České vědecké přístroje by mohly být umístěny na lunární modul, který má za dva roky dosednout na povrchu Měsíce. Takovou nabídku soukromé americké společnosti Astrobotic Technology teď zvažují čeští vědci.
České přístroje by na palubě modulu byly spolu s nákladem řady dalších zahraničních klientů firmy. Využít tímto způsobem služby komerčního kosmického dopravce by v českých podmínkách byl unikát, překážkou je hlavně cena startu i krátký čas na přípravu případné první české mise na Měsíc.
Michal Václavík z České kosmické kanceláře popisuje, jak Česká republika tuto nabídku dostala: „Společnost Astrobotic přišla s možností umístit na jejich přistávací modul, který se chystají vypustit za dva roky na Měsíc, malé, asi kilogramové zařízení.“
Tento modul by měl být poměrně drobný, měl by vážit asi kolem 250 kilogramů, na Měsíci přistane do oblasti relativně vysoko nad rovníkem. Na tomto modulu je platforma, na kterou se dá umístit celá řada přístrojů – vozítka i další nepohyblivé přístroje.
Kvůli této nabídce se konala v České republice v polovině listopadu schůzka zástupců české vědy a výzkumu, kde se měly představit možnosti, které mise nabízí – a také, zda by o něco takového měly naše instituce zájem.
Ukázalo se, že zájem tu je, na modul by teoreticky mohly být umístěny přístroje na měření zvířeného prachu, mohly by také zkoumat otázky radiace na Měsíci nebo tamní magnetismus.
Kde vzít milion dolarů?
Celá nabídka má ale jeden háček – je to novinka, za tuto službu by se platilo cizí soukromé firmě, což je podle Michala Václavíka zatím neprobádané území. Všichni účastníci schůzky se shodli, že nabídka je sice nesmírně lákavá, ale bude nesmírně složité v relativně krátké době získat potřebné finance, které by celá operace stála.
Konkrétně jde o 1,2 milionu dolarů, které si firma Astrobotic za dopravu jednoho kilogramu nákladu účtuje.
Potvrzuje to i Ondřej Santolík, vedoucí oddělení kosmické fyziky z Ústavu fyziky atmosféry AV ČR: „Je to zcela nová věc. Pohybujeme se v kosmickém výzkumu už řadu let, mechanismy, jak postavit přístroj na družici, existují a jsou pro to kosmické agentury. Tohle je nabídka soukromé firmy – hlavní problém je, jak jí dodat peníze, které chce za vypuštění. Na to u nás mechanismy zatím nevidíme.“
Podle Santolíka by se daly na povrchu Měsíce například měřit elektromagnetické vlny, které se tam dostanou z okolního slunečního větru. Takové experimenty ale mají spoustu předem definovaných podmínek, které se dlouho ladí – v tomto případě soukromé firmy se dá ale těžko vyřešit, aby třeba vedle českého přístroje nebyl nějaký jiný modul, který ho bude rušit.
Zájem by měl i Ústav jaderné fyziky AV ČR, uvedla v rozhovoru pro Českou televizi Iva Ambrožová, která pracuje v oddělení dozimetrie záření. Podle ní by bylo zajímavé měřit na Měsíci kosmické záření, už jen proto, že má negativní dopad jak na přístroje, tak při dlouhodobějších misích především na lidské astronauty.
Toto je budoucnost
Právě soukromá doprava je zřejmě budoucnost vesmírného výzkumu, objevuje se spousta nových společnosti, které nabízejí dopravu vědeckého materiálu na oběžnou dráhu, nyní na Měsíc a brzy zřejmě i dál do sluneční soustavy. Lubomír Přech, kosmický fyzik z Matematicko-fyzikální fakulty, uvádí: „Nějakým způsobem se na to musíme připravit, takové nabídky budou přicházet – když nedokážeme využít tuto, tak třeba to budeme umět u té další, třeba za pět let. Musí se k tomu ale připravit prostředí.“
Například úspěchy společnosti SpaceX dokazují, jak významný je pokrok u soukromého sektoru, který dokáže reagovat na potřeby trhu mnohem rychleji než by to dokázaly státní kosmické agentury.
Způsob financování je ale značně odlišný, proto se mu budou zřejmě muset přizpůsobit i české instituce. Jak? Jednu možnost nastínil Günther Kletetschka, vědecký pracovník Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy: „Doufám, že budeme schopní zajistit třeba veřejnou sbírku. Mělo by se o tom teď mluvit, o možnostech i českém potenciálu – abychom ukázali, že jakýmsi způsobem můžeme Měsíc osídlit, anebo mu alespoň lépe porozumět.“
