Vakcíny proti covidu-19 vznikly v rekordně rychlém čase a třetí fáze testů většiny z nich prokázaly jejich velmi vysokou účinnost. Jsou pro spoustu lidí nadějí, že pandemie skončí.
První světové vlády už vakcíny schválily, po Číně a Rusku už je to i Velká Británie, Kanada a Spojené státy, na konci roku se k nim zřejmě připojí i Evropská unie. Veřejnost pokládá řadu otázek, odpovědi na ně mohou rozhodnout o úspěšnosti očkovacích kampaní. A také na nich záleží, zda se svět vrátí během dalšího půlroku k normálnějšímu způsobu života, který znal před pandemií.
Když se nechám očkovat, mohu nakazit ostatní nebo mohu se sám přesto nakazit?
Oboje je možné. Žádná z testovaných vakcín není proti covidu stoprocentně účinná. Nejúčinnější jsou zatím očkovací látky od firem Moderna a Pfizer. V testech na desítkách tisíc lidí se ukázalo, že umí zabránit asi 95 procentům infekcí, podobnou spolehlivost naznačuje i ruská vakcína Sputnik. Malé procento lidí se přes očkování covidem nakazilo – to je ale běžné u většiny vakcín.
U obou vakcín se lidé covidem nakazili, ale nebyli tak nemocní jako skupina, která dostala jen placebo. U studie Pfizeru měl těžký průběh nemoci jeden člověk, ve studii Moderny se takový průběh neobjevil u nikoho.
Žádná z doposud schválených vakcín nebyla testována na to, jestli očkovaný člověk nemůže nakazit ostatní. Testy se soustředily na to, aby se zjistilo, zda očkování chrání přímo očkovaného. Není tedy zatím jasné, jestli očkovaný člověk nemůže být asymptomatickým přenašečem, který může virus šířit mezi ostatní.
Teoreticky to možné je: protilátky sice viru zabrání organismus poškodit, ale virus přitom může být přítomný v nosohltanu. Jde ale jen o spekulace, které potvrdí nebo vyvrátí až další výzkumy. Podle Sciencenews jsou některé vakcíny účinnější právě ve snižování závažnosti nemoci, ale méně už ve snižování nákazy.
Jediná indicie je studie oxfordské vakcíny, na které pracovala společnost AstraZeneca. Ta zatím nebyla schválená, ale její dosavadní výsledky ukazují, že u očkovaných touto látkou bylo i méně bezpříznakových případů – to naznačuje, že nějaká forma ochrany existuje.
Jisté naopak je, že na rozdíl od starších typů vakcín používaných ve dvacátém století není možné, aby člověk dostal covid z vakcín – ani ta od Moderny, ani od Pfizeru totiž neobsahuje kompletní virus.
Jak užitečné jsou tyto vakcíny?
Z výsledků očkování vyplývá, že otestované vakcíny snižují výrazným způsobem pravděpodobnost, že se člověk virem nakazí, a také sníží možnost, že průběh nemoci bude vážný.
Právě to je cíl, který většina vlád svými zveřejněnými vakcinačními plány sleduje: tím, že se ochrání ti nejzranitelnější, tedy zejména senioři, se může podařit zabránit největšímu problému, který je s pandemií covidu spojený – přehlcení nemocnic pacienty, kteří potřebují náročnou péči.
Právě proto je v plánech kladen takový důraz na seniory – tato skupina má největší pravděpodobnost, že skončí se závažným průběhem v nemocnici, a nedaří se ji chránit jiným způsobem. A právě starší a rizikoví také mají nejdelší dobu hospitalizace, což nemocnicím komplikuje léčbu dalších pacientů s jinými nemocemi a je to jednou z hlavních příčin omezování jiných lékařských výkonů.
