Co důležitého se stalo v kosmonautice za poslední dva dny: do vesmíru vyslaly rakety s družicemi Izrael a Indie, Spojené arabské emiráty oznámily, že chtějí základnu na Marsu. Význam asijských vesmírných programů zjevně rychle roste.
Čína chce na Měsíc, emiráty na Mars. Asijští tygři se stávají vesmírnými velmocemi
Za vesmírné velmoci se běžně pokládají USA a Rusko. Ale potenciál kosmických technologií láká i menší státy, které v posledních letech klasickým supermocnostem zdatně konkurují. Rekord v počtu najednou vynesených satelitů drželo dlouhá léta Rusko. Současně na oběžnou dráhu dokázaly jeho rakety vynést 37 družic, NASA se povedlo dopravit najednou do kosmu pouze 29 satelitů.
Jan Kolář z České kosmické kanceláře o asijských vesmírných programech (zdroj: ČT24)
Ale 14. února obě velmoci překonala Indie. Její vesmírná agentura ISRO dokázala na palubě nosné rakety PSLV-C37 dostat do vesmíru 104 satelitů. Zajímavé je také, z jakých zemí družice pocházejí: jsou tam například satelity z Izraele, Kazachstánu, Spojených arabských emirátů a pochopitelně také z Indie. Jde o další důkaz, jak mohutně asijské státy prosazují kosmický výzkum jako svou prioritu. Které jsou na tom nejlépe?
Indie: levný program se spoustou úspěchů
- Indie se pyšní tím, že její kosmický program je extrémně laciný. Uvádí to zejména na příkladu marsovské mise, která vyšla v přepočtu na 1,38 miliardy korun.
Indie se zařadila mezi kosmické velmoci teprve v roce 1981, kdy jako sedmý stát na světě vypustila vlastní nosnou raketu s družicí na palubě. V posledních letech zaznamenal indický vesmírný program řadu úspěchů.
Už v září roku 2015 na oběžnou dráhu úspěšně vypustila svou první vesmírnou observatoř a šest družic. Observatoř pojmenovaná Astrosat byla vypuštěna ze střediska v jihoindickém státě Ándhrapradéš a má se pokusit o hlubší studium vesmíru, zvláště pak hvězdných soustav.
Všechny tyto úspěchy v poslední době jsou součástí snahy indického premiéra Nárendry Módího o rozšíření indického vesmírného programu. V září roku 2014 Indie vstoupila do elitního vesmírného klubu, když úspěšně navedla na oběžnou dráhu kolem Marsu svou sondu Mangalján. V prosinci téhož roku pak vypustila do vesmíru svou zatím nejtěžší raketu vážící 630 tun.
Indie patří k zemím, které dokázaly vyvinout vlastní pokročilý pohonný systém s vlastním superzchlazeným palivem.
Během letošního března by měla Indie spustit další obří kosmický program, který osobně podporuje ministerský předseda Módí. Jde o satelitní síť SAARC Satellite neboli jihoasijský satelitní systém. Bude součástí sítě GSAT-9. Původně na tomto projektu měl s Indií spolupracovat i Pákistán, ale vycouval – nyní Indie vyjednává s Afghánistánem, který by měl podle předběžných rozhovorů do programu naopak přistoupit.
Japonský tah na vesmírnou branku
Japonská vesmírná agentura JAXA plánuje, že v roce 2018 či počátkem roku 2019 vyšle nepilotovanou misi na Měsíc. Japonci se tímto způsobem snaží udržet krok v dobývání kosmu s Čínou a dalšími rychle se rozvíjejícími zeměmi.
JAXA uvedla, že by mohla vypravit na Měsíc raketu bez lidské posádky ve fiskálním roce, který začíná 1. dubnem 2018. Podle japonských médií JAXA předložila v pondělí tento návrh vládním expertům ministerstva vzdělání, kultury, sportu, vědy a technologie.
Japonsko již v letech 2007–2008 úspěšně vyslalo družici Kaguja na oběžnou dráhu kolem Měsíce. Pokud by se příště sondě podařilo na souputníku Země přistát, zařadilo by se Tokio po bok USA, bývalého Sovětského svazu a Číny, které tohoto cíle dosáhly.
Japonsko je technologicky světovou špičkou, zejména v moderní dopravě:
Malou čtyřnohou japonskou sondu SLIM (Smart Lander for Investigating Moon) o hmotnosti 150 kilogramů by měla vynést raketa typu Epsilon-5, která odstartuje z vesmírného centra Učinura v prefektuře Kagošima. Přistání je plánováno na místě, které objevila japonská sonda Kaguja a které je označováno jako kráter Marius.
Projekt vzbuzuje naděje na oživení japonských vesmírných misí, JAXA ale ještě nemá pro vyslání rakety na Měsíc zajištěné finanční prostředky.
Japonský kosmický program byl ochromen lety hospodářské stagnace země a zaměřil se především na malé vědecké projekty. JAXA nicméně prošla v poslední době reorganizací a chce svou působnost rozšířit. Agentuře se také podle všeho dostává podpory od premiéra Šinzó Abeho, který se snaží prosazovat rozvoj technologií s využitím v obranném sektoru.
