Kandidát na ústavního soudce Robert Fremr zvažuje, že by se kandidatury vzdal. Počká ale na výsledky prověrky, kterou si kvůli jeho profesní minulosti vyžádal prezident Petr Pavel. Fremr to řekl ve čvrtečním Interview ČT24. Podle něj také existuje možnost rezignace i v případě, kdy by ho hlava státu po prověření okolností stále chtěla jmenovat. Nechce totiž ohrozit respekt k Ústavnímu soudu.
Fremr uvedl, že v této chvíli pro něj nejsou primární ambice stát se ústavním soudcem, „ale vypořádat se nějakým uspokojivým způsobem s těmi obviněními, která proti mně kritici vznášejí. A ta otázka, jestli se stanu nebo nestanu ústavním soudcem, v této chvíli pro mě ustupuje do pozadí,“ řekl v Interview ČT24.
Připustil, že o otázce, zda se stát ústavním soudcem, uvažuje. „Mám za to, že kdybych – a zvažoval jsem a zvažuji stále tuto alternativu – rezignoval nyní, tak mám jednu velkou obavu, že by to mohlo být vykládáno jako jakési doznání,“ uvedl. Obvinění Fremr považuje za velice závažná. „Ale podle mého názoru, a to bych rád prokázal, jsou skutečně z větší části nepodložená,“ řekl.
Fremr také sdělil, že existuje možnost, že by rezignoval, i pokud by ho Pavel po prověření okolností chtěl stále jmenovat. „Tady prostě ta možnost je, že i kdybych tím procesem prošel a ta obvinění vyvrátil, stejně bych si kladl otázku, zda to nějakým způsobem neohrozí ten respekt k Ústavnímu soudu,“ sdělil.
Prezident Pavel v pondělí oznámil, že Fremra prozatím ústavním soudcem nejmenuje – ačkoliv k tomu získal souhlas Senátu. Nové informace o Fremrově působení v trestní justici před listopadem 1989 chce prostudovat a konzultovat s odborníky, řekl. Fremr uvítal, že prezident případné jmenování odložil. „A vyžádal si čas, aby ty skutečnosti, které se objevily na poslední chvíli a které zůstávají sporné, mohl zodpovědně zhodnotit,“ dodal.
Prověřování považuje za legitimní. „Integrita kandidáta na takový post, jako je post soudce Ústavního soudu, je velice důležitá,“ zdůraznil. Neodvažoval se předvídat, jak hodnocení dopadne.
„Životní selhání“
Fremr uvedl, že otázku svého působení v komunistické justici probíral jako první s výběrovým panelem. „Já jsem tam sebekriticky říkal, že to považuji za své životní selhání, protože jsem do té strany nevstupoval ani z kariérismu, ale ani z nějaké naivity. Jednou jsem dokázal tu nabídku vstupu odmítnout, po dvou letech ta nabídka přišla podruhé. Pokoušel jsem se o stejný přístup – děkuji, ale ne. Ale tam došlo k určitému velice vyhrocenému konfliktu, kdy já jsem nestatečně nakonec preferoval to, že než bych si komplikoval život, tak prostě tu přihlášku podepíšu,“ vzpomínal. Členem strany byl měsíc.
Členové horní komory poukazovali na Fremrovo rozhodování v takzvané kauze Olšanské hřbitovy z roku 1988. Trojici mladíků tehdy vinila obžaloba z více než stovky trestných činů, z nichž nejzávažnější bylo záškodnictví. Fremr už dříve připustil, že kauzu zmanipulovala komunistická tajná policie (StB). Uvedl ale, že se to z jejích svazků dozvěděl teprve nedávno. Zároveň odmítl tvrzení, že byl za komunistické éry prorežimním soudcem.
Do spisu, který šel před soud, se podle něj nedostalo vše z původní složky. „A ty věci, které by ukazovaly na manipulaci, ty v tom našem spisu nebyly,“ tvrdí. Fakt, že na manipulaci nepřišel, nicméně částečně vnímá jako svou odpovědnost.
Alexandr Eret, odsouzený v roce 1988, v otevřeném dopisu Fremrovi tvrdí, že ho k přiznání donutila StB – i fyzickým mučením a že na to soudce během procesu upozorňoval. „Tyto námitky a informace jste ale konsekventně ignoroval, popřípadě nařkl mou matku a mne z účelových změn vypovědí. Nemohl jste tyto skutečnosti jako soudce Městského soudu v Praze roku 1988 neregistrovat, jelikož jste nebyl slepý ani hluchý,“ cituje ho Respekt.
Podle něj měl Fremr svědkům údajně vyhrožovat, že budou souzeni za křivé svědectví, pokud budou na své výpovědi trvat. Podle Fremra ale Eret „když nic jiného, tak velmi přehání“. Fremr upozornil, že začátkem výslechu každého svědka je dodnes poučení, že má povinnost mluvit pravdu a nic nezamlčovat, jinak se dopouští křivé výpovědi.
Fremr také řekl, že tehdy s těmito kauzami neměl žádnou zkušenost. „Tyto kauzy soudili výhradně předsedové a místopředsedové. A my jsme měli tu smůlu, že jsme měli jako specializaci mladistvé, a tam jeden z těch hochů byl mladistvý, tak jsme to dělali,“ vysvětlil.
