Boloňa/Praha 4. března - Před 90 lety, 5. března 1922, se v Boloni narodil italský filmový režisér a spisovatel Pier Paolo Pasolini. Jeho provokativní dílo vyvolávalo silné emoce, mnohé z jeho filmů byly zakazovány jako pornografie, mnohé jsou pro diváky těžko snesitelné dodnes. Skandály a aféry jej provázely i v soukromí, protože se netajil svou homosexuální orientací, ani levicovým smýšlením.
„Já jsem dokonce měla možnost Pasoliniho osobně poznat. Jednou mne můj italský známý odvezl do Assisi, kam tehdy Pasolini jel za svým milencem, který tam byl na vojně. Dělala jsem s ním rozhovor a Pier Paolo Pasolini nás tehdy přijal v zajímavém interiéru. Byla to vlastně spíše noclehárna, než pokoj. Dost mě to překvapilo, jako i celé Pasoliniho vystupování. Působil skoro až jako asketický, velmi uzavřený člověk, ale nesmírně inteligentní. Velmi jsem obdivovala jeho filmy Accattone, Mamma Roma, Médeu, Oidipus král a dá se říci, že i Teorému,“ zavzpomínala na výjimečného režiséra filmová publicistka Eva Zaoralová ve Studiu ČT24.
„K jeho prvnímu filmu Accattone se váže historka. Pasolini byl velký Felliniho kamarád, kterému dokonce pomáhal hledat lokace pro natáčení filmu Cabiriiny noci. Fellini založil produkční firmu, se kterou chtěl podporovat mladé režiséry, mezi nimi i Pasoliniho. Firma však záhy zkrachovala a Pasolini svůj debut Accattone natočil úplně jinak, než původně s Fellinim domluvil,“ připomněla dále Zaoralová.
Pasoliniho nejslavnější a zároveň nejkontroverznější snímek Saló aneb 120 dní Sodomy (1975) byl soudně zakázán v Itálii a v Německu. Krátce po jeho dokončení byl režisér v noci z 1. na 2. listopadu 1975 brutálně ubit holí a přejet autem na fotbalovém stadionu v Ostii. Podle oficiální verze jej zavraždil mladík Pino Pelosi, kterého údajně nutil k sexuálnímu styku. Sám Pelosi později hovořil o útoku neonacistů.
Věhlasu však dosáhl Pasolini ještě předtím, než se pustil do natáčení filmů. Studoval historii umění a byl ovlivněný dílem Karla Marxe i katolickou církví. Psal básně a první sbírka mu vyšla v devatenácti. V září 1943 narukoval, ale podařilo se mu uprchnout do Německa. Po válce se dal ke komunistům, ale vyhodili jej po skandálu, kdy tančil s bratrancem na plese.
Žil na periferii Říma, psal verše a romány - například novelu Darmošlapové z roku 1955, která byla označována za pornografii. První film Accattone (1961) natočil podle vlastního románu a syrový popis života pasáka v římském slumu vyvolal senzaci.
Pasoliniho další filmová kariéra se pohybovala od často skandálně erotických adaptací literárních textů - například Dekameron (1970), Povídky canterburské (1971) - k osobnějším projektům, vyjadřujícím jeho pohledy na marxismus, ateismus, fašismus a homosexualitu, což byla například Teoréma (1968).
