Pro mnoho lidí je pes bližší a důležitější než jiná lidská bytost, ukázalo se ve vědecké studii, která vznikla v USA. S velmi podobným výsledkem přišla i další podobná práce z Kanady.
Autoři amerického výzkumu pracovali se skupinou 256 dobrovolníků, které rekrutovali ze studentů. Testovali na nich, jestli jsou emocionálně citlivější vůči utrpení lidí nebo psů. Studenti dostali předloženou fiktivní zprávu o nevyprovokovaném útoku basebalovou pálkou, útočník byl neznámý. „Policejní vyšetřovatel, který dorazil na místo zločinu o několik minut později, informoval o tom, že oběť útoku má zlomenou nohu, několik podlitin a je v bezvědomí,“ bylo ve zprávě.
Tohoto textu existovalo několik verzí, konkrétně čtyři, lišily se podle toho, kdo byl obětí: roční dítě, třicetiletý muž, štěně a dospělý muž. Vědci pak studentům pokládali otázky, podle nichž se dalo poznat, jakou emocionální odezvu v nich tato informace vyvolala. „Odpovědi se výrazně lišily, pokud byl obětí dospělý muž ve srovnání s dítětem nebo psem,“ uvedli vědci ve zprávě. „Je očividné, že lidé se na psy nedívají jako na zvířata, ale spíš jako na malé chlupaté děti – případně na členy rodiny, k nimž mají obdobně intenzivní vztah jako k dětem.“
Soucítíme s těmi zranitelnými
Podle vědcům je klíčovým rozhodovacím prvkem u lidí zranitelnost oběti. Čím hůře se může bránit a čím je zranitelnější, tím silnější emoce k němu lidé cítili a tím více jim ho bylo líto. „Zdá se, že dospělí lidé jsou pokládáni za schopné bránit se sami, zatímco na dospělé psy se lidé dívají spíše jako na přerostlá štěňata.“ Tuto studii vypracovali psychologové z Northeastern University v Bostonu, vyšla v odborném časopise Society & Animals journal.
Kanadská nezisková organizace Harrison's Fund, která je zaměřená na medicínský výzkum, před dvěma roky provedla podobný experiment. V jeho rámci testovala, jestli by lidé ochotněji darovali peníze na pomoc lidem nebo psům. Vytiskli dvě verze stejného letáku – byl na něm snímek psa nebo malého chlapce, vždy doprovázený stejným textem: „Nedali byste pět dolarů, abyste zachránili Harrisona před bolestivou pomalou smrtí?“ Hádáte správně, více peněz dostal pes Harrison.
Obě práce mají řadu společných vlastností: vycházejí z poměrně malého vzorku zkoumaných osob, neprováděli je špičkoví vědci a jde spíše o zajímavost. Přesto podle vědců z Northeastern University v Bostonu něco naznačují – to, jak hluboký vztah je mezi lidmi a psy. V poslední době se ozývá mnoho kritiky na to, jak přehnaná je v bohatém západním světě péče o zvířata, jak v otázce jejich komfortu, tak i ohledně toho, kolik taková péče stojí.
Podobné práce ukazují, že to zřejmě není nic nepřirozeného; domestikace psa změnila i člověka tak, že jejich vzájemný vztah nemá v přírodě obdobu.
