Praha – V boji o soužití populace s romskou menšinou nyní více než předtím optimisté tahají za kratší konec. Poslední důkaz poskytly sobotní koordinované rasistické pochody v šesti českých městech najednou, které byly dosud největší akcí tohoto typu v historii země. Jak si to přeložit? Stojí Česko na počátku éry, v níž mohou být rasově motivované nepokoje pravidlem? A pokud ano, jak tomu zabránit?
Frustrovaní proti frustrovaným
Problém je dobře znám: sociální ghetta na okrajích měst v nejvíce zkoušených regionech, kupčení s nájemným v rozpadlých ubytovnách, které jsou zejména pro Romy poslední štací před bezdomovectvím, donedávna nekontrolovatelná expanze hazardu tamtéž, lichva, nezaměstnanost, latentní rasismus Čechů a rezignace samotných Romů na odraz ode dna.
Proč ale právě teď země zažila dosud největší výtrysk protiromské nenávisti, je podle expertů shodou několika faktů. Absence dlouhodobé strategie vlády, která by soužití romské menšiny s vetšinovou populací řešila a nebyla měněna nebo anulována s každou novou politickou reprezentací, což se právě dělo. A pak, s ekonomickou krizí dopadly na mnohé Čechy problémy, které se dosud týkaly téměř výhradně zdejších Romů - neschopnost najít práci, ztráta dosavadního bydlení, zadlužování, beznaděj.
„Protiromský rasismus je posilován osobní frustrací řady etnických Čechů z vlastní osobní situace,“ potvrzuje politolog a odborník na extremismus Miroslav Mareš. Poslední protestní akce už ostatně nejsou jen půdou krajní pravice; stále častěji se do nich zapojují i běžní starousedlíci včetně rodin s dětmi a shodně s neonacisty pokřikují jejich hesla. Ve zkratce lze přitom říct, že proti sobě stojí frustrovaní a frustrovaní. Je příznačné, že první velké protesty s etnickým podtextem se na litvínovském sídlišti Janov konaly shodně s vypuknutím ekonomické krize v roce 2008.
Miroslav Mareš, expert na extremismus, MU v Brně:
"Ukazuje se, že teprve tam, kde dojde k masovým akcím, se stát začíná angažovat v řešení toho, co 'běžné občany' tíží. Když nejsou demonstrace, nikdo se o jejich situaci nezajímá. A extremisté jsou schopni demonstrace nahlásit, zorganizovat a zajistit jim medializaci."
Ivan Gabal, sociolog:
„Jsou to regiony, ze kterých více lidé odcházejí, než tam přicházejí, protože kvalita života je v těchto regionech významně nižší než v jiných regionech. Přítomnost vyloučených romských lokalit je toho jen součástí a vlády to dosud nedokázaly řešit, spíše naopak. Stačí se podívat na nízké a špatné čerpání evropské strukturální pomoci v uplynulých letech.“
Co ještě přijde
Vládní zmocněnkyně pro lidská práva Monika Šimůnková připravila zákon o sociálním bydlení, který by měl potřít byznys s nájmy v chudinských ghettech a nabídnout lidem důstojné bydlení za racionální cenu. Jenže tváří v tvář paralýze v nejvyšších patrech politiky a s očekáváním nových voleb a tedy nové vlády hrozí, že tato a podobné normy, jejichž kýžený efekt se navíc neprojeví hned, spadnou pod stůl a systémové řešení se tak opět oddálí.
Mezitím v zemi už vyrostla a stále dorůstá, slovy politologa Mareše, „celá 'ztracená generace' Romů neschopných zapojit se na pracovní trh, kterou podchycují etnické kriminální gangy a sama policie není schopna v takových místech zabránit strachu obyvatel“. Proto se podle řady zainteresovaných lidí situace ještě může vyhrotit. „Očekávám mrtvé, a to na obou stranách,“ obává se advokátka Klára Samková, která se romské menšině věnuje.
Optimismem nehýří ani novinářka Saša Uhlová. Podle ní by bez důrazného zásahu policie již nyní některá protiromská shromáždění připomínala výjevy podobné pogromům. „Jsem přesvědčena o tom, že kdyby nezafungovaly početné pořádkové síly na místě, tak by něco takového už nastalo,“ říká publicistka, která o Romech dlouhodobě píše.
Hlavu z písku, komunitní policie, koncerty
Temná vize budoucnosti přesto nemusí nastat. Za odrazový můstek k lepším časům se všeobecně považuje lepší kondice zdejší ekonomiky a tedy růst pracovních příležitostí. Samospásné to však není, už proto ne, že romské gangy fungují nezávisle na růstu HDP a také rasismus řady Čechů - a tedy i přidělení práce Romovi - s domácí pohodou nevymizí.
Podle Miroslava Mareše by se proto jakákoli politická reprezentace měla soustředit hlavně na posílení bezpečí ve smíšených čtvrtích. „Důležité je na jedné straně zaměřit činnost specializovaných policejních složek na problémové gangy a klany,“ říká Mareš a pokračuje „… a na druhé posilovat komunitní policii.“ S tou má řada českých měst, například Sokolov, dobré zkušenosti, protože je složena z místních - sousedů a známých. Podobné hlídky chce teď zavést ministr vnitra v demisi Martin Pecina na českobudějovickém sídlišti Máj.
A dál? Integrovat romské děti do běžných škol? Sáhnout k pozitivní diskriminaci? Přimět českého premiéra, aby podpořil festival romských kapel? „Cokoliv a všechno z toho,“ říká sociolog Ivan Gabal. Právě „ignoranci ze strany politických špiček“ a jejich „neschopnost nalézt kompetentní řešení“ považují Gabal a Mareš za klíčovou příčinu současného stavu.
Advokátka Samková pak přidává, že je nutné do nápravy zahrnout samotné Romy, což se zatím neděje. Různé vládní výbory a agentury pro otázky menšin postupně všichni Romové opustili, protože pozornost se věnovala klidu obcí, a nikoli pomoci Romům, tvrdí Samková.
Celková zpackanost situace totiž dospěla k tomu, že - slovy Ivana Gabala - „jsme ztratili schopnost vyvíjet tlak na obyvatele ghett, aby ze sociální dávky také odváděli nějakou snahu vyprostit se ze svých podmínek.“ A to nápravu zásadně komplikuje. Času na zahájení léčby přitom není nekonečně.
Klára Samková, advokátka:
"Bylo by skutečně žádoucí, kdyby například přestalo rozkrádání a šantročení peněz z různých, i evropských, grantů, které jsou využívány nejrůznějšími subjekty na základě prapodivných grantových projektů, kterým je společné jedno: naprostý nedostatek jakékoliv koncepce. Na 'řešení Romů' si už přihrábnul kdekdo."
Patrik Banga, novinář:
„Každý člověk je za sebe zodpovědný sám, komu stojí za to pomoci, tomu je třeba pomoci. Kdo je notorický čekatel na pomoc, který nehne zadkem, nechť si svůj život řeší sám. Toto pravidlo je potřeba dodržovat nezávisle na tom, zda je u moci ČSSD, ODS nebo KDU. Hladovému je jedno, kdo je u moci. Potřebuje mít možnost pracovat a vydělat si na chleba. Nezávisle na barvě pleti.“
