Washington - Růže, které koupíte v květinářství, nemají na pohled jedinou chybičku. Jsou barevné, dlouho kvetou a jejich květy jsou jeden jako druhý. Jednu vadu na kráse ale přece jen mají – nevoní. A to je příležitost pro genetiky, kteří zkoušejí naučit růže znovu vonět.
Profesor David Clark se snaží přijít na kloub tomu, proč růže přestaly vonět. „V minulosti růže voněly. Jenže od padesátých let je 80 až 90 % květů na trhu úplně bez zápachu,“ říká genetik. Za záhadou stojí hlavně šlechtitelé. V posledních desetiletích usilovali o větší květy a vyšší odolnost proti nákazám a škůdcům. Opakovaným křížením dosáhli svého, ale s jedinou vadou – květiny přišly o svou charakteristickou vůni.
„Když vezmete gen z petúnie a vložíte ho do růže, bude zase vonět jako dřív,“ prozrazuje profesor. Genom růže se dosud nepovedlo zcela rozluštit. Petúnie je ve srovnání s ní genetický prosťáček, má ale co nabídnout. Vlastní totiž gen zodpovědný za tvorbu růžového oleje. Clarkův tým ho izoloval a naklonoval. Na pomoc si pak vzal agrobakterii, organismus, který dovede přenášet DNA z rostliny na rostlinu. Voňavý gen tak mohl dostat nový domov. „Pokud se to podaří, překonáme hranice rostlinných druhů. Pak budeme schopní navonět kteroukoliv rostlinu. Nastane éra designu květin: člověk si bude moci určit, jestli má jeho rostlina vonět po mátě nebo pomerančích,“ předvídá Clark.
Ovládnutí světa vůní slibuje nemalé zisky. Na kilo růžového oleje je třeba tuna okvětních plátků. Výrobci voňavek za něj platí miliony. Pokud by vznikla růže se stokrát silnější vůní, potřebné množství i cena by významně klesly.
Zelenina na míru?
Genetik tvrdí, že pokud lze měnit vůni, brzy přijde na řadu i chuť: „Možnosti jsou neomezené. Na obzoru jsou lépe chutnající jahody, rajčata nebo salát. Takových by lidé určitě snědli víc.“ Právě v tom se ale profesor Clark může mýlit. Nedůvěra vůči geneticky upraveným potravinám v rozvinutém světě neklesá. A zatím jsou genetici ve fázi, kdy se přírodě teprve snaží vrátit, co jí předtím vlastní péčí vzali.
