedotknutelnosti lidského života, důstojnosti či majetku a svobody jednotlivce, s výjimkou, když se tak děje „podle zákona odpovídajícího hodnotám státu Izrael, využitého za řádným účelem a v rozsahu nepřesahujícím, než je vyžadováno“. „Základní lidská práva v Izraeli jsou založena na uznání hodnoty lidské bytosti, posvátnosti jejího života a na tom, že se jedná o svobodné osoby,“ píše se konkrétně v legislativě.
V roce 1995 tehdejší předseda nejvyššího soudu Aharon Barak stanovil, že právě tento základní zákon bude fungovat de facto místo psané ústavy. „Barak přesvědčil generaci Izraelců, že zákon odsouhlasený pouhou čtvrtinou Knesetu, tvoří jádro izraelské ústavy a že nejvyšší soud má pravomoc zamést pod stůl parlamentní legislativu ze všech oblastí života, pokud z pohledu soudu není v souladu se Zákonem o lidské důstojnosti a svobodě,“ píše v komentáři pro Jerusalem Post právník působící v Izraeli a New Yorku David Kirshenbaum.
„Žádné soudnictví na světě nemá tak dalekosáhlé pravomoci nad vládou jako to izraelské. (Nejvyšší) soud převzal tyto pravomoci v posledních desetiletích bez povolení zákonodárců nebo národního konsensu,“ upozornil Kontorovich s tím, že nejvyšší soud dostal v podstatě bezuzdnou moc rozhodovat o jakékoli otázce, včetně politických záležitostí ovlivňujících ekonomiku a politickou sféru.
Také podle Kirshenbauma problém tkví v tom, že přijetí a ratifikace ústavy jsou v ostatních zemích dlouhodobé procesy, jež vyžadují mnohastranné debaty včetně zapojení občanů, po nichž lze dospět ke shodě, k čemuž v Izraeli nikdy nedošlo. Kirshenbaum postup vlády hájí s tím, že třeba ve Spojených státech je volba federálních soudců zcela politická – každý federální soudce je jmenován prezidentem Spojených států se souhlasem Senátu USA.
Rovněž podle právníka Yonatana Greena z Izraelského fóra práva a svobody je globální normou, aby soudci s politickou mocí byli jmenováni spíše na základě politického než profesionálního zdůvodnění. Soudce je třeba vybírat s ohledem na politické priority, politické preference a předsudky, protože existuje mnoho soudních pravomocí, jako je klauzule o „přiměřenosti“, které překračují práh profesionálního úsudku do sféry politické moci, řekl právník Jerusalem Post s tím, že právníci by se však mohli do procesu výběru soudců zapojit například v rámci konzultací.
Žádná stopka pro osady či zadržování imigrantů
Netanjahu tvrdí, že reforma je nutná k omezení aktivistických soudců, kteří překročili své pravomoci a zasahují do politiky. Jinými slovy – soudci jsou jakousi levicovou překážkou současné vlády, která by politikům mohla být trnem v patě při prosazování některých plánů.
Ultrapravice ve vládě podle analytičky Kalhousové cítí, že má jedinečnou příležitost uskutečnit své plány v čele s rozšířením židovských osad na Západním břehu, a to právě omezením pravomocí nejvyššího soudu. Ten doposud disponoval mocí omezit výstavbu těchto osad, jež jsou z pohledu mezinárodního práva všechny nelegální.
Soudní rozhodnutí také dosud zakazovalo budovat izraelské základny na palestinské půdě na okupovaném Západním břehu, což vláda plánuje změnit. Podle informací Guardianu chce pravicová koalice rovněž umožnit dlouhodobou detenci afrických žadatelů o azyl a oficiální vyloučení ultraortodoxních židů z povinné vojenské služby.
„Nejvyšší soud nejednou vlády i Kneset pěkně klepnul přes prsty – a to zdaleka nejen ty, které byly pod kontrolou Netanjahua. Zvláště v 90. letech se nejvyšší soud, kdy mu předsedal Aharon Barak, aktivisticky posunul do role ochránce základních lidských práv nejen Izraelců, ale do určité míry i Palestinců. Postavil se například proti teokratickému zákonodárství, omezoval cenzuru, rušil některá rozhodnutí o bourání palestinských domů a tak dál,“ řekl expert na Blízký východ Marek Čejka.
