Paříž - Ve francouzské krajně pravicové Národní frontě zuří rodinná válka. Zakladatel a její někdejší dlouholetý předseda Jean-Marie Le Pen v úterý ostře napadl svou dceru a nynější šéfku strany Marine za to, že mu bylo v pondělí pozastaveno členství. V rozhlasové stanici Europe 1 prohlásil, že „se stydí za to, že ještě nosí jeho jméno“. Marine Le Penová posléze uvedla, že otcova reakce je důkazem správného rozhodnutí strany.
O přerušení členství Le Pena rozhodl výkonný orgán hnutí v disciplinárním řízení. Vedení FN došla trpělivost kvůli novým Le Penovým kontroverzním výrokům o holocaustu a přistěhovalectví. Národní fronta by rovněž mohla na svém sjezdu za tři měsíce Le Penovi odejmout titul čestného předsedy.
Politik v nedávném rozhovoru poskytnutém extremistickému týdeníku Rivarol mimo jiné vyjádřil podporu zastáncům vichystického režimu maršála Philippa Pétaina, který za války kolaboroval s nacistickým Německem. Zároveň trval na krajně pravicovém zaměření strany a svou dceru označil za zrádkyni. V televizním rozhovoru pak Le Pen znovu bránil svůj někdejší výrok, že plynové komory v nacistických vyhlazovacích táborech jsou jen „detaily historie“.
Pohár trpělivosti jeho dcery tak nyní přetekl. Vystupování jejího otce totiž těžce narušuje pečlivě budovaný obraz Národní fronty jako moderní a přijatelné strany. I ona navíc musí bojovat s kritikou. Francouzský prezident Francois Hollande před pár dny prohlásil, že projevy Marine Le Penové připomínají letáky komunistické strany ze sedmdesátých let.
Čím dál víc se k myšlenkám Le Penové přiklánějí dělníci a bývalí příznivci komunismu. „Můj postoj dřív existoval na levici, levice ho bránila, ale pak zmizel z jejího pole působnosti. A teď ten postoj zastává Národní fronta,“ popisuje svůj světonázor profesor filosofie a člen Národní fronty Alain Avello.
Aby si strana takové příznivce udržela, potřebuje čistý štít. Hraniční výroky jejího zakladatele tomu ale příliš nepomáhají. „Chápu, že někteří lidé by si přáli vidět jeho hlavu na stříbrném tácu, jako to udělala Salome s hlavou Jana Křtitele,“ říká europoslanec za Národní frontu Bruno Gollnisch.
K poslednímu nepříjemnému excesu došlo při prvomájové demonstraci NF. Jean-Marie Le Pen položil věnec u pomníku Johanky z Arku až několik hodin poté, co tak učinila jeho dcera. Kladení věnce Marině Le Penové navícna několik minut znemožnilo několik žen ze známé aktivistické skupiny Femen. Dívky v narážce na nacionalistickou politiku Národní fronty skandovaly Heil Le Penová, tedy obdobu nacistického pozdravu Heil Hitler. Následný ostrý zákrok její ochranky prý přesvědčil kritiky strany o tom, že se od doby, kdy ji vedl Jean-Marie Le Pen, vůbec nezměnila.
Marine Le Penová převzala vedení FN od otce v roce 2011. Od té doby se stranu snaží zbavit nálepky antisemitská i krajně pravicová a rozšířit její voličskou základnu. To se jí vzhledem k výsledkům různých voleb v minulých letech zjevně daří. FN loni například vyhrála ve Francii volby do Evropského parlamentu. Le Penová se hodlá v roce 2017 ucházet o prezidentské křeslo a podle průzkumů má šanci postoupit z prvního kola do rozhodujícího duelu dvou nejsilnějších kandidátů.
NÁRODNÍ FRONTA
Krajně pravicová strana, která se staví proti imigraci, a to především muslimů ze severní a západní Afriky. Hlásá zákaz potratů, podporu místní tradiční kultury, větší nezávislost na EU a dalších mezinárodních organizacích, stanovení tarifů nebo jiných ochranných opatření před levným dovozem, obnovení trestu smrti, zejména pro teroristy, vrahy a překupníky drog, zrušení dvojího občanství, nižší daně, zastavení výstavby mešit. V současnosti má asi 75 tisíc členů.
Le Pen založil FN v roce 1972, když kolem sebe sdružil odpůrce přistěhovalců a evropské integrace, stejně jako některé monarchisty a klerikály. Od začátku byla populistickou stranou. Její původní název zněl Národní fronta za francouzskou jednotu. Pod vedením Marine Le Penové se FN distancovala od rasismu. Nyní hlásá politiku silného státu podporujícího sociální zabezpečení, který má být určen pouze „pravým Francouzům“ a chránit je před globalizací a před „islamizací“ Francie.
