Brusel - O půlnoci uplynula lhůta, kterou v úterý šéf evropských summitů Donald Tusk označil za konečný termín pro nalezení dohody o řešení řecké krize. Zatím se tak nestalo. Kolem šesté hodiny ráno byl už poněkolikáté přerušen, podle maltského premiéra kvůli závěrečným konzultacím. Považuje za pravděpodobné, že řecký premiér Alexis Tsipras po 14 hodinách jednání přistoupil na většinu požadavků ostatních členů eurozóny.
Zejména Německo naléhalo na Řeky, aby přijali velmi tvrdé podmínky předtím, než budou moci jednání o třetím záchranném programu pro Řecko vůbec začít. Podle diplomatických informací má Řecko například velké potíže s německým návrhem, aby vyvedlo do svěřeneckého fondu v zahraničí jako záruky až 50 miliard eur, souhlasilo by prý s výrazně nižší částkou.
Z posledního kompromisního návrhu závěrečné dohody podle diplomatů vypadla zmínka o dočasném odchodu Řecka z eurozóny.
Summit byl několikrát přerušen, aby vznikl prostor pro jednání v menší skupině. Během toho se s Tuskem opakovaně separátně sešli řecký premiér Alexis Tsipras, německá kancléřka Angela Merkelová a francouzský prezident Francois Hollande.
Základem diskuse jsou čtyři stránky textu, výsledek dvou dlouhých víkendových jednacích dnů ministrů financí 19 zemí eurozóny. Z materiálu vyplývá, že jednání s Řeckem o třetím záchranném balíčku nemohou začít dříve, než vláda v Aténách změní daňový a důchodový systém a uvede do života i další reformní body. Se schvalováním příslušných právních norem by se přitom mělo začít co nejdřív, do středy 15. července.
Dlouhý seznam zmiňuje další reformní kroky, včetně programu privatizací či návrhu, aby Řecko vyvedlo do svěřeneckého fondu v zahraničí jako záruky až 50 miliard eur. Na konečné verzi dokumentu se však ministři neshodli. Text proto obsahuje různé verze vět a odstavců, které se nemusí všechny dostat do finálního materiálu.
V dokumentu se počítá také s možností, že k dohodě nedojde, v takovém případě by měl být Řecku nabídnut dočasný odchod z eurozóny spolu s případnou možností restrukturalizace dluhu. Materiál z dílny ministrů financí kromě jiného uvádí, že Řecko bude ve tříletém programu potřebovat 82 až 86 miliard eur (přes 2,3 bilionu korun).
Lídři eurozóny podle diplomatů zkoumají různé způsoby, jak vyřešit okamžité řecké finanční potřeby, tedy asi sedm miliard eur. Kromě dvoustranných dohod Atén například s Francií nebo jinou zemí by se mohlo jednat o peníze stále „zaparkované“ v Evropském finančním stabilizačním mechanismu (EFSM) nebo o uvolnění zisků z prodeje řeckých dluhopisů, které drží Evropská centrální banka. Řecký premiér Tsipras údajně souhlasil se zapojením Mezinárodního měnového fondu do třetího programu pomoci Řecku.
Německo ztratilo důvěru
Očekáváný summit začal v neděli v 16:00 hodin. Řecký premiér Alexis Tsipras při příchodu uvedl, že je přesvědčen, že dohoda eurozóny o pomoci jeho zemi může být v neděli uzavřena, a poznamenal, že je připraven k „čestnému kompromisu“.
Šéf Evropské komise Jean-Claude Juncker při přichodu uvedl, že bude pracovat do poslední milisekundy na tom, aby se našlo řešení, a doufá, že se to podaří. Naopak německá kancléřka Angela Merkelová při příchodu na jednání krotila optimismus: Důvěra v Atény je prý těžce poškozena a nechce dohodu za každou cenu. „Nebudeme akceptovat propočty, které nemají reálný základ,“ konstatoval německý ministr financí Wolfgang Schäuble.
