Modernizace D1 v číslech: Nejrychleji se pracovalo u Ostrovačic, nejlaciněji u Lokte

Končí modernizace dálnice D1. Trvala déle než osm let, oproti původním plánům se protáhla o tři roky. Stát za ni zaplatil téměř dvacet miliard korun bez DPH (s ní ještě o čtyři miliardy více). Časově i finančně nejnáročnější byla rekonstrukce úseku Humpolec – Větrný Jeníkov, kde načas práce úplně ustaly a měnil se zhotovitel. V přepočtu na kilometr však zaplatil stát nejvíce za rekonstrukci šesti kilometrů nad Velkým Meziříčím, kterému dominuje vysoký most.

Oprava dálničního mostu nad Velkým Meziříčím
Zdroj: ČTK Autor: Luboš Pavlíček

Oprava takzvaného „Ťokova průsmyku“, jak se podle tehdejšího ministra dopravy začalo přezdívat dálničnímu úseku u Humpolce poté, co nasněžilo a kvůli sporům mezi zhotoviteli a Ředitelstvím silnic a dálnic (ŘSD) byla kritická horská pasáž stále rozkopaná a zúžená, byla na první i druhý pohled nejproblematičtější částí celé modernizace dálnice D1. Byla nejdražší, zabrala nejvíce času a v médiích se toho o ní nepochybně napsalo a namluvilo nejvíce.

Jenomže to, že bude oprava tohoto úseku náročná časově i finančně, bylo jasné od začátku. Jednak vede náročným terénem a hlavně je to jeden z nejdelších z dvaceti opravovaných dálničních úseků. A tak nakonec není stavba u Humpolce tou, která by byla v přepočtu na kilometr nejdražší, ale ani tou, kde by oprava jednoho kilometru trvala v průměru nejdéle.

Nejrychleji i nejpomaleji se pracovalo poblíž Brna

Celá modernizace začala v květnu 2013, končí nyní. V prvním roce rozkopali dělníci čtyři úseky, v posledním roce oprav pracovali zpočátku na pěti, o prázdninách rovněž na čtyřech. Ze 101 měsíců se pracovalo nejdéle, totiž 37 měsíců, na onom „Ťokově průsmyku“ mezi Humpolcem a Větrným Jeníkovem. Jen o tři měsíce kratší dobu však trvala rekonstrukce úseku Mirošovice–Hvězdonice, která byla jednou z posledních dokončených. Úsek je ovšem téměř o polovinu kratší. Při pohledu na to, jak dlouho v průměru trvala oprava jednoho kilometru, se ukazuje, že vůbec nejpomaleji postupovaly práce mezi Ostrovačicemi a Kývalkou.

To je úsek, který je ze všech opravovaných poslední před Brnem (respektive první za Brnem) a během prací o něm vlastně nebylo slyšet. Oprava začala na jaře 2015, skončila na podzim následujícího roku, zabrala tedy 17 měsíců. Úsek je zdaleka nejkratší ze všech, měří 3,5 kilometru, a tak měli dělníci poněkud klidnější práci. V průměru jim trvala oprava jednoho kilometru téměř pět měsíců.

Nejrychleji pracovali v sousedním úseku Devět křížů – Ostrovačice, jehož opravy skončily úplně na závěr. Na deset kilometrů potřebovali 19 měsíců, v průměru tedy necelé dva na kilometr. Tento přepočet ovšem nezohledňuje zimní přestávky, kdy se zpravidla dva až čtyři měsíce – různě podle úseků a jednotlivých let – nepracovalo.

Drahá oprava mostu

Mezi Devíti kříži a Ostrovačicemi postupovala modernizace vzhledem k délce nejrychleji, ale také nejdráže. V přepočtu na kilometr to byl s cenou 167 milionů druhý nejdražší úsek, a když se rozpočítá, kolik stát zaplatil za každý měsíc práce, je tento úsek zcela na špici (90,7 milionu za měsíc).

