Vědci z univerzity v italské Ferraře zkoumali, jak se vyvíjela pigmentace kůže, očí a vlasů Evropanů v průběhu posledních 45 tisíc let. Světlejší pigment se podle výzkumu objevoval postupně a nelineárně. Tmavá pleť přitom přetrvávala u mnoha populací až do doby měděné a železné.
Evropané změnili barvu kůže později, než se předpokládalo
Lidský druh vznikl a vyvíjel se v Africe. Tam se mu tmavá pokožka hodila, protože ho v oblastech kolem rovníku, kde je hodně slunečního světla, chránila před ultrafialovým zářením. Genetických znaků spojených se světlejší pigmentací začalo přibývat v době, kdy se začal druh Homo sapiens šířit z Afriky do míst, kde je slunečního svitu méně. Ochrana před ultrafialovými paprsky už nebyla tak důležitá a tak do ní evoluční mechanismy přestaly investovat energii.
Evoluční modely naznačují, že hlavními důvody byly výhody související se syntézou vitaminu D, ale také migrace. To se ví už řadu let, ale naopak načasování a průběh změn pigmentace jsou jasné mnohem méně.
V nové studii vědci využili dva velmi dobře zachovalé genomy pravěkých lidí. Jedním byl nález 45 tisíc let starého jedince z oblasti Ust'-Ishim z Ruska, druhým devět tisíc let starý nález Homo sapiens označovaný jako SF12 ze Švédska.
Geny v sobě nesou informace nejen o tom, jak vypadají současné genomy, ale i jakési „vzpomínky na minulost“, tedy to, jak se geny v průběhu let měnily. Autoři studie výsledky srovnání dvou výše popsaných genomů pak aplikovali na dalších 348 lidských genetických záznamů z pravěké Eurasie.
První bílí lidé
Tmavou pigmentaci našli vědci v genech prakticky všech lidí z doby před 43 až 13 tisíci lety – jen jediná osoba z té doby měla pleť středně tmavou. V období takzvaného mezolitu (před čtrnácti až čtyřmi tisíci lety) se začaly častěji vyskytovat světlejší barvy očí, mělo je až jedenáct z pětatřiceti vzorků z této doby.
Nejčastěji je vědci nacházeli u vzorků ze severní a západní Evropy, přičemž tmavé vlasy a kůže i v této době zůstávaly po celém kontinentu dominantní. Světlé odstíny pleti se poprvé objevily v mezolitickém Švédsku, ale i tam zůstaly velmi vzácné.
Mezolit je podle autorů studie typický právě tím, že se Evropanům začaly měnit oči z tmavých na světlejší. Tehdy byly dokonce rozšířenější než později, například než v době bronzové. Důvod vědci zatím nevědí.
Světlejší barva těla se začala častěji objevovat až v době, kdy do Evropy přicházeli první zemědělci, což byli lidé z dnešního Turecka. Postupně světlé pokožky přibývalo, ale ani před čtyřmi tisíci lety „běloši“ v Evropě ještě nepřevážili. V té době se ale začala více různit barva vlasů a na území dnešního Turecka se podle vědců objevili první zrzkové.
Teprve v době železné, tedy asi dvanáct set let před naším letopočtem, se světlá pleť stala téměř stejně častou jako tmavá, zejména v severní a střední Evropě. Tmavá pigmentace ale zůstala běžná v oblastech, jako je Itálie, Španělsko a Rusko.
Migrace a tok genů
Podle nové studie se zdá, že změny pigmentace byly způsobeny především migrací a tokem genů, nikoli přímo selekcí a adaptací na prostředí. „Klíčovou roli v posunu pigmentačních znaků napříč Evropou sehrálo šíření neolitických zemědělských populací,“ uvedli autoři výzkumu, přičemž dokonce popsali, které varianty genů za to byly primárně zodpovědné.
Výsledky naznačují, že světlá pleť se v Evropě stala běžnou mnohem později, než se dosud předpokládalo, a že pigmentační znaky byly po tisíce let utvářeny složitou souhrou genetických a environmentálních faktorů.
