Nebezpečné viry nelze snadno vymýtit, jak se dosud předpokládalo. Aby se totiž původce onemocnění trvale odstranil pomocí očkování z lidské populace, nesměl by se v přírodě vyskytovat žádný hostitel, ze kterého by mohla přijít nová infekce. V případě očkovacích programů je proto nutné podle vědců přihlížet k tomu, že jsou netopýři rezervoárem těchto virů. Například virus příušnic je u netopýrů stále přítomen.
Rovněž ve veterinární medicíně hrají paramyxoviry důležitou roli, třeba jako původci psinky nebo dobytčího moru. Vedoucí týmu profesor Christian Drosten z Ústavu virologie Univerzitní kliniky v Bonnu proto hovoří o zásadním průlomu ve výzkumu.
Společná fylogenetická analýza nových i dříve známých druhů ukázala, že téměř všichni prapředci dnešních paramyxovirů existovali v netopýrech. Podle Drostena je proto nutné viry netopýrů důkladně zkoumat jako zdroj nových pandemií, podobně jako je tomu u ptáků. Výsledky výzkumu mohou rovněž přispět k rozpoznání epidemií v raných stadiích, což je jedním z nových velkých cílů virologického výzkumu, dodal.
Zkoumané druhy netopýrů žijí ve velkých sociálních skupinách, což usnadňuje vzájemnou nákazu a podporuje rozmanitost cirkulujících virů. Pomocí metod molekulární biologie vědci identifikovali jednotlivé druhy virů, mezi nimi více jak 60 nových druhů paramyxovirů, což zhruba zdvojnásobuje počet dosud známých druhů.
