Aféra s uplácením poslance Kořistky, tlak na novináře v kauze poslance Wolfa či nejasnosti při nákupu transportérů Pandur. Marek Dalík, někdejší poradce premiéra Topolánka, se v minulosti zapletl do několika kauz. V úterý ho pražský městský soud poslal na pět let do vězení. Nekorunovaný král českého lobbingu se v zákulisí české politiky pohybuje již od roku 1999.
Na vrchol politiky
Marek Dalík se narodil 14. ledna 1975 v Brně. Někdejší tajemník premiéra Mirka Topolánka vystudoval v letech 1989 až 1993 gymnázium Elgartova v Brně a následně pokračoval ve studiích v Praze na Univerzitě Karlově, kde získal bakalářský titul v oboru politologie. K praktické politice se poprvé dostal jako stážista na Pražském hradě, kde působil v týmu Ivana Medka, za úřadování prezidenta Havla.
„Můj pohled na Václava Havla se měnil už v době, kdy jsem v jeho kanceláři působil, protože samozřejmě moje idealistické představy, tehdy devatenáctiletého mladíka, se setkaly s realitou a ta realita byla drsná tak, jak politika prostě je,“ komentoval v roce 2009 své původní rozčarování z politiky.
Na otázku, zda už v roce 1993 přemýšlel, že by v budoucnu chtěl dělat politiku, odpověděl: „Vždy jsem chtěl být spíše tím mužem v pozadí. V té době jsem uvažoval i o tom, že bych třeba o politice jenom psal, nicméně když jsem k ní trošku přičichl, tak jsem pochopil, že nemohu být ani státním úředníkem na jedné straně, na druhé straně ani novinářem, že mě zajímá něco mezi tím, a to je reálná politika.“
Poradce Topolánka a úspěšný podnikatel
S Mirkem Topolánkem se seznámil v roce 1999, kdy byl Topolánek senátorem za Ostravsko a Dalík se pohyboval v oblasti public relations. Následně začal působit jako Topolánkův poradce. V roce 2000 založil PR agenturu New Deal Communications a v lednu 2003 se stal i členem ODS a podílel se na předvolebních kampaních. Některými spolustraníky byl přitom již tehdy často kritizován za nadměrný vliv na Topolánka.
V letech 2006 až 2009, kdy byl Topolánek premiérem, byl Dalík často po jeho boku, dokonce si koupil byt ve stejném domě. Podle médií měl výrazný podíl na Topolánkově politické strategii. Zároveň však v době Topolánkovy éry nebyl v ODS příliš populární. V rozhovoru pro MF DNES dokonce Dalík použil příměr se spolupracovníkem Adolfa Hitlera Martinem Bormannem.
„Když si čtete memoáry nebo biografie nacistických pohlavárů, tak tam se jako červená nit táhne nenávist všech k Martinu Bormannovi. A proč? Protože byl blízko Hitlerovi, protože mu Hitler věřil, takový člověk je vždycky neoblíbený,“ řekl.
Finanční nesrovnalosti
V době jeho angažmá v českém veřejném prostoru se novináři pozastavovali nad jeho vysokými příjmy. Zatímco v roce 2006, kdy Topolánek usedl na premiérské křeslo, měla jeho firma zisk 600 tisíc korun, v roce 2007 dva a půl milionu korun a v roce 2008 dokonce šest milionů korun. Novináři přitom upozorňovali na to, že Dalík si od roku 2003 pořídil nemovitosti za 24,4 milionu korun a kromě toho vlastnil několik luxusních vozů.
Peníze Dalík kromě firmy získával i z práce na živnostenský list. „Většinu peněz jsem vydělal buď ve své firmě, nebo jako živnostník. Mám podíly i v dalších firmách, ale jejich jména neprozradím. Nemám k tomu důvod,“ komentoval tehdy Dalík. Kolik mu práce na IČO vydělává a pro koho konkrétně pracuje, však lobbista neprozradil.
Novináři upozornili, že teprve od dubna 2006 je Dalík plátcem DPH, což znamená, že do té doby mohl mít obrat nejvýše jeden milion korun ročně. Pak by si však nemohl jako živnostník vydělat zmíněné desítky milionů korun.
Podle informací novinářů patřily mezi klienty Dalíkových firem například energetický gigant ČEZ nebo finanční skupina J&T, tedy společnosti, které figurovaly v takzvané Toskánské kauze (viz Fakta). Podle obchodního rejstříku je také společníkem firmy VIS Teniscentrum ve Vestci u Prahy.
Kořistkou to začalo
Dalíkovo jméno se začalo více objevovat od srpna roku 2004 v souvislosti s kauzou údajného uplácení exposlance Unie svobody Zdeňka Kořistky. Ten tehdy obvinil Dalíka, že mu společně s Janem Večerkou nabízeli deset milionů korun, když nepodpoří vládu Stanislava Grosse (ČSSD).
Na přelomu let 2006 a 2007 se Dalík podílel na vyjednávání podpory Topolánkově koaliční vládě, kterou nakonec podpořili dva sociální demokraté Miloš Melčák a Michal Pohanka. Podle některých informací se na vyjednávání nepřímo podílel i Miroslav Šlouf, politický lobbista, který dlouhodobě působil v okolí současného prezidenta Miloše Zemana.
V roce 2009 se Dalík pokoušel jménem premiéra Topolánka přesvědčit redaktora České televize Dalibora Bártka, aby stáhl reportáž o policejním vyšetřování bývalého poslance ČSSD Petra Wolfa.
Zapleten byl také v takzvané Toskánské kauze, která vznikla v létě 2009 po zveřejnění tajně pořízených fotografií z Topolánkovy dovolené v Itálii, kde byl zachycen ve společnosti lobbistů a podnikatelů.
Kauza stará devět let
V květnu 2011 média informovala o tom, že Dalík v roce 2007 žádal po firmě Steyr, která dodávala České republice obrněné transportéry Pandur, úplatek ve výši 18 milionů eur (cca 480 milionů korun) za to, že česká vláda bude pokračovat v projektu dodávek transportérů.
V souvislosti s údajnými úplatky jej policie obvinila v říjnu 2012. Soud však nevyhověl žádosti státního zástupce, aby ho poslal do vazby. V květnu 2014 byl Dalík obžalován z pokusu o podvod. Podle vyšetřovatelů slíbil pomoc při sjednání zakázky, i když na ni neměl ve skutečnosti vliv.
V úterý jej pražský městský soud poslal za podvod na pět let do vězení. Zaplatit má také peněžitý trest ve výši pěti milionů korun. Rozsudek není pravomocný.
ODS připustila, že měl vliv
Pro média se Dalík stal symbolem údajných vazeb někdejšího vedení ODS na podnikatele a lobbisty, jejichž záměry často vzbuzovaly pochybnosti.
„Pan Dalík má určitě vliv na ekonomická rozhodnutí Topolánkovy vlády,“ uvedl v roce 2007 náměstek ministra financí Ivan Fuksa z ODS.
„Role rádce, zpovědníka, realitního agenta i organizátora společných dovolených pochopitelně není v politice nová a není to ani nic specificky českého - někteří insideři dokonce tvrdí, že bez “Dalíka„ se nejvyšší politika v podstatě vůbec dělat nedá,“ napsal v roce 2012 ve svém komentáři pro server iHNED.cz Jindřich Šídlo.
