Nicolas Sarkozy, hyperaktivní a zlobivé dítě francouzské politiky, potvrdil v nedělních regionálních volbách svůj comeback. Exprezidentovi je teď všechno kromě návratu do Elysejského paláce málo, Francouzům ale hodlá naslouchat.
Republikáni ve spojení s centristy získali v nedělních volbách 40,6 procenta hlasů a sedm z třinácti regionů, druzí socialisté s dalšími levicovými stranami ovládli pět regionů s 31,7 procenta hlasů. Nacionalisté z Národní frotny skončili třetí s 27,3 procenta odevzdaných hlasů, region ale nemají žádný. Korsiku tradičně povedou místní nacionalisté.
„Bylo by velikou chybou, jako se to příliš často stává, jít od jedněch voleb k dalším tak, jako by nám Francouzi vůbec nic neřekli,“ řekl Sarkozy po oznámení volebních výsledků. „Očekávají od nás silnou reakci na nepříjemné otázky,“ dodal a poukázal na obavy voličů z vývoje v Evropské unii, z masové nezaměstnanosti či z ohrožení národní bezpečnosti nebo identity. „Francouzi musejí získat přesvědčení, že budeme mít odpovědi, které jsou hodné výzev,“ dodal.
Za jeho prezidentování v letech 2007 až 2012 bylo Sarkozyho všude plno. Porážka od socialisty Francoise Hollanda v roce 2012 pro něj byla tak velkou ranou, že se přes slzy straníků stáhl do ústraní. Politický půst vydržel dva a půl roku. Chřadnoucí popularita Francoise Hollanda mu připravila plodnou půdu pro návrat ve formátu „Sarkozy – spasitel“. „Nejen že mám chuť. Já nemám na výběr. Musím zemi vrátit část z toho, co mi dala,“ říkal loni v září.
Už rok je zpět v čele pravicové UMP, finanční skandály strany alespoň na oko zahladil novou značkou: Se svými Republikány (LR) slaví po komunálních volbách letos už druhé vítězství. Jeho další metou je klání prezidentské. Na adresu současné hlavy státu nešetří kritikou. „Čekali jsme to nejhorší. Tak minimálně v tomto nás nezklamal,“ prohlásil loni o Hollandovi.
Sarkozy už po nedělních volbách prosadil, že strana v lednu obmění své vedení. Počítá se hlavně s odchodem místopředsedkyně LR Nathalie Kosciuskové-Morizetové, která Sarkozyho ostře kritizovala. Vyčítala mu, že v regionálních volbách nepostupoval dost odhodlaně proti Národní frontě Marine Le Penové, a nynější „čistku“ označila za „stalinistickou praxi“. Sarkozy vysvětlil krok potřebou vnitřní jednoty. „Máme raději, když představitelé hnutí vysvětlují postoje strany a nic jiného,“ řekl konzervativní politik.
Za pět let vlády se přitom Sarkozy z politické hvězdy stal jedním z nejméně populárních prezidentů francouzské páté republiky. Zviditelnil se například tažením proti nelegálním přistěhovalcům, v němž si v mnohém nezadal s krajní pravicí; prosadil též zákon o zákazu zahalování muslimských žen či penzijní reformu zvyšující věk odchodu do důchodu. Pozornost vzbudil i tím, když se v prezidentském úřadu v únoru 2008 oženil s italskou zpěvačkou a modelkou Carlou Bruniovou. V říjnu 2011 se jim narodila dcera Julia, z předchozích dvou manželství má Sarkozy tři syny.
Suverénní styl stál před lety Sarkozyho úřad, teď by ho do něj naopak mohl znovu vrátit. Přesvědčit ale musí nejdřív své straníky. O vedení země se hodlají ucházet i kolegové a bývalí premiéři Alain Juppé nebo Francois Fillon. Sarkozy zpět do Elysejského paláce nakročeno má – bude muset ale hodně zabojovat.