Pokud se podaří spolehlivě ochránit ty zranitelné, měly by se nemocnice s dalšími případy vypořádat snadněji. Dosavadní průzkumy veřejného mínění naznačují, že právě senioři si nebezpečí dobře uvědomují a patří ke skupinám, které se chtějí nechat očkovat nejvíce.
Budu muset nosit i po očkování roušku nebo respirátor a dodržovat rozestupy?
Ano, v první polovině roku 2021 se s největší pravděpodobností tato pravidla příliš nemohou rozvolnit. Důvodů je více.
Vybudovat si imunitu po očkování trvá tělu nějakou dobu. U vakcín od Moderny i Pfizeru je to přibližně 21–28 dní – do té doby není ještě imunita kvalitní. A to znamená, že minimálně měsíc po vakcinaci nebude člověk proti covidu-19 ještě imunní a měl by dodržovat všechna bezpečnostní opatření známá v České republice jako RRR, ruce-roušky-rozestupy.
Vakcíny mohou sice pandemii pomoci kontrolovat, virus ale nezničí – jeho schopnost rychle se šířit je velmi dobře známá; v několika zemích stačil k vypuknutí epidemie jediný nezodpovědný člověk. „Lidé by měli pochopit, že to není žádná kouzelná hůlka,“ podotkla Peggy Hamburgová, která dříve pracovala pro amerického regulátora léků FDA na začátku prosince na jedné z mnoha konferencí ke covidu. „(Vakcína) neznamená, že najednou budeme moci opustit všechny činnosti, které byly tak důležité pro snižování rychlosti šíření nákazy.“
Podle této expertky na očkování a epidemiologii lidé budou muset i nadále nosit roušky a respirátory, dodržovat společenské rozestupy, mýt si ruce a vyvarovat se hromadných akcí, zejména těch pod střechou. Zejména v prvním pololetí roku 2021 to bude důležité, říká Hamburgová. Je totiž zapotřebí proočkovat stovky milionů lidí a to nějakou dobu trvá – přinejmenším měsíce bude také trvat, než vědci zjistí, jak dobře vakcíny chrání proti nákaze ostatních lidí.
Jsou tyto vakcíny bezpečné?
Ano, zatím to tak vypadá. Testování sice netrvalo roky, ale u vakcín se nějaké vedlejší účinky objevují po dlouhé době jen výjimečně. Naopak je typické, že když už se nějaké problémy vyskytnou, je to nejčastěji několik minut po očkování – právě proto lidí musí po každé vakcinaci asi půl hodiny počkat v ordinaci lékaře. Jde o reakce, které jsou nejčastěji alergické.
Z prvních asi 140 tisíc podaných dávek ve Velké Británii a Kanadě se objevily jen několikrát, v drtivé většině u lidí, kteří už měli problémy s alergiemi dříve. Jen jediný případ, z Kanady, byl zatím popsaný u člověka bez dřívějších problémů.
Zatím ani není jasné, zda nějak souvisely přímo s očkovací látkou; podle Rosse McKinneyho Jr. z Association of American Medical Colleges je možné, že se jednalo o alergické reakce nikoliv na vakcínu, ale na latexovou pásku, která se dává na ruku po očkování. Všechny osoby s alergickou reakcí se také zatím velmi rychle zotavily.
Dlouhodobější problémy, jaké se u vakcín objevují po několika týdnech nebo měsících, se vyskytly také – ale byly očekávané a mírné. Právě proto musí třetí fáze klinické studie trvat nejméně dva měsíce. Z veřejně dostupných dat z těchto výzkumů vyplývá, že nejčastější vedlejší účinky nejsou vážné, nejčastěji teplota, bolest hlavy nebo v místě vpichu a únava, všechny tyto symptomy jsou časté i u jiných běžných očkování.
„Jedná se o věci, které očekáváme, a ujišťujeme, že jsme neviděli situace, které jsme neočekávali,“ uvedl C. Buddy Creech, vakcinolog, který se podílel na programu třetí fáze klinických testů očkování společností Moderna a Johnson & Johnson.