Japonsko už má ve vesmíru několik špionážních družic s kamerami či radary, celý systém byl vyvinut v 90. letech pod vlivem obav ze Severní Koreje a „zelenou“ dostal po zkouškách severokorejských raket.
Začátkem roku 2015 japonská vláda schválila nový desetiletý program rozvoje vesmírných technologií. Na tento účel má být vynaloženo okolo pěti bilionů jenů (asi bilion korun) a do roku 2025 vypuštěno osm družic.
Čínský tygr míří k Marsu i asteroidům
Peking má ambiciózní vesmírný program, jehož záběr postupně rozšiřuje. Po někdejším Sovětském svazu a po Spojených státech se Čína v roce 2003 stala teprve třetí zemí světa, která dokázala vlastními silami vynést na oběžnou dráhu člověka. V roce 2008 první čínský kosmonaut vystoupil do volného prostoru. Podle odborníků ale čínský kosmický program za americkým a ruským stále ještě zaostává.
V úterý 27. prosince oznámila čínská vláda ambiciózní plán na posílení svého výzkumu vesmíru. Jeho součástí je přistání sondy na odvrácené straně Měsíce do roku 2018 a start vlastní rakety na Mars do roku 2020. Na odvrácené straně Měsíce zatím nikdo nepřistál – Čína by tak byla první zemí, které se to podaří.
Ve zprávě stojí: „Prozkoumat rozsáhlý vesmír, vyvíjet kosmický průmysl a udělat z Číny vesmírnou velmoc, to je sen, který vytrvale sledujeme.“ Čína podle této zprávy chce využívat vesmír k mírovým účelům a také, aby zajistila národní bezpečnost a prováděla tam špičkový vědecký výzkum.
Čína chce také vyvinout novou generaci nosných raket s názvem Dlouhý pochod 9. Ta by měla zajistit nejen úspěšné přistání člověka na Měsíci, ale také budoucí průnik do vzdálenějších částí Sluneční soustavy.
„Ve vesmírném průmyslu se říká, že když chcete toto odvětví rozjet, nejprve musíte vyvinout raketu – a abyste vyvinuli raketu, musíte mít nejdřív motor,“ oznámil viceprezident Čínské vesmírné agentury Wu Yanhua na tiskové konferenci. Věří, že první let tohoto super-těžkého nosiče by mohl proběhnout kolem roku 2030.
Čínský kosmický výzkum je založený na pětiletkách. Ta poslední byla právě koncem roku 2016 završena, začíná tím současně další pětiletka. Jejím hlavním bodem by mělo být právě přistání na odvrácené straně Měsíce; sonda by měla zkoumat, jaké byly příčiny vzniku Měsíce.
Na konci této pětiletky nebo nejpozději na začátku té příští by ještě mohla odstartovat mise k Marsu, ale zpráva uvažuje ještě dál – během příští pětiletky by se mělo začít pracovat na objevování systému Jupitera a také na misi k asteroidům. „Pokud to podmínky dovolí, implementujeme také další projekty, jako je zkoumání otázek původu a evoluce naší sluneční soustavy a také pátrání po mimozemském životě.“
Spojené arabské emiráty mají plány na sto let dopředu
Od roku 2014 má vlastní vesmírnou agenturu také tato země. Jejím hlavním záměrem je vývoj kosmického programu, který by měl prozkoumat technologie vylepšující koncept trvalé udržitelnosti. Od země, která většinu financí získává prodejem ropy, je to velmi prozřetelné.
Emiráty investují do výzkumu obrovské sumy, především skrze investiční fondy. Samy doposud příliš aktivity nevyvíjely, ale od léta 2016 začali tamní vědci mluvit o plánu cesty na Mars. 14. února 2017 to potvrdil šejk Mohamed ibn Rašíd Al Maktúm, premiér a viceprezident SAE a emír Dubaje v jedné osobě.
Projekt dostal jméno Mars 2117 a jeho název přesně popisuje jeho obsah: do roku 2117 by SAE chtěly vybudovat trvalé osídlení na Rudé planetě. „Přistání lidí na jiných planetách je cílem lidí už dlouhou dobu. Naším záměrem je, aby SAE byly v této snaze spojit mezinárodní síly na předním místě.“
Momentálně na tomto projektu pracuje 75 vědců v Dubaji, do roku 2020 by se měl jejich počet zdvojnásobit. Celý projekt má dlouhodobý charakter, prvním reálným krůčkem by mělo být vyslání bezpilotní sondy k Marsu roku 2021.
Tygřík z Malajsie
Když roku 2007 letěl do vesmíru první malajský astronaut, řešil se hlavně problém náboženský: Jak se v kosmu stovky kilometrů nad Zemí každodenně modlit obrácen tváří k Mekce? Pětatřicetiletý Sheikh Muszaphar Shukor se ale s náboženskými nástrahami vypořádal a bez problémů splnil všechny vědecké úkoly. Díky této misi ale také vznikl první manuál, který na 12 stránkách shrnuje, jak může muslim plnit náboženské povinnosti ve vesmíru.