Gumové nebo plastové kačenky sice vypadají roztomile, podle nové vědecké studie ale představují semeniště potenciálně rizikových patogenů.
Žluté gumové kachničky najdete ve většině van světa – tradičně ke koupání v nich patří. Nová studie zveřejněná v odborném časopise Nature ale ukazuje, že kačenky mají svou odvrácenou stranu.
Právě to je dokonce název této studie „Ošklivá káčátka – temná strana plastových materiálů v kontaktu s pitnou vodou“. Švýcarští a američtí vědci pro ni sesbírali v pěti švýcarských domácnostech devatenáct ikonických hraček do vany. Šest dalších hraček si koupili, aby je použili jako kontrolní vzorek, který nechali používat vybrané rodiny po dobu 11 týdnů.
Po ukončení terénní práce vědci očistili vnější stranu hraček etanolem, aby se nic zvenku nemohlo dostat dovnitř a kontaminovat vzorky – pak hračky rozřízli napůl. Nakonec všemi možnými nástroji analyzovali to, co našli v plastových útrobách a zaměřili se především na různé patogeny, jako například bakterie nebo houby.
Biofilm milionů bakterií
Našli jich hodně. Uvnitř každé z kačenek se nacházel hustý biofilm – tedy slizká vrstva bakterií. Ve většině případů byl nazelenalý nebo tmavý v důsledky růstu plísní, v několika případech byl však pouhým okem neviditelný, protože byl průsvitný nebo průhledný.
Na jednom centimetru čtverečním našli vědci až 75 milionů buněk bakterií a plísní;
jednalo se o pestrý mix mnoha druhů. Ve slizkém koktejlu se dokonce nacházely organismy, které jsou pro člověka potenciálně nebezpečné, například bakterie Pseudomonas aeruginosa, E. coli a mnoho druhů libérií, enterokoků, klebsiell nebo chlamydií. Z potenciálně nebezpečných hub se našly druhy Phialophora a Cryptococcus.
PVC jako štědrý hostitel
Problém spočívá v tom, že většina z těchto hraček je vyrobena z měkkých umělých materiálů, nejčastěji z oblíbeného PVC. To samo o sobě není nijak rizikové, ale adsorbuje organickou hmotu a uvolňuje částečky uhlíku, které pak pomáhají množení bakterií i ke vzniku biofilmu.
Absorpce je proces, jehož principem je hromadění částic (atomů, molekul) plynu, kapaliny či pevné látky na povrchu (fázovém rozhraní) účinkem mezipovrchových přitažlivých sil.
Bakterie se do hraček dostávají z vody, kam se uvolňují z lidského těla. Čím špinavější je tedy voda v koupeli, tím snadněji a více se bakterie na hračku přichytí. K jejich množení přispívá i moč – ta sama je sice zcela „čistá“ a žádné bakterie neobsahuje, ale v ní obsažená močovina má látky, které mohou k růstu mikrobů přispívat.
Vědci současně upozorňují, že vystavení bakteriím nemusí být samo o sobě nic špatného, naopak to může pomáhat lépe „vytrénovat“ lidský imunitní systém. Kachničky by ale vždy měly být dostatečně daleko od míst, kudy infekce může zkusit proniknout do lidského těla, tedy například od očí. Samozřejmostí by také mělo být pravidelné intenzivní čištění takových hraček.