Právě Německo je vedle Finska považováno za představitele tvrdého postoje vůči Řekům. Z pera německého ministra údajně pocházejí také dva alternativní návrhy dalšího postupu. Podle prvního scénáře by Atény své návrhy urychleně vylepšily a do fondu, z něhož by se splácel řecký dluh, by přesunuly řecký majetek v hodnotě 50 miliard eur (1,35 bilionu korun). Druhý plán navrhuje, aby si Řecko vzalo „time out“ a na nejméně pět let přerušilo členství v eurozóně. Během té doby by restrukturalizovalo svůj dluh.
Vysoce postavený představitel řecké vládní Syrizy Dimitris Papadimulis v reakci prohlásil, že se Německo snaží Řecko ponížit nebo svrhnout jeho vládu. Řecký ministr hospodářství Jorgos Statchakis plán na pozastavení členství Řecka v eurozóně jednoznačně odmítl. V Mega TV řekl, že jde jenom o manévr, který má sloužit k tomu, aby se euroskupina nedokázala ohledně řeckých reformních návrhů shodnout.
Snahu vyjít Aténám vstříc projevují jižní státy Unie. Pro francouzského prezidenta Hollanda byl před summitem řecký odchod z eurozóny nepřijatelnou variantou. Italský premiér Matteo Renzi podle italského tisku uvedl, že nelze připustit odchod Řecka z eurozóny. Německým představitelům prý řekne, že je potřeba dosáhnout kompromisu, a nikoli ponižovat Atény. „Itálie nechce, aby Řecko opustilo euro a Německu říkám: 'Už to stačilo,'“ cituje Renziho římský deník Il Messaggero. Řada ministrů eurozóny ovšem pochybuje o věrohodnosti řeckých slibů. Podle mnohých z nich by budování důvěry pomohlo, kdyby řecký parlament začal reformy prosazovat už v příštích dnech.
Řecká vláda předložila představitelům eurozóny svůj reformní plán ve čtvrtek. Program předpokládá tvrdá úsporná opatření a je podobný tomu, který řečtí občané minulou neděli odmítli v referendu. Výsledné podmínky budou zřejmě ještě přísnější.
Politolog Jacques Rupnik tvrdí, že Evropa prožívá velmi zásadní krizi. Euro byl nejen pokus o měnovou unii, ale politický projekt, připomíná. Odchod Řecka proto může otřást celou EU. Obává se také o vnitropolitickou situaci Řecka, pokud Tsiprasova vláda přijde o důvěru. „Za poslední léta padla sociální demokracie, pravice byla poražena před půlrokem a nastoupila levicová Syriza, která odmítala úsporní opatření. A pokud ona selže, kdo zbyde na scéně? Krajní pravice, to znamená Zlatý úsvit,“ uvedl Rupnik.
Podle politologa Petra Robejška z ekonomického hlediska Řecko do eurozóny dávno nepatří. Odchodu Řecka se brání z politických důvodů. Nejvíc se přitom Řecka zastává francouzský prezident Francois Hollande. „Dobře ví, že když padne Řecko, ohrozí se pozice všech ostatních slabých. Mezi nimi je i Francie… Jisté je, že čím později Řecko vystoupí z eurozóny a čím později se eurozóna začne konsolidovat na úrovni těch, kteří na ni mají, tím pravděpodobnější je, že se rozpadne celá,“ dodává Robejšek.
Filozof Václav Bělohradský uvedl, že přístup věřitelů připomíná praktiky exekuční mafie, protože Řecko dostalo půjčky, které nemůže splatit. Zavedení společné měny podle něj byla chyba. „Euro je umělá konstrukce, která má držet pohromadě jih a sever Evropy. A nedaří se to. Itálie je v podobné situaci jako Řecko, akorát je více zamaskovaná,“ tvrdí Bělohradský. „Osobně si myslím, že čím dříve euro, ten žalář národů, skončí, tím to bude lepší, protože je to proti všem ekonomickým zákonům.“
Situaci komentují i čeští politici. Ministr zahraničí Lubomír Zaorálek (ČSSD) vyjádřil pochybnosti o tom, že Atény dokážou provést úsporná opatření. Podle něj je těžké překonat nedůvěru vůči Řecku a neexistuje žádná garance toho, že Atény vydrží na vytyčené cestě. Návrhy jsou tvrdší než cokoliv, co bylo Řecku předkládáno dříve, upozorňuje ministr.
