Praha – Většina lidí považuje školáky za líné, děti jsou ale od podstaty zvídavé, pouze jim ve škole nabízíme věci, které je vůbec nezajímají. V Hyde Parku to řekl ředitel společnosti Scio Ondřej Šteffl. Zdůraznil, že část dětí může přijít z domu bez zájmu o poznávání okolního světa, škola to ale nenapraví. A děti, které do ní přijdou zvídavé, této vlastnosti svým důrazem na formální nesmysly naprosto zbaví.
V Hyde Parku ukázal Ondřej Šteffl graf, podle něhož jsou české děti druhé nejméně spokojené ve škole. „Hůř už jsou na tom jen děti v Koreji, kde na děti ještě nějak úděsně tlačí. To se mi zdá jako věc k řešení, protože z nespokojených dětí budou nespokojení občané,“ prohlásil ředitel Scio jako názorový protipól k nutnosti testovat znalosti a vědomosti českých školáků. Považuje totiž důraz na spokojenost dětí ve škole za mnohem důležitější než schopnost řešit kvadratické rovnice.
Ministr školství Marcel Chládek v souvislosti s testováním žáků poukázal na výsledky mezinárodního výzkumu PISA, podle něhož se české děti ze všech testovaných států ve škole nejvíce nudí.
Dění ve škole děti nezajímá, o zvídavost přicházejí
„Spousta lidí si myslí, že děti jsou od přírody líné. Ne. Děti jsou od přírody zvídavé,“ prohlásil Ondřej Šteffl. Připomněl, že nejde o žádný převratný objev, přesvědčen o tom byl už třeba Aristoteles. Bez zvídavosti by se vědění nikam příliš neposouvalo. „Potíž je, že dětem nabízíme něco, co je nezajímá, to je pak těžké být zvídavý,“ dodává.
Motivovat děti lze nabídkou věcí, které je zajímají. Některé svobodné školy ve světě nemají vůbec žádný program. Děti se v nich věnují pouze tomu, co je zajímá. „Dělají to 12 let, pak jdou na vysokou školu a ukáže se, že nemají sebemenší problém,“ přibližuje Šteffl. Spíše než učitelé zde fungují průvodci, děti si program volí samotné.
V České republice ale školy už od první třídy kladou často tak nesmyslné nároky, že děti zvídavé být jednoduše přestanou. Důraz na správné podtržení, dodržování okrajů a používání pastelky tam, kde se použít má, děti vůbec nezajímá. „Dějí se tam zcela formální věci, které jdou mimo rozum dotyčného dítěte. Samozřejmě že pak ztratí zvídavost,“ podotýká.
Zkušenost s nudou se těžko překonává
Některé děti ztrácejí zvídavost již v rodinném prostředí, škola to často nenapraví. Jsou ale i děti, které zkazí škola samotná. Když pak projdou na druhý stupeň nebo střední školu, stěžují si učitelé, že většinu třídy nic nezajímá. To není pravda, že je nic nezajímá, podotýká Ondřej Šteffl. Nezajímá je to, co se děje ve škole, protože mají za sebou letitou zkušenost s nudnou školou.
Samozřejmě nezpochybňuje, že by nebylo třeba naučit se základní trivium - číst, psát a počítat. I děti ve svobodných školách to ale brzy pochopí; když všichni kolem čtou, začne je zajímat, co je v knihách. Neztrácejí ale přitom vnitřní motivaci.
Ondřej Šteffl vypíchl některé body z rámcového vzdělávacího programu pro základní školu, které považuje za obzvláště kuriózní:
- Objasnit funkci dvou organismů ve stélce lišejníku
- Využívat Ohmův zákon při řešení praktických problémů
- Využívat při tvořivých činnostech prvky lidových tradic
- Prokázat základní znalost chovu drobných zvířat a zásad bezpečného kontaktu se zvířaty
„Tohle my ve školách děti učíme. Já se jim opravdu nedivím, že se jim nechce.“