Nejdražším úsekem v přepočtu na kilometr je s cenou přes 268 milionů korun úsek Velké Meziříčí, západ – Velké Meziříčí, východ. S necelými šesti kilometry délky patří k těm kratším opravovaným, vysoká cena má ale své důvody. Nad Velkým Meziříčím se klene dálniční most Vysočina a ten byl – navzdory původním plánům, že se mosty budou opravovat zvlášť – nakonec součástí opravy.

Oprava trámového mostu dlouhého 425 metrů a vysokého až 78 metrů byla komplikovaná i v tom, že bylo potřeba na několik měsíců omezit dopravu více, než bylo obvyklé na jiných místech během modernizace. Jinde byly standardem po celou dobu čtyři jízdní pruhy, i když zúžené, na mostě však bylo možné jezdit nanejvýš třemi (tedy dvěma jedním směrem a jen jedním ve druhém směru). ŘSD proto stanovilo jako jedno z kritérií do výběrového řízení i dobu této uzavírky. Bylo nutné, aby byla co nejkratší.

Meziříčský úsek je jediný, kde cena na kilometr přesáhla 200 milionů korun. Za opravy dálnice u Devíti křížů a Humpolce zaplatilo ŘSD přes 150 milionů za kilometr, na pěti úsecích naopak byla kilometrová cena pod sto miliony. Nejlaciněji v tomto ohledu vyšla desetikilometrová rekonstrukce D1 mezi Loktem a Hořicemi, kde vede dálnice poměrně přívětivým terénem, nejsou v ní žádné složité stavby a také se během oprav neobjevily třeba potíže s dodavateli.

Rekonstrukce některých úseků ovšem opticky zlevnily – a také zrychlily – kvůli tomu, že silničáři z rámce modernizace dálnice vyjmuli několik objektů. Nejvýraznější z nich je nepochybně most Šmejkalka poblíž středočeských Mirošovic, který se ale bude opravovat až v příštích letech. Jeho rekonstrukce bude stát 773 milionů korun. Kdyby se tato částka připočítala k modernizaci úseku Mirošovice–Hvězdonice, hned by její cena vyskočila nad 240 milionů za kilometr. Ani v tomto případě by však – podobně jako u Velkého Meziříčí – nebylo divu. Kromě mostu Šmejkalka je před Hvězdonicemi ještě stejnojmenný dálniční most, který je s 462 metry dokonce nejdelší mezi Prahou a Brnem.

Čtyři úseky delší než deset kilometrů

Z dvaceti úseků, do kterých silničáři modernizaci D1 rozdělili, je nejdelší ten mezi Velkým Beranovem a Měřínem. Mezi dvěma křižovatkami je zde téměř 15 kilometrů. Jeho rekonstrukce trvala 30 měsíců – začala v dubnu 2019 a je to zcela poslední úsek, kde práce končí. V absolutním vyjádření to byl také druhý nejdražší úsek, silničáři za něj zaplatili téměř 1,9 miliardy. V přepočtu na kilometr s cenou 128,3 milionu patří přibližně k průměrným úsekům (průměr je 123,2 milionu korun za kilometr) a se dvěma měsíci potřebnými na opravu kilometru k těm nejrychleji opravovaným.

Přes deset kilometrů měří pouze čtyři z nedávno opravených úseků, kromě beranovského je to ještě již zmíněný problematický úsek u Humpolce, rovněž již zmíněná „rychlostavba“ Devět křížů – Ostrovačice dlouhá 10,3 kilometru a více než desetikilometrová část dálnice mezi Souticemi a Loktem. I ony patřily nominálně k nejdražším, byť v přepočtu na kilometr byl alespoň ten u Soutic cenově v průměru.

Mezi zhotoviteli lze nejčastěji nalézt Eurovii, která buď sama, nebo jako vedoucí sdružení zhotovitelů, figuruje u šesti z dvaceti úseků. Třikrát vedly vítězné konsorcium Colas a také Metrostav, dále v tendrech uspěly Hochtief, MTS, Vodohospodářské stavby, OHL ŽS, Alpine Bau a Skanska či sdružení jimi vedená.