„Doktrína soudu i samotní soudci se samozřejmě postupně měnili, což provázela i řada kontroverzních rozhodnutí proti Židům i Arabům, avšak jako celek si ve většině případů zachoval nezávislost na politicích. To se může nyní výrazně změnit,“ upozorňuje expert.
Teokratické tendence
Nejvyšší soud podle něj půjde stále více na ruku politickým požadavkům, což s sebou ponese i upřednostňování expanzionistických a anexačních požadavků osadníků. „Posílí protipalestinská legislativa, hlavně trestní a správní, charedim (ultraortodoxní židé) budou stále více upevňovat své pozice, což zvýší teokratický charakter státu,“ míní Čejka, který vede blízkovýchodní blog a je autorem knihy Izrael a Palestina, jež vyšla nedávno v aktualizované podobě.
Čejka pokládá za možné, že posílí radikálně-pravicový charakter Izraele, který bude doprovázen posilujícími teokratickými tendencemi. To vše na úkor existující demokracie a liberalismu. „Nelze ale zapomínat na to, že velká část společnosti bude s tímto stavem spokojena, neboť už půjde o dost odlišný Izrael i Izraelce, než kteří charakterizovali jeho vznik a první desetiletí existence,“ míní Čejka.
„Pro jisté srovnání lze první fáze proměny Izraele v některých rysech srovnat s dnešními demokratickými posuny Polska (autoritářství vládnoucí strany Právo a spravedlnost) a Maďarska (‚orbánizace‘). Nesmíme ale zapomínat, že tyto země nikoho neokupují. U Izraele tak může proces jeho posunu k autoritářství získat zcela osobitě nedemokratický charakter. Sami Izraelci někdy hovoří o ‚íránizaci‘ společnosti,“ vysvětluje rozdíly expert. „Namísto mužů v turbanech však budou rozhodovat muži v kloboucích,“ dodává Čejka.
Situace by navíc mohla nahrát do karet Netanjahuovi, který čelí obvinění z korupce a v tomto případě se může ocitnout ve střetu zájmů.
„Experti naznačují, že navrhované reformy v soudnictví mohou být využity vládnoucími stranami k ovlivnění Netanjahuova korupčního procesu, na který v současnosti dohlíží izraelská generální prokurátorka Gali Baharavová-Miaraová. Ačkoli by změny přímo neovlivnily probíhající soudní proces, mnozí se obávají, že je to jen začátek a vláda později změní zákony, aby Netanjahua zprostila viny,“ píše v komentáři zpravodajský server Indian Express.
Obvinění se týkají tří na sobě nezávislých případů, v nichž jde mimo jiné o ovlivňování vlastníků médií a přijímání štědrých darů výměnou za politické výhody. Netanjahu vinu odmítá a hovoří o honu na čarodějnice, který proti němu zosnovala nepřátelská média, žalobci a policie, avšak v případě odsouzení mu hrozí dlouholeté vězení. Premiér odmítá, že by mezi jeho obviněním a snahou o omezení vlivu justice, byla souvislost. Také Levin tvrdí, že jeho návrhy „nemají žádnou spojitost“ s Netanjahuovým procesem.
„Narovnat poměr sil“
Představitelé současného kabinetu, který je vůbec nejpravicovější v dějinách státu, v souvislosti se soudní reformou opakovaně argumentují potřebou „narovnat síly“ v Izraeli. Podle zastánců změn je třeba odebrat moc nevoleným soudcům a místo toho ji předat voleným zákonodárcům, kteří zastupují vůli lidu. „Vláda říká, že ona sama prosazuje demokracii v tom smyslu, aby na složení soudu byl poznat veřejný zájem, tedy to, jak dopadly volby, nikoli aby si soudci vybírali sami sebe,“ přibližuje blízkovýchodní zpravodaj ČT David Borek.
