Spor o omluvu za výroky prezidenta Miloše Zemana o novináři Ferdinandu Peroutkovi se vrací na začátek. Nejvyšší soud případ vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k novému projednání. Podle rozhodnutí se soudy nedostatečně zabývaly otázkou, podle jakého zákona je stát odpovědný za žalované výroky.
Nejvyšší soud v kauze zrušil rozsudky prvostupňového Obvodního soudu pro Prahu 1 i odvolacího Městského soudu v Praze. České televizi to potvrdil advokát Peroutkovy vnučky Terezie Kaslové František Vyskočil i advokát Hradu Marek Nespala.
Advokát Hradu rozhodnutí Nejvyššího soudu uvítal. Dovolací soud totiž podle něj potvrdil jeho argumentaci, tedy že žalovanou stranou v kauze Peroutka neměla nikdy být Kancelář prezidenta republiky.
Hrad podle Nespaly přestane být účastníkem tohoto řízení. Žalovanou stranou bude místo něj jiná organizační složka státu. Právě z tohoto důvodu Nespala Hradu doporučí, aby po Terezii Kaslové žádal náhradu nákladů řízení.
Podle advokáta Františka Vyskočila, který Peroutkovu vnučku zastupuje, je ale odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu založeno na tom, že stát je za výroky prezidenta odpovědný a na argumentaci Hradu nepřistoupil. Otázkou podle něj je, kterou složku státu má Kaslová za Zemanovy výroky žalovat a podle jakého předpisu.
Kaslová směřovala svou žalobu na ochranu osobnosti proti České republice – Kanceláři prezidenta republiky, a to podle občanského zákoníku. Podle Nejvyššího soudu je ale třeba vyřešit, jestli za prezidentovy výroky Česko neodpovídá podle speciálního zákona o odpovědnosti státu za způsobenou škodu. Případ se tak vrací na úplný začátek právě proto, aby soud prvního stupně jednal od počátku s příslušnou složkou státu.
Nyní Kaslová řekla, že je připravena na další kolo soudního sporu. „Mě to rozhodnutí, přiznávám se, překvapilo. Ale člověk si zvykne na všechno, a tak jsem připravená to podstoupit vše znova. Rozhodně se nevzdám,“ řekla ČT Kaslová.
Dovolání k Nejvyššímu soudu podala Terezie Kaslová i Hrad. S rozsudkem, který nařizoval České republice zastoupené Kanceláří prezidenta republiky částečnou omluvu, totiž nebyla spokojená ani jedna strana sporu. Obě dovolání čekala na vyřízení asi rok a půl. Soud rozhodl ve sporu už 9. května, nezveřejnil ale výsledek. Činí tak až ve chvíli, kdy rozsudek doručil účastníkům sporu.
Vlevo dole
Miloš Zeman 27. ledna 2015 v projevu na pražském fóru k holocaustu hovořil i o údajném selhání intelektuálů v krizové situaci, jakou byl nástup nacismu, a o jejich fascinaci touto ideologií.
O spisovateli a novináři Ferdinandu Peroutkovi Zeman řekl, že napsal v časopise Přítomnost článek s titulkem „Hitler je gentleman“. Zároveň mu přisoudil výrok „Nemůžeme-li zpívat s anděly, musíme výti s vlky“. Posléze se ukázalo, že zmíněný článek v Přítomnosti nevyšel a skutečným autorem výroku je Jan Stránský.
Zemanem uváděný článek se poté pokoušel nalézt i prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček, ale neuspěl. Zeman přesto na existenci textu nadále trval s tím, že jej prý četl v Přítomnosti „vlevo dole“. Na nalezení článku vypsal odměnu sto tisíc korun, ani poté jej ale nikdo nenašel. Podle historiků článek s tímto titulkem neexistuje.
Zeman se však omluvil pouze za to, že článek nebyl nalezen. Fascinaci Peroutky nacismem se snažil prezidentův mluvčí „dokázat“ dalšími texty, které uznávaný novinář napsal.
Terezie Kaslová proto v dubnu 2015 podala žalobu u Obvodního soudu pro Prahu 1 a domáhala se po prezidentské kanceláři omluvy za výroky, které na adresu jejího dědečka Ferdinanda Peroutky prezident pronesl.
Justice přiznala Kaslové nárok na omluvu za to, že prezident označil jejího děda za autora článku „Hitler je gentleman“. Za chybu u Stránského výroku a úvahu o fascinaci intelektuálů nacismem se stát podle verdiktu omlouvat nemusel.
Exekuce na prezidentskou kancelář
Hrad se ve stanovené sedmidenní lhůtě od právní moci rozsudku neomluvil, a Kaslová proto na prezidentskou kancelář podala návrh na exekuci. Chtěla, aby exekutor vynutil splnění povinnosti uveřejnit omluvu, a to opakovaně ukládanými pokutami, každou až do výše sto tisíc korun.
Nejvyšší soud v říjnu 2016 odložil vykonatelnost pravomocného rozhodnutí, dokud sám nevyřeší obě podaná dovolání. Argumentoval hrozbou nevratné újmy, která by mohla Kanceláři prezidenta republiky vzniknout, pokud by se Terezii Kaslové omluvila ještě před tím, než by o kauze rozhodnul Nejvyšší soud. Zároveň v usnesení uvedl, že tím nepředjímá rozhodnutí o dovolání. K exekuci tedy nedošlo.
S rozsudkem nařizujícím České republice zastoupené Kanceláří prezidenta republiky částečnou omluvu nebyla spokojená ani jedna strana sporu. Prezidentská kancelář se nechtěla omlouvat vůbec, naopak Terezie Kaslová považovala přisouzenou omluvu za nedostatečnou. Obě dovolání čekala na vyřízení u Nejvyššího soudu asi rok a půl.
