Ač šlo o vládní návrh, poslanci včetně reprezentantů koaličních stran odmítli nový památkový zákon. Podle ministerstva kultury měl zákon zefektivnit a zprůhlednit péči o památkový fond, jeho kritici však poukazovali, že žádné systémové změny nepřináší.
Vládní kolegy ministr kultury Daniel Herman (KDU-ČSL) o potřebě nového památkového zákona přesvědčil, poslance už ne. Neměl ovšem zastání ani v odborné veřejnosti. Nakonec ve sněmovně prošel návrh na zamítnutí zákona a získal podporu 84 poslanců. Potřeba bylo 82 hlasů. Poté zněl jednacím sálem potlesk.
Proti Hermanovu památkovému zákonu hlasovali i koaliční poslanci, především sociální demokraté, jichž podpořilo zamítnutí zákona hned dvacet. Další tři hlasy sehnali odpůrci zákona i v hnutí ANO. Výhrady spočívaly zejména v tom, že zákon nepřináší systémové změny a naopak zachovává nynější koncepci a neřeší kritizovanou dvojkolejnost památkové péče.
„Neposiluje odbornou úlohu památkových orgánů, naopak, zavádí nepřehledné nástroje ochrany, umožňuje prodlužování příslušných řízení, které k ochraně památek a historických budov nijak nepřispívá,“ argumentoval poslanec ČSSD František Adámek.
Také Marie Švábová z Asociace pro ochranu a rozvoj kulturního dědictví považovala zákon za problematický. Podle ní se návrh nesoustředil na to hlavní, tedy ochranu památek. „Stará se o byrokratické procesní postupy,“ míní.
Ministr kultury Daniel Herman (KDU-ČSL) naopak o zákonu mluvil jako o potřebné normě, kterou podporuje řada významných subjektů působících v památkové péči. Kritici podle něho využívali často zavádějící a nepravdivá tvrzení. Zdůraznil, že byl i připraven některé pozměňovací návrhy přijmout.
„Mělo to pomoct především vlastníkům památek, byly zohledněny objekty v památkových zónách a rezervacích, byly tam sankční mechanismy pro vlastníky památek, kteří se o památky nestarali, bylo tam sladění s občanským zákoníkem, se stavebními předpisy a s evropskými normami,“ vyjmenoval Herman.
Po zamítnutí svého zákona hovořil ministr o podrazu a obvinil poslance, že podlehli „lobbismu a politikaření“. Zároveň však ujistil, že památková péče tím není ohrožena. Nadále se bude řídit několikrát novelizovaným zákonem z roku 1987. Ministr kultury tomuto zákonu vytýká především to, že nerespektuje současná vlastnická práva, mezinárodní ani domácí právní normy.