Předseda parlamentního výboru pro ústavu, právo a spravedlnost, zákonodárce Simcha Rothman z koaliční Náboženské sionistické strany nyní slibuje „vrátit spravedlnost do soudního systému“. „Budeme diskutovat se všemi. Vytvoříme soudní systém pro občany státu Izrael, soudní systém, který může získat důvěru veřejnosti, soudní systém, na který budeme hrdí,“ sliboval v lednu poslancům Rothman. Podle něj panuje shoda na tom, že soudní systém reformu potřebuje, i když existuje debata o tom, jaké změny a do jaké míry.
Ministr zahraničí Eli Cohen ale musel v dopise uklidňoval znepokojené lídry židovských komunit v zahraničí. „Izrael je prosperující demokracie a všechna rozhodnutí, která budou učiněna, to budou odrážet,“ vzkázal Židům v diaspoře šéf izraelské diplomacie.
Protest proti soudní reformě v Tel Avivu
Vláda se mezitím opřela do demonstrantů. Netanjahu ve středu prohlásil, že lidé „mají právo na protest, nikoli anarchii“, a dokonce přirovnal demonstranty k řádění osadníků v palestinském městě Huwara, po němž zůstal koncem února jeden mrtvý, desítky zraněných, zapálená auta i domovy Palestinců. „Dal jsem pokyn policii, aby jednala s nulovou tolerancí k násilí, podněcování násilí a anarchii. Anarchistům nesmí být dovoleno zapálit Tel Aviv,“ uvedl ministr národní bezpečnosti Itamar Ben Gvir z ultrapravicové strany Židovský domov v souvislosti s velkými protesty v Tel Avivu z minulého víkendu.
Stát nebude zničen, demokracie nebude zničena, podstatou demokracie je kromě rovnováhy mezi třemi autoritami a samozřejmě většinovou vládou respekt k individuálním právům. Podstatou demokracie je, že debaty se nevedou kulkami nebo náboji, ale rozhodují se ve volebních místnostech a hlasováním.
Obavy z diktatury
Kritici se obávají, že reformy mohou oslabením role soudců omezit demokratické principy v Izraeli a zajistit vládě neomezenou moc tím, že bude zbořen systém brzd a protivah. Soudci budou jmenováni na základě loajality k vládě či premiérovi, tvrdí odpůrci změn. „Bude to prázdná demokracie,“ řekl Guardianu vedoucí výzkumný pracovník think-tanku Institut pro demokracii v Izraeli Amir Fuchs. „Když bude mít vláda konečnou moc, použije tuto moc nejen v případě práv sexuálních menšin (LGBTQ) a žadatelů o azyl, ale také v otázce voleb, svobody projevu a kdekoli, kde bude chtít,“ obává se expert.
Z průzkumu zveřejněného v únoru zpravodajskou stanicí Channel 12 vyplynulo, že pouze každý čtvrtý oslovený Izraelec si přeje, aby vláda pokračovala se svým plánem. Celkem 62 procent respondentů si přeje, aby koalice reformu zrušila nebo pozastavila včetně 42 procent voličů Netanjahuova bloku. Nedávné sondáže provedené Izraelským demokratickým institutem pak ukázaly, že většina respondentů se domnívá, že nejvyšší soud by měl mít i nadále pravomoc zrušit zákony, které jsou v rozporu s izraelskými základními zákony, jež slouží jako určitý druh ústavy.
Expremiér a jeden ze současných lídrů opozice Jair Lapid ze strany Ješ Atid (Budoucnost existuje) prohlásil, že bude proti změnám bojovat „všemi možnými způsoby“, a slíbil, že reformu zruší, pokud se dostane zpět k moci. „Ti, kteří provádějí jednostranný převrat v Izraeli, musí vědět, že k němu nejsme žádným způsobem zavázáni,“ zdůraznil. Bývalý premiér a exministr obrany Ehud Barak ze Strany práce tvrdí, že země zažívá nejhorší krizi od vzniku státu. „Jsme tady, abychom bránili deklaraci nezávislosti proti pokusu udělat z Izraele diktaturu,“ prohlásil Barak na jedné z demonstrací.