Reálně se velké problémy podle expertů očekávat nedají, přesto čistě proto, jak velké množství lidí vakcínu dostane, bude docházet k situacím, kdy někdo krátce po podání očkovací látky zemře, aniž to bude mít souvislost s vakcínou.
Kdy se budou očkovat další skupiny, s nimiž se zatím nepočítá?
Není pravděpodobné, že by v prvním pololetí roku 2021 byly očkovány skupiny lidí, na nichž zatím očkovací látky nebyly testované. Zatím žádná z vakcín nebyla testována na dětech ve věku do 12 let ani na těhotných ženách, první testy na starších dětech se teprve rozjíždějí. Z povahy a délky těhotenství vyplývá, že takové studie budou náročné a budou trvat delší dobu.
Problém to může být právě u těhotných. Právě ženy v plodném věku totiž tvoří velkou část zdravotnického personálu „v první linii“, zejména zdravotní sestry. „Opravdu nebudeme mít vakcínu pro všechny, dokud nebudeme mít vakcínu pro těhotné,“ komentovala to Kathleen Neuzilová z Marylandské univerzity na konferenci amerických infektologů na začátku prosince.
Vědci zatím čekají na data ze studií na zvířatech – z nich se pokusí získat odpovědi, jaký dopad by očkování mohlo mít na různé fáze těhotenství – jak na budoucí matku, tak i na samotný plod.
U dětí se zase čekalo na výsledky účinnosti u dospělých: protože je u nich vakcína vysoce účinná, převažují podle výrobců výhody nad možnými škodami. Proto již společnost Pfizer zahájila testy vakcíny u mládeže ve věku nad 12 let, společnost Moderna to plánuje velmi brzy.
Také tohle není nic výjimečného, jedná se o běžný postup při vývoji nejrůznějších vakcín, potvrdil William Moss z Univerzity Johnse Hopkinse na tiskové konferenci. Na tomto setkání s novináři uvedl, že věří ve vakcínu pro dvanácitleté a starší, která by se mohla objevit v době, kdy tyto děti budou nastupovat na podzim do školy. A dodal, že doufá, že „budeme mít někdy v té době vakcínu i pro ještě mladší děti“.
Dosáhneme kolektivní imunity?
Nevíme, ale vakcíny v tom mohou pomoci. Zatím žádné části světa se nepodařilo dosáhnout kolektivní imunity tím, že by se covid nechal volně šířit. I v těch nejpostiženějších částech světa, jako je brazilský Manaus, kde už covid měla víc než polovina obyvatel, se nemoc dál šíří.
Většina expertních odhadů říká, že aby kolektivní imunita vznikla, musí ve společnosti existovat asi 60–80 procent lidí s imunitou, ať už je přirozená po překonání nemoci, nebo získaná očkováním.
Přesné číslo záleží na mnoha faktorech – od délky trvání takové imunity přes účinnost vakcíny až po množství lidí, kteří se dají očkovat. U schválených vakcín zatím není jasné, jak moc brání přenosu (viz výše), je ale pravděpodobné, že tím, jak sníží sílu příznaků, nějakou formou ke vzniku kolektivní imunity přispějí.
Vzhledem k tomu, jak velké množství očkování bude zapotřebí provést, a protože v první fázi se budou chránit ti nejvíce zranitelní, kteří ale nejsou nejčastějšími přenašeči (senioři mívají méně kontaktů než teenageři), je nepravděpodobné, že by se podařilo kolektivní imunity dosáhnout v první polovině roku 2021. Podle amerického epidemiologa Anthonyho Fauciho by USA mohly po této imunitě začít sahat právě někdy v době kolem poloviny roku: „Než nastane podzim, měli bychom se blížit situaci, kdy už bude množství infekcí tak nízké, že bychom se mohli začít přibližovat nějaké formě normálního života,“ uvedl pro stanici NBC.
