Jedním z letošních laureátů Ceny paměti národa je politický vězeň František Suchý. Jeho otec byl ředitelem strašnického krematoria, František proto pomáhal ukrýt popel popravených obětí nacismu i komunismu, aby mohly být důstojně pohřbeny. Později byl zatčen za ukrývání agenta americké zpravodajské služby a protistátních letáků. Jeho rodiče navíc pomohli jiné rodině při útěku za hranice. Suchý byl odsouzen na 25 let, za mřížemi si odseděl půlku trestu.
Ve svých rukou držel urnu s popelem generála Josefa Mašína i Milady Horákové. František spolu se svými otcem tajně opisovali jména těch, kteří měli být anonymně pohřbeni do hromadného hrobu, urny s popelem pak ukrývali na odlehlém místě hřbitova, aby oběti mohly být jednou pohřbeny důstojně. O jejich úmrtí navíc informovali příbuzné.
Komunistický převrat v únoru 1948 zastihl Františka jako studenta vysoké školy. Zúčastnil se i pochodu na Hrad, během kterého chtěli zástupci studentské obce vyzvat prezidenta Beneše, aby neustupoval komunistům. Demonstraci ale brutálně rozehnala policie a jednoho ze studentů postřelila.
Agent nevydržel kruté mučení a Františka prozradil
V následujícím roce byli Františkovi rodiče zatčeni za pomoc jiné rodině při útěku za hranice. Rodinná situace se ještě zhoršila poté, co policie zatkla agenta americké zpravodajské služby Koudelku. Ten nevydržel kruté výslechy a prozradil, že jej František Suchý ukrýval v garáži. Když pak během domovní prohlídky StB objevila protistátní letáky a v márnici uschované zbraně po německých vojácích, byla postupně celá rodina zatčena a zbavena veškerého majetku.
Vyšetřování trvalo čtvrt roku, vysokoškolský student František Suchý dostal s přihlédnutím ke svému věku „jen“ 25 let, jinak by ho čekal trest smrti. StB mu nabízela propuštění výměnou za spolupráci. „Buď, ty hajzle, podepíšeš spolupráci, anebo tě pověsíme,“ vyhrožoval mu vyšetřovatel. „Tak mě pověste,“ odpověděl prý František Suchý.
Postupně vystřídal věznice Pankrác, Mírov, Opava, Bory, Leopoldov, část trestu působil jako technický konstruktér. V roce 1964 byl propuštěn v polovině trestu, pracoval jako zámečník, později jako konstruktér v Kovodíle.