Neproběhla žádná skutečná diskuse o strašných škodách, které tato legislativa způsobí ekonomice a živobytí nás všech, ani o nebezpečí pro (izraelskou) bezpečnost či o tom, že se tím rozděluje izraelský lid.
Také bývalý šéf tajné služby Mossad Danny Jatom se obává, že rozsáhlé reformy by posunuly Izrael směrem k diktatuře, a že vláda se tak „zpronevěřuje základním hodnotám“ Izraele, jejichž obrana stála životy mnoha vojáků.
Vzdor v armádě
Bouří se i část armády. Bývalý náčelník generálního štábu Dan Chaluc varoval, že Izraelci nebudou chtít sloužit v armádě, pokud vláda bude pokračovat ve svých plánech v oblasti soudnictví. „Vojáci a důstojníci, kteří poznají, že zde panuje diktatura, se nebudou chtít stát diktátorovými žoldnéři,“ uvedl Chaluc. Vojenská služba je přitom pro většinu Izraelců povinná, a to jak pro muže, tak i pro ženy.
„Jde o nouzovou situaci. Pokud bude pokračovat schvalování legislativy, jejímž cílem je změnit soudní systém v politickou pobočku (vlády), to znamená vymazání izraelské demokracie, a pokud nebude v této věci dosažen široký konsenzus, nebudeme se nadále dobrovolně hlásit na záložní službu v divizi speciálních operací,“ napsalo v dopise adresovaném Netanjahuovi více než sto rezervistů.
V izraelských médiích se objevily spekulace, že omezení pravomocí nejvyššího soudu ve prospěch vládnoucí koalice by mohlo podkopat mezinárodní důvěru v izraelskou justici. Izraelští vojáci by se pak s větší pravděpodobností mohli dostat před mezinárodní soudy kvůli podezření z válečných zločinů.
K dialogu vyzvalo vládu v dopise už více než devadesát starostů a předsedů místních a regionálních rad, včetně osad na Západním břehu Jordánu. A s varováním přišli i právníci. „Nedovolíme, abyste z naší země udělali diktaturu,“ vzkázal vládě předseda advokátní komory Avi Himi.
Proti změnám v justici se překvapivě vyjádřil i prominentní americký advokát a profesor práv z Harvardu Alan Dershowitz, dosud oddaný obhájce izraelské politiky na mezinárodní scéně. Reformy podle něj představují hrozbu pro občanské svobody a práva menšin v Izraeli. „Pro lidi jako já, kteří se snaží hájit Izrael ve světě, bude mnohem obtížnější jej účinně bránit. Bylo by tragédií vidět oslabení nejvyššího soudu,“ citoval právníka list Times of Israel.
Dershowitz však zdůraznil, že mezi demokracií a občanskými svobodami je rozdíl a že „izraelská demokracie není ohrožena“. V tomto ohledu se zastal Netanjahua – reformy jsou podle právníka skutečně navrženy tak, aby zlepšily demokracii, vládu většiny. Odmítl tak přirovnání Izraele k některým autoritářským režimům.
Hrozba pro firmy a investice
Podle některých ekonomů a podnikatelů v technologickém sektoru může reforma ohrozit občanské instituce, které přispívají k prosperitě země. „Nouzový dopis“ Netanjahuovi podepsaly stovky ekonomů. Obávají se, že situace povede ke zhoršení úvěrového ratingu země. A pokud si investoři nebudou jisti izraelskou ochranou právního státu – včetně vlastnických práv a možnosti obrátit se v případě sporu na soud – bude je to brzdit v dalších investicích.
„Podniky potřebují systém brzd a protivah a potřebují konzistentní právní stát. Když má vláda veškerou moc, jako nezávislá firma už nejste chráněni, nemáte předvídatelnost, kterou potřebujete,“ řekl listu Jerusalem Post investiční analytik a zakladatel Amiti Ventures Ben Rabinowitz.
