Brno - Pietním pochodem mezi Pohořelicemi a Brnem si i letos účastníci připomenou tragický odsun brněnských Němců v roce 1945. Do pochodu smrti bylo tehdy z nařízení zemského národního výboru nahnáno až 20 tisíc lidí. Někteří nepřežili už samotnou cestu, další zemřeli na vyčerpání a úplavici v pohořelickém táboře. Letos povede trasa pietního pochodu poprvé v opačném směru, tedy od Pohořelic na Brno. Organizátoři tak chtějí připomenout nejen pohled do historie, ale i do budoucna.
Podeváté, ale přece jinak. I letos vyrazí předposlední květnový den lidé na pochod, který má připomenout temnou stránku vítězného konce války – odsun brněnských Němců. Sedmdesát let od konce války ale účastníci poprvé vyrazí v opačném směru, tedy od Pohořelic směrem k Brnu.
„Je to hlavně ze symbolických důvodů. Podíváme se na tu problematickou historii tak, že se smíříme s jejími temnými stránkami, kdy čeští obyvatelé vyhnali své německé spoluobčany. Konec války nebylo jen osvobození,“ říká organizátor pochodu Jaroslav Ostrčilík. „Tok dějin obrátit nejde. Pietní pochody ale bývají připomínka toho, co se stalo, a my tomu chceme dát i pohled do současnosti, respektive budoucnosti,“ dodal Ostrčilík.
Letošní pochod zařadilo město Brno i na program oficiálních oslav konce války, nazvaný jako Rok smíření. „Je to výborný nápad. Jde o přihlášení se nejen k těm křivdám, které se udály v šestiletém období války, ale i k věcem, které předcházely a následovaly,“ chválil iniciativu brněnský primátor Petr Vokřál (ANO).
Pochod by tedy tentokrát poprvé měl končit na brněnském Mendlově náměstí. Organizátoři doufají, že i přes svůj často pokročilý věk dorazí i někteří pamětníci Brněnského pochodu smrti. „Součástí programu bude i zhruba hodina a půl, kdy se pamětníci a další osobnosti rozesadí ke stolům a lidé s nimi budou moci diskutovat,“ uzavřel Ostrčilík.
Nezabíjely kulky, ale nemoci
Po válce žilo v Brně na 25 tisíc Němců. Po bombardování vzrostla poptávka po bytech a začaly se ozývat hlasy, které požadovaly vysídlení Němců z Brna. K odsunu došlo nebývale rychle: 29. května 1945 byla předložena petice požadující jejich vystěhování a ještě ten den byl radou přijat výnos, který to umožnil. Odpoledne 30. května už z moravské metropole odcházely tisíce Němců. Vysídlení se týkalo především žen a dětí. Muži mezi 14 a 60 lety totiž museli v Brně pomáhat odklízet trosky.
V noci dorazili první vysídlenci do Rajhradu, aby další den pokračovali do Pohořelic. Část pochodovala dál k Mikulovu do Rakouska, ostatní zůstali v pohořelickém táboře a okolních obcích. V táboře se brzy začala šířit úplavice. Protože provizorní sídliště nebylo nijak hlídáno, velká část Němců z něj později odešla na jih do Rakouska nebo přilehlých obcí. Oficiálně byl pohořelický tábor zrušen v srpnu 1945.
Policie začala brněnský pochod vyšetřovat v roce 1996, kdy konstatovala, že přímo během pochodu zemřeli tři lidé, dalších zhruba 1 700 zesnulých má pak na svědomí pobyt v narychlo připraveném pohořelickém táboře, který kapacitně ani hygienicky nevyhovoval.
Divoký odsun
Vysídlení stovek tisíc Němců z českého území je dodnes diskutovanou společenskou otázkou. Jisté je ale to, že na jaře a v létě 1945 docházelo k brutálním útokům a popravám německého obyvatelstva. Podobné události pamatují například v Horní Moštěnici u Přerova (265 mrtvých), Loděnici u Berouna (asi 19 obětí), Doupově (minimálně 22 mrtvých), Lanškrouně (až 100 obětí), Chomutově (12 umučených), Podbořanech (68 obětí), Tocově (32 zavražděných) a mnoha dalších obcích.