Podle bývalého premiéra Jiřího Rusnoka už zalévání řeckého problému dalšími půjčkami nic neřeší: „Řecko se ponížilo samo – tím, jak se chovalo už při vstupu do eurozóny a jakým způsobem posléze vedlo svoji rozpočtovou a hospodářskou politiku.“ Podle něj je těžké dávat peníze někomu, kdo není schopen garantovat alespoň minimální záruky dodržení slibů: „Při současné situaci na politické scéně v Řecku evropští lídři vlastně nemají nikoho, komu by mohli solidně věřit a jít to potom odprezentovat svým vlastním daňovým poplatníkům,“ prohlásil Rusnok v Otázkách Václava Moravce.
Bývalý ministr financí Miroslav Kalousek (TOP 09) uvedl, že pozastavení členství v eurozóně je určitou cestou k tomu, jak odepsat část řeckého dluhu. V českém zájmu by bylo řešení, kdy by Řecko v eurozóně zůstalo: „Ovšem nikoli za cenu, že by byla pošlapána zásada 'dohody se plní – vydírání nefunguje a dluhy se platí'. Pokud by k tomu došlo, tak se obávám, že by nastal rozklad nejen eurozóny, ale celého evropského projektu.“
Současný ministr financí Andrej Babiš (ANO) zdůraznil, že se Česko v žádném případě nebude podílet na sanaci dluhu Řecka. Podle něj by odpovědnost měly převzít země, které Aténám poskytly peníze. Řecko prý nikdy nemělo společnou měnu přijmout a eurozóna měla problémy země vyřešit už před několika lety. „Řecku byly v roce 2011 odpuštěny dluhy ve výši 100 miliard eur. Tehdy tam byly jako věřitelé banky, pojišťovny a další soukromé subjekty. A právě tehdy selhala eurozóna, když refinancovala tyto soukromé subjekty a přenesla tyto lehkomyslně poskytnuté peníze na daňové poplatníky.“
Příběh řecké krize
Řecko požádalo o finanční pomoc eurozónu a Mezinárodní měnový fond (MMF) poprvé v květnu 2010, když mu kvůli ztrátě důvěry investorů úroky z nových dluhopisů začaly stoupat do neúnosné výše.
Ani částka 110 miliard eur, poskytnutá Aténám výměnou za úsporná opatření, ale problém nevyřešila. Už následující rok proto eurozóna spolu s MMF připravila druhý balík pomoci ve výši 130 miliard eur.
Výměnou za úvěrovou pomoc musely Atény zavést masivní výdajové škrty, snížit důchody a mzdy a opakovaně zvýšit daně. To prohloubilo hospodářskou recesi, výrazně zvýšilo nezaměstnanost a znamenalo pro řadu Řeků sociální krizi. Nová řecká vláda záchranný program ostře kritizuje a premiér Alexis Tsipras před volbami sliboval zmírnění jeho podmínek.
Eurozóna v březnu schválila čtyřměsíční prodloužení záchranného programu pro Řecko. Výplatu zbývajících 7,2 miliardy eur nicméně pozastavila do zhodnocení reformních plánů nové řecké vlády. Termín na uzavření dohody vypršel s koncem června, kdy Řecko neuhradilo Mezinárodnímu měnovému fondu splátku 1,6 miliardy eur.
Veškerá jednání následně čekala na výsledek referenda, ve kterém Řekové hlasovali o tom, zda má Tsiprasova vláda přijmout, či nepřijmout věřitelské návrhy reforem. Výsledek referenda byl NE. Paradoxní ale je, že lidé hlasovali o textu, který v tu chvíli už nebyl na stole.
Dalším a zřejmě už definitivním datem na uzavření dohody bude 20. červenec. Atény musejí totiž do této doby splatit dluhopisy za 3,5 miliardy eur, které vlastní Evropská centrální banka (ECB). A v případě nesplacení ani tohoto dluhu už by Řecko skutečně spadlo do bankrotu a odchod z eurozóny by se stal více než reálným.
Celkový dluh Řecka nyní přesahuje 320 miliard eur, což je zhruba 175 procent hrubého domácího produktu. Ve vztahu k HDP je dluh Řecka druhý nejvyšší na světě za Japonskem.