Pro izraelskou ekonomiku by to mohla být tvrdá rána. Více než polovinu izraelského hrubého domácího produktu tvoří vývoz průmyslu a služeb v rámci hi-tech sektoru. V roce 2021 šlo o částku 67 miliard dolarů. Většina izraelského investičního kapitálu přitom proudí do hi-tech sektoru právě od zahraničních investorů.
„Probuďte se, než to s naší zemí půjde z kopce,“ vzkázal vládní koalici bývalý guvernér izraelské centrální banky Jacob Frenkel, který označil plány kabinetu za nezodpovědné a varoval, že ohrožena je i nezávislost centrální banky. Kroky Netanjahuovy vlády vedly v posledních týdnech k propadu kurzu šekelu, který za měsíc ztratil vůči dolaru asi deset procent hodnoty.
Hledání kompromisu
Izraelský prezident Jicchak Herzog vyzval vládu, aby se schvalováním reformy počkala a hledala kompromis s opozicí. Herzog v televizním projevu varoval, že rozhořčení způsobilo, že se Izrael ocitl na pokraji „ústavního a sociálního kolapsu“.
Herzog ve svém pětibodovém plánu navrhuje mimo jiné jmenovat více soudců. Podle prezidenta by měl vzniknout také nový zákon – základní zákon, který nastaví hranice mezi složkami vládní moci a umožní soudní přezkum pouze u běžných zákonů za okolností, o nichž je třeba ještě jednat.
Prezident také chce, aby se politické tábory dohodly na tom, kdy se má použít klauzule o přiměřenosti. Ta stanoví, že nejvyšší soud může zasahovat do správních záležitostí, které přesahují rámec toho, co by přijal rozumný a odpovědný orgán.
Zpravodaj ČT Borek v této souvislosti podotkl, že se liší procedurální přístupy k tomu, jak k případnému kompromisu dospět. „Opozice požaduje, aby v rámci takového kompromisního vyjednávání byl přerušen stávající legislativní proces, zatímco vládní koalice ho nechce přerušit a hodlá případné kompromisy zapracovat až do toho už nyní rozběhnutého legislativního procesu. A na tom se obě strany zasekly,“ vysvětlil Borek.
Rozhovor s analytičkou Irenou Kalhousovou ze dne 14. února 2023
Analytička Kalhousová: Izrael prožívá největší krizi své historie (zdroj: ČT24)
Varovný prst Západu
Chystané změny v justici vyvolaly odezvu i na Západě. Francouzský prezident Emmanuel Macron izraelskému premiérovi podle serveru The Times of Israel „otevřeně řekl“, že návrh soudní reformy omezí vliv izraelského nejvyššího soudu, který je jedinou institucionální protiváhou vlády. Macron také údajně varoval, že návrh v této podobě způsobí „bezprecedentní krizi od vzniku státu Izrael v roce 1948“.
Znepokojení vyjádřilo i Německo. „K hodnotám, které nás spojují, patří ochrana principů právního státu, jako je nezávislost soudnictví. To byl vždy charakteristický znak Izraele,“ prohlásila německá ministryně zahraničí Annalena Baerbocková.
K zastavení plánované reformy vyzval izraelskou vládu rovněž vysoký komisař OSN pro lidská práva Volker Türk. Netanjahu v reakci označil Radu OSN pro lidská práva, kterou vede Türk, za „zaujatý a neúčinný orgán“. Izraelský premiér při této příležitosti zopakoval, že reformy podle něj „posílí demokracii v Izraeli“.
Narušené vztahy s USA
Sporná legislativa se nezamlouvá ani dlouholetému klíčovému spojenci židovského státu – Spojeným státům. Více než 150 amerických profesorů práva se podepsalo pod prohlášení, v němž vyjádřilo obavy, že navrhované změny oslabující nezávislost soudnictví budou mít negativní dopad na Izrael.
Americký prezident Joe Biden pak v rozhovoru pro list The New York Times zdůraznil, že „vytváření konsenzu pro zásadní změny je opravdu důležité“ a že nezávislé soudnictví je jedním ze základů americké a izraelské demokracie. Podobně se vyjádřil i americký ministr zahraničí Antony Blinken při své nedávné návštěvě Izraele.