„Běžná agenda“
Další informace zveřejnil v neděli senátor Marek Hilšer z klubu Starostů. Na sociální síti X, dříve Twitter, napsal, že Fremr mezi lety 1983 a 1985 odsoudil za emigraci více než sto lidí, z nichž mnozí přišli o majetek a jejich rodiny byly perzekuovány.
Fremr podotkl, že soudil v souladu s tehdy platnými zákony. V době, kdy padly rozsudky nad emigranty, mělo Československo podepsanou mezinárodní úmluvu, jejíž součástí byla svoboda vycestovat z vlasti. Podle Fremra to ale není tak jednoduché – situace byla prý komplikovaná v tom, že tehdejší právní řád vyžadoval, aby smlouvy, které vláda uzavřela na mezinárodní úrovni, byly ještě transformovány do vnitrostátního řádu takzvaným recepčním zákonem. „Recepční zákony tehdejší režim aplikoval u takových neškodných smluv. A tady u těch smluv o lidských právech k té recepci nikdy nedošlo,“ připomněl.
Ačkoliv na věc nyní dle svých slov pohlíží sebekriticky, odsouzení za emigraci podle něj tehdy působilo normálně. „Co nepoutalo mou pozornost, abych přemítal, jestli tam není něco špatně, jestli je to nemravné, bylo to, že to všichni měli za samozřejmé, že to všichni odsuzovali,“ popsal s tím, že nezažil, že by toto někdo dokázal úspěšně zprostit. „Protože on by to patrně odvolací soud hned zrušil,“ dodal.
Z aktualizovaného seznamu rehabilitačních spisů Obvodního soudu pro Prahu 4, které si vyžádal Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR) z Archivu hlavního města Prahy, vyplývá, že Fremr odsoudil v letech 1983 až 1985 za emigraci 172 lidí ve 124 samostatných případech.
Podle Fremra nemohl soudce ovlivnit, kolik takovýchto případů dostane. Reagoval také na výtky, že toto zamlčel jakožto politické kauzy. „Já jsem to v podstatě, a všichni kolem nás, za politickou kauzu nepovažoval, protože politické kauzy byly vyhrazeny místopředsedům a předsedům soudu, to řadoví soudci nesoudili,“ přiblížil. Trestný čin opuštění republiky byl podle něj běžnou agendou.
Fremr nejprve celou věc nechtěl komentovat. Mluvčí Vrchního soudu v Praze Kateřina Kolářová, kde kandidát na ústavního soudce momentálně působí jako místopředseda, jen sdělila, že Fremr rozhodnutí prezidenta plně respektuje. „Sice jsem si původně uložil takovou mediální zdrženlivost, ale pak, když jsem viděl ty reakce, které tu zdrženlivost vykládaly jako neochotu se k tomu problému postavit, neochotu se k tomu vyjádřit, tak jsem to sebekriticky uznal,“ vysvětlil důvod, proč změnil názor a na rozhovor přistoupil.
Hilšer: Fremr nemá odvahu přiznat chybu
Hilšer ve čtvrteční Devadesátce v reakci na Fremrův rozhovor pro ČT řekl, že očekával, že kandidát vysvětlí, co a proč se stalo, omluví se a „v zájmu důvěryhodnosti Ústavního soudu a v zájmu toho, aby se nesypala sůl do starých ran“, bude na kandidaturu rezignovat. „Místo toho jsme bohužel viděli podle mého názoru jakousi sadu různých výmluv. (…) A to mě opravdu přesvědčilo i z toho celého vývoje, že se jedná o jakousi neodvahu přiznat vlastní chybu, říct to na rovinu. Vnímám to jako jakýsi oportunismus. A bohužel k tomu došlo i před Senátem,“ komentoval.
Hilšer upozornil, že komunistická justiční zvůle má mnoho obětí. Za nejhorší považuje, pokud se věci zametají pod stůl. „A to se bohužel asi v české justici po roce 1989 v řadě ohledů stalo. A ještě je čas to napravit,“ řekl k tomu, že ústavními soudci se stali i ti, kteří soudili trestní případy za minulého režimu. Podle něj je na druhou stranu potřeba přemýšlet i o odpuštění. „Ale podle mého názoru to musí vycházet od toho kandidáta, a musí s tím přijít ten kandidát. A ne až ve chvíli, kdy mu jde o nějaký post nebo funkci. Musí to být dříve, musí to být jasně řečeno,“ míní.
Historik Blažek: Fremr lítost neprojevil
Historik Petr Blažek z ÚSTR ve čtvrtečních Událostech, komentářích zmínil, že v posledních hodinách a dnech stoupá počet znovuobjevených rozsudků, pod kterými byl Fremr podepsán a které se týkaly nepovoleného opuštění republiky. „Ve všech případech se jednalo o kauzy, které byly po roce 1989 rehabilitovány, byly tedy shledány nezákonnými. Z pohledu práva byli všichni tito lidé odsouzeni neoprávněně, to je velká zátěž,“ je přesvědčený Blažek.
„Ti lidé nic nespáchali, jen odešli za hranice bez souhlasu komunistických úřadů,“ zdůraznil historik, který považuje počet kauz za vysoký. Fremr o nich podle něj navíc při slyšeních v Senátu nemluvil, zamlčel je. Blažek se proto osobně domnívá, že by se Fremr ústavním soudcem stát neměl. „I vzhledem k tomu, že v dnešním (čtvrtečním) Interview ČT24 neprojevil k těm lidem žádnou lítost,“ zmínil.