V už zmiňovaném úseku u Humpolce, kterému řidiči začali přezdívat „Ťokův průsmyk“, zvítězilo konsorcium vedené italskou společností Toto, po několika měsících se ale rozpadlo. V kritickém období, kdy na rozkopané dálnici prakticky nikdo nepracoval a do toho nasněžilo, za italsko-kazašsko-české sdružení komunikoval pouze jeho český člen Geosan a Ředitelství silnic a dálnic nakonec smlouvu vypovědělo.

Potom se v úseku Humpolec – Větrný Jeníkov vystřídaly další firmy. Prvním krokem byl urychlený úklid a sanace, aby bylo možné v zimě jezdit bez omezení, tyto práce zadalo ŘSD společnostem Gefab a Kaska. Soutěž na dokončení oprav následně vyhrála Skanska. Nakonec stát za modernizaci úseku Humpolec – Větrný Jeníkov zaplatil přes dvě miliardy.

Sto jedna měsíců v zúžených pruzích

Jako celek zabrala modernizace 101 měsíců od května 2013 do října 2021. Týkala se 161 kilometrů dálnice D1 od Mirošovic po Kývalku. Nejintenzivněji se pracovalo až v posledních letech před úplným dokončením. Loni bylo o prázdninách rozkopáno zároveň 71 kilometrů, o rok dříve modernizace probíhala zároveň na 52 kilometrech. V součtu dosáhly náklady na opravy 19,6 miliardy korun bez DPH.

Ve čtvrtém roce modernizace a opět loni uspořádalo ŘSD také sčítání dopravy. Výsledky toho posledního nejsou ještě známé, v době, kdy se opravy blížily k polovině, jezdilo po D1 mezi Mirošovicemi a Hvězdonicemi denně v průměru téměř 45 tisíc vozidel, z toho zhruba čtvrtina byly kamiony. Mezi Ostrovačicemi a Kývalkou byl provoz ještě o trochu větší, totiž 47 tisíc vozidel denně, mezi Velkým Beranovem a Měřínem 38 tisíc aut denně.

Tento nápor se musel v rozkopaných úsecích vejít do jízdních pruhů širokých 3,15 a 2,5 metru. Do levého pruhu se tedy nevešly kamiony, jejichž standardní šířka mírně přesahuje 2,5 metru, ale dopravní značky zakazovaly jízdu v něm i všem vozidlům širším než celé dva metry. To znamenalo, že dle litery zákona se v levém pruhu nesměly objevit ani dodávky nebo velká luxusní SUV a sedany – byť prosté svezení po rozkopaném úseku ukazovalo, že v praxi se tudy dodávky či široká BMW prohánějí docela běžně.

V zúžených pruzích byla maximální povolená rychlost snížena na 80 kilometrů za hodinu a postupně se v některých úsecích objevily i radary, které dodržování limitu hlídaly. Radnice, které měly na starost vybírání pokut, hovořily zhruba o procentu řidičů, kteří povolenou rychlost překročili, denně tedy šlo zhruba o čtyři stovky případů.

Během modernizace se v rozkopaných úsecích staly i dopravní nehody. Nehoda v zúžení znamenala takřka automaticky dočasné uzavření dálnice, obvykle ale netrvalo dlouho. Tragické následky tyto nehody nemívaly, horší to bylo při nehodách, kdy se auta dostala na staveniště. K takové havárii došlo v prosinci 2017 u Velkého Meziříčí, kdy do staveniště vjela dvě auta a v jednom z nich zemřel člověk.

V témže roce zahynul dělník na staveništi u Koberovic, když na něho nacouval nákladní vůz. O rok později zahynul při modernizaci dálnice dělník, jehož srazilo auto, které se předtím střetlo s jiným vozidlem.