Odhodlání lidí v obou našich zemích, aby byl jejich hlas slyšet, aby mohli hájit svá práva, je jednou z jedinečných silných stránek našich demokracií. Dalším je uznání, že budování konsenzu pro nové návrhy je nejúčinnějším způsobem, jak zajistit, aby byly přijaty, a že vydrží.
Dosud skálopevné pouto mezi oběma zeměmi dostává s nástupem nové izraelské vlády první trhliny. USA kritizují mimo jiné nedávné oznámení Izraele o zpětné legalizaci dříve nezákonných devíti židovských osad na Západním břehu a výstavbě tisíců nových bytů. Podle Washingtonu podobné kroky pouze zvyšují napětí a podkopávají snahy o dvoustátní řešení izraelsko-palestinského konfliktu.
Podle Kalhousové Spojené státy jako jediné mohou brzdit extrémní kroky současné vlády, Netanjahu se však nebude chtít dostat do přímého sporu se svými ultrapravicovými koaličními partnery a riskovat předčasné volby, a tak své rozhodnutí pravděpodobně nezmění. V minulosti byl spíše zdrženlivý a podobné rozhodnutí o zpětné legalizaci osad padlo naposledy v roce 2012, upozornila analytička.
„Netanjahu šel do této vlády s tím, že chtějí, aby se Západní břeh stal natolik obývaný židovskými osadníky, že nebude možné vytvořit palestinský stát. Oni se tím netají a Netanjahu je do vlády pozval, takže teď prostě začíná naplňovat přání svých koaličních partnerů,“ hodnotí vývoj Kalhousová.
Neshod mezi současným vedením Izraele a Washingtonem tak postupně přibývá, upozornila analytička. „Některé už začínají být opravdu zásadní, ať už se jedná o to, jestli Izrael bude v očích Američanů demokratickou zemí, nebo ne,“ podotkla Kalhousová v souvislosti se soudní reformou.
Očekává se, že změnami v justici se budou izraelští poslanci zabývat ještě několik měsíců. Dosud schválené návrhy nyní bude znovu projednávat výbor pro ústavu, právo a spravedlnost a poté bude následovat druhé a třetí čtení, v nichž musí být schváleny, aby změny byly uzákoněny. Další z bodů reformy celý proces ještě čeká.
Podle některých expertů by se však vládní zákonodárci měli místo snah ovládnout nejvyšší soud soustředit spíše na vytvoření formální ústavy a listiny základních práv jako třeba v USA, které by počítaly s takovými ideály, jako jsou svoboda jednotlivce, omezená vláda, právní stát a zároveň zajištění kontroly a rovnováhy mezi demokratickými institucemi, píše v komentáři Jerusalem Post.
„Toto principiální úsilí by vytvořilo základ, který by zvýšil důvěru občanů a voličů a zajistil, že nikdo nestojí nad zákonem,“ uzavírá izraelský deník.
- Nová izraelská vláda získala důvěru parlamentu loni na konci prosince, v podzimních volbách zvítězil pravicový Likud staronového premiéra Benjamina Netanjahua. V kontextu izraelské politické krize v letech 2019 až 2022 se jednalo o páté parlamentní volby za poslední téměř čtyři roky, jelikož v tomto období nebyla žádná strana schopna vytvořit stabilní koalici.
- Jde o vůbec nejpravicovější kabinet v historii židovského státu. Spolu s Netanjahuovým Likudem a tříčlennou koalicí kolem strany Náboženský sionismus jsou členem nového kabinetu i dvě ultraortodoxní uskupení – Šas Arjeho Deriho a Jednotný judaismus tóry Jicchaka Goldknopfa.
- Společnou kandidátku aliance Náboženský sionismus, jejímž lídrem je Becalel Smotrič, sestavily tři strany; Ben Gvirova ultrapravicová Židovská síla (Ocma Jehudit), krajně pravicová ortodoxní strana Noam vedená Avim Maozem a ultranacionalistická Strana náboženského sionismu (dříve Tkuma) vedená Smotričem.
- Zdroje: ČTK, ČT